Na dani z neočekávaných zisků (tzv. windfall tax) chtělo ministerstvo financí letos vybrat zhruba 100 miliard korun. Nové údaje ale ukazují, že to bude zhruba o 60 miliard méně. Provedení daně v českém prostředí má několik zásadních chyb. Windfall tax se totiž netýká zisků za rok 2022, je nastavena vysoká sazba a v případě bankovního sektoru se daň týká jen šesti největších bank.
Novou daň z mimořádných zisků prosadila v loňském roce vláda premiéra Petra Fialy (ODS). Cílem bylo najít dodatečné příjmy do státního rozpočtu. Daň má platit v nadcházejících třech letech a vztahuje se na výrobce energií, petrochemické firmy a těžaře fosilních paliv. Zasáhne také šest největších bankovních domů na trhu, tedy ČSOB, Monetu Money Bank, Raiffeisenbank, Českou spořitelnu, Komerční banku a UniCredit Bank.
Podle ministerstva financí totiž banky měly mimořádné zisky, které plynuly z růstu úrokových sazeb. Česká národní banka sazby skokově zvyšovala kvůli inflaci, což se bankám pozitivně projevilo na výši úrokových marží. Podle předběžných dat ČNB bankovní sektor vykázal jako celek čisté zisky 104 miliard korun, to je historicky nejvyšší hodnota a více než padesátiprocentní nárůst ve srovnání s rokem 2021.
Očekávání ministerstva financí se ale ukázala jako nereálná, na což někteří analytici upozorňovali už loni na podzim. Důvodů je hned několik. V první řadě jde o časové hledisko. Daň se totiž netýká zisků za rok 2022, ale až za rok 2023. Banky tak mají celý rok na to, aby na situaci mohly připravit například pomocí daňové optimalizace. Konkrétně jde například o zvýšení jednorázových výdajů a investic nebo utlumení úvěrové aktivity v některých segmentech.
Dalším aspektem je, že banky dostaly možnost naprosto bezrizikového zhodnocení, a to díky zvyšování sazeb České národní banky. Tuzemské banky tak měly v roce, kterého se windfall tax navíc netýká, bez vlastního přičinění skokový nárůst zisků – ČNB zvyšovala sazby ve snaze zmírnit extrémní inflaci. Bankám se zvýšily úrokové marže, a dosáhly tak velmi vysokých příjmů, a to díky externím vlivům, ke kterým ale samotná banka nijak nepřispěla. Problémem je rovněž to, že z těchto zisků za rok 2022, které byly prokazatelně největší, se vypočítávají pouze zálohy na daň a skutečný příjem bude plynout až ze zisků za roky 2023–2025. Bezdůvodná je také selekce jen velkých bank. Zisky měly všechny.
Jde ale také o nastavení celé daně z nadměrných zisků. Evropská unie doporučila daňovou sazbu na úrovni alespoň 33 %. V České republice ale byla sazba stanovena na úrovni 60 %. Oproti doporučení EU je tak stanovena na výrazně vyšší úrovni, z čehož mohou pro státní rozpočet plynout vyšší rizika z jejího potenciálního obcházení, respektive snahy ze strany firem tuto daň co nejvíce redukovat.
Lepším řešením by mohlo například být snížení míry zdanění a zvětšení základny firem, kterých by se daň dotkla, a to zejména v bankovním sektoru, kde byla nastavena vysoká hranice úrokových příjmů a windfall tax se tak dotkne pouze největších tuzemských bank.
Vláda by také mohla snížit schodek rozpočtu například pomocí znovuzavedení superhrubé mzdy. Otázka je, zda je to politicky průchodný krok, rozhodně jde ale o jedno z nejjednodušších řešení s největším dopadem. Další možností by bylo například sjednocování a rušení daňových výjimek, změna zdanění živnostníků a osob samostatně výdělečně činných, zvýšení sazeb daně z nemovitosti či dalšího majetku nebo posílení daňové progrese nebo např. legalizace marihuany a její zdanění.
Na výdajové straně by se pak mohlo jednat o snížení počtu státních zaměstnanců, revizi podpory stavebního spoření či dalších finančních produktů a v poslední řadě také o úpravu důchodového systému.
Zdroj: EqSA, Bloomberg, Reuters
