Odbory minulý týden představily svoji vizi hospodářské politiky České republiky. V řadě ohledů – nikoli ve všech – nezbývá než s nimi souhlasit.
To, že Česká republika stále zůstává „montovnou“, prokazuje celá řada čerstvých dat. Například výzkumná spolupráce firem a univerzit (měřená podílem univerzitního výzkumu a vývoje financovaného příslušnými firmami) je v ČR podle aktuálních dat OECD vůbec nejslabší v celém ekonomicky vyspělém světě. ČR také podle letošních dat OECD vykazuje nejvyšší překvalifikovanost pracovní síly v hospodářsky vyspělém světě. Podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí u nás sice roste, ale tito zjevně nenacházejí adekvátní uplatnění. Právě proto, že zůstáváme „montovnou“ a není tedy u nás kladen důraz na „odbornou práci, inovace a produkci výrobků s vyšší přidanou hodnotou,“ jak uvádí odbory. Při takovýchto činnostech by mohla být vysokoškolsky vzdělaná pracovní síla v širším měřítku adekvátně uplatněna. Překvalifikovanost, ač se to na první pohled zdát nemusí, je problematická podobně jako nedostatečná kvalifikovanost napříč ekonomikou. Vede totiž k demotivaci a frustraci zaměstnanců, jejich častější fluktuaci či neochotě zaměstnavatele do takového zaměstnance – který „stejně asi brzy odejde jinam“ – investovat.
Slabinou české ekonomiky je i výzkum a vývoj a inovativní činnost na úrovni firem. V tomto směru zaostáváme ve všech klíčových ukazatelích (výdaje na výzkum o vývoj v poměru k HDP, počet udělených ochranných známek a patentů na HDP, atd.) za střední hodnotou zemí OECD. Podobně zaostáváme v oblasti inovativního podnikatelství (například úroveň objemu rizikového kapitálu v poměru k HDP je u nás v porovnání s jinými státy OECD žalostně nízká). Čeští vědci zůstávají vysoce izolováni od ohnisek světového výzkumu; ČR je jednou z nejizolovanějších ekonomicky vyspělých zemí v rámci mezinárodní vědecké a výzkumné sítě. Tento závěr opět nabízejí letošní data OECD.
Zato je ovšem ČR nejprůmyslovější zemí v Evropské unii (podle aktuálních dat ČSÚ, která měří podíl průmyslu na podnikové ekonomice ČR). To ale vzhledem ke struktuře našeho průmyslu – dominují mu „segmenty 20. století“, jako je výroba motorových vozidel, strojů nebo lokomotiv – je zejména do budoucna spíše varovným znamením.
Odboráři správně poukazují na to, že jedním z důvodů nynějšího vývoje je uměle podhodnocená měna. V tomto smyslu uplatňují více zdravého selského rozumu než například Česká národní banka. Klíčovým nákladem intervence je totiž zejména relativně slabší produktivita a inovativnost českých firem. Dokazuje to zkušenost Švýcarska, které intervenční režim oslabující frank opustilo letos v lednu. Třeba Marc Brütsch, hlavní ekonom Swiss Life, největší švýcarské pojišťovnické skupiny, přitom poukazuje na to, že alpská země se naučila s dlouhodobým tlakem na posílení franku žít a že tento tlak navíc podněcuje růst efektivity a inovativnosti. Ačkoli jsou švýcarské firmy nyní nuceny osekávat své náklady, největší hrozbu pro zdárný rozvoj v následujících dvanácti měsících spatřují v nedostatku vysoce kvalifikované pracovní síly. V aktuálním průzkumu společnosti Deloitte ji oslovení finanční ředitelé významných švýcarských firem zmiňovali vůbec nejčastěji. Silná poptávka po vysoce kvalifikované pracovní síle je nutným předpokladem pro posun dané ekonomiky na vyšší kvalitativní stupeň. Krátkodobě sice švýcarské firmy čelí náročné situaci, ovšem dlouhodobě podle všeho uspějí. A zásadně přispějí k hospodářskému rozkvětu.
To Česká národní banka mnohým našim vývozcům ulevuje krátkodobě, ovšem za cenu potenciálních dlouhodobých ekonomických ztrát, které poplynou z relativně nižší produktivity a inovativnosti tuzemských firem. Ostatně, ne náhodou zní název jednoho ze článků v aktuálním vydání odborného časopisu Statistika & my více než výmluvně: „V high-tech odvětvích zaostáváme.“
Vyšlo v Reflexu.
