Dolar se drží v mírném zisku v dolarovém indexu i proti euru. Evropské i americké výnosy rostou. Měny regionu jsou ve ztrátě, jediná koruna dopoledne zpevnila. Kurz se krátce podíval pod support 25,90 za euro, poté ale zisky mírně zkorigoval.

Další pokus o zrušení superhrubé mzdy. Lidem s nejnižšími příjmy nepomůže

Ač by se mohlo zdát, že nápad zrušit superhrubou mzdu nemůže přinést nic nového, když ho politici do médií nahazují snad každý rok, opak je pravdou. Současná debata je oproti té z roku 2018 postavena na úplně jiném základu. Návrh zrušení superhrubé mzdy v roce 2018 obsahoval – zvlášť pro OSVČ – relativně složitou změnu výpočtu daní, která vlivem různých daňových slev a limitů na odvodech vedla k nelineárním dopadům tam, kde pravděpodobně zamýšlené nebyly. Nicméně viděno dnešní optikou, šlo o promyšlenou reformu, která by nás stála „pouze“ 21 miliard korun ročně za zaměstnance i OSVČ.

Kdo čekal, že by ministerstvo financí mohlo na původní připravený návrh navázat, nedočkal se. Místo toho došlo k jednoduchému nahrazení jedné mezní daňové sazby jiným parametrem a k přidání druhé mezní sazby pro příjmy nad čtyřnásobek průměrné mzdy, která v podstatě nahrazuje solidární daň. A dopady na ekonomiku? Podle našich výpočtů v IDEA pokles o více než 80 miliard korun jen za první rok a podobně i v letech příštích.

Jak by se tedy propsal současný návrh do peněženek zaměstnanců? To záleží, kolik vydělávají. Zhruba 15 % zaměstnanců dnes díky slevám na nepracující manželku/manžela, na dítě, na školky a další vlastně žádné daně z příjmu neplatí, a nemohou tak platit méně. Těmto lidem snížení daňové sazby nijak nepomůže a v peněžence jim víc peněz nezbude. Zpravidla (ale ne výhradně) jde o zaměstnance s nejnižšími příjmy, které obvykle řadíme do skupiny s větším sklonem ke spotřebě. Tedy zaměstnance, kteří by z dodatečných peněz spotřebovali více než skupiny s vyššími příjmy. Většině (zhruba 85 %) zaměstnancům by už současná verze zrušení superhrubé mzdy peníze navíc přinesla. Například zaměstnanci s průměrnou mzdou by ročně zbylo v peněžence zhruba o 20 tisíc korun více, tedy kolem 1 600 korun měsíčně.

Celá čtvrtina ze „sekery“ 80 miliard korun zůstane v peněženkách desetině nejvýdělečnějších zaměstnanců, mezi kterými ušetří zaměstnanec průměrně kolem 44 tisíc korun ročně. Několik tisícovek zaměstnanců s těmi opravdu nejvyššími příjmy si přijde díky zrušení superhrubé mzdy i na více než 100 tisíc korun ročně navíc. Skupina nejbohatších zaměstnanců pravděpodobně z každé koruny, kterou jim změna přinese, utratí méně, než by se stalo mezi zaměstnanci s nižšími příjmy. Tomu nasvědčují i data sebraná společností PAQ, podle kterých by vysokopříjmové skupiny obyvatelstva (ale i důchodci) z dodatečných peněz utratili méně než chudší domácnosti s dětmi.  To podrývá (vládní) argument, že peníze, které lidem zůstanou, se ve velkém projeví ve spotřebě. Ochota navýšit spotřebu je navíc omezena očekáváním (alespoň některých), že se vláda bude (muset) snažit tu díru v příjmech něčím zalepit, a hrozí tak zvýšení jiných daní.

Otázkou tedy je, jakou formou (a kdy) začne vláda výpadek příjmů nahrazovat. Jedna z možností jsou majetkové daně, které jsou progresivní a český daňový systém jich, alespoň v mezinárodním srovnání, využívá stále velmi málo. Druhá možnost je zvýšení daní nepřímých, jako jsou spotřební daně nebo DPH, tedy daní, které zpravidla považujeme za regresivní. To by pak domácnosti a jedinci s nejnižšími příjmy byli biti ještě jednou.

Nicméně stále je vysoká pravděpodobnost, že ke zrušení superhrubé mzdy nedojde ani tentokrát a zapíšeme si jen další čárku do kolonky snahy zrušit superhrubou mzdu. Přeci jen, volby už jsou skoro za rohem a navíc hrozí, že se vláda následující měsíce bude (muset) věnovat epidemiologické situaci na úkor shánění politické podpory pro tak významnou změnu výběru daní.

 

Newsletter