Pokud se nenaplní některý z negativních rizik, tak se česká ekonomika bude v roce 2019 dále přehřívat. ČNB bude potřebovat zpřísnit měnové podmínky. Pokud nezačne posilovat koruna, tak by se sazby mohly na konci roku přiblížit ke třem procentům. Serveru Roklen24 to řekl David Navrátil, hlavní ekonom a ředitel odboru ekonomické a strategické analýzy České spořitelny. Dodal, že ve světě bude hlavním tématem příštího roku brexit a obchodní válka mezi Čínou a USA.
Není tomu tak dávno, co mediálním prostorem proběhla polemika, zda transmise měnové politiky v současné domácí ekonomice funguje. Jaký je Váš pohled?
Některé lidi znervózňuje, že úrokové sazby rostou a koruna neposiluje. A že za to může překoupení koruny. A že i díky tomu nefunguje úrokový transmisní kanál. Úrokový transmisní kanál funguje: růst sazeb ČNB se odráží v růstu sazeb PRIBORU, na které jsou primárně navázány úvěry podnikům. Roste i sazba na úvěry na bydlení. Nerostou sazby na spotřebitelských úvěrech, ale to je dáno rostoucí konkurencí a poklesem marže.
Co se týká kurzu koruny, tak situace je trochu komplikovanější, ale stále jsem klidný ohledně vazby sazeb na kurz. Překoupenost koruny znamená, že korunu drží zahraniční investoři více, než bylo v minulosti obvyklé. Ale podíl zahraničního dluhu ČR není nijak výrazně vysoký, jsou státy, které mají vyšší dluh a nestěžují si, že by jim nefungovala měnová politika. Jde jen pro ČNB o novou situaci, kdy si musí překalibrovat model, tedy snížit hodnotu koeficientu, který popisuje reakci kurzu na sazby ve svém modelu.
Koruna neposílila v reakci na růst sazeb, ale primární vliv hrají globální faktory. Kdyby ČNB nezvyšovala sazby, tak by koruna oslabila více, podobně jako maďarský forint nebo polský zlotý. Neoslabila právě díky tomu, že ČNB zvýšila sazby.
Doporučení, že by ČNB měla odprodat devizové rezervy, aby transmise lépe fungovala, naráží na dva problémy. Za prvé, kurzový závazek bude chtít ČNB použít i někdy v budoucnosti, a pokud by nyní rezervy odprodala, tak by stejné chování investoři a spekulanti očekávali i v budoucnosti a kurzový závazek by vyšel mnohem dráž“. Za druhé: na jakou úroveň by ČNB měla snížit rezervy. Na úroveň před zavedením závazku? Ale v té době byl taky český finanční systém v přebytku likvidity. Takže maximální vytunění transmisního mechanismu by přineslo až snížení rezerv na nulu? To je nesmysl.
Co čekáte od měnové politiky pro příští rok? Vidíte situaci podobně jako ČNB a očekáváte, že koruna začne od ledna posilovat, nebo tomu bude naopak a centrální banka bude zvyšovat sazby v podobném tempu jako letos?
Pokud se nenaplní některý z negativních rizik, tak se česká ekonomika bude dále přehřívat. ČNB bude potřebovat zpřísnit měnové podmínky. Pokud nezačne posilovat koruna, tak by se sazby mohly na konci roku přiblížit ke třem procentům. Pokud koruna začne snižovat své podhodnocení, tak ČNB dodá jen jedno nebo dvě zvýšení.
Jak vidíte situaci ve Spojených státech, kde se začíná čím dál častěji hovořit o prvních náznacích (např. inverzní výnosová křivka) možné recese? Jsou tyto obavy oprávněné, nebo jde, alespoň prozatím, o planý poplach?
Záporná výnosová křivka byla v minulosti relativně spolehlivý indikátor blížící se recese. Nicméně kvantitativní uvolnění snížilo dlouhé výnosy, aktuálně o cca 80 bps. Pokud bychom odstranili tuto intervenci, tak výnosová křivka by riziko recese neukazovala.
Dále, v roce 2020 vyprchá pozitivní efekt trumpovy daňové reformy, který zpomalí americkou ekonomiku. Ale sám o sobě nemá sílu ji poslat do recese. To by mohl například Fed, pokud by to přehnal se zvyšování sazeb, tedy pokud by včas neviděl známky zpomalení a dál sazby zvyšoval nad tři procenta. Aktuální rétorika ukazuje, že Fed si je vědom tohoto rizika.
V poslední době se poměrně často hovoří o fenoménu sebenaplňujících se proroctví, a to právě v souvislosti se spekulacemi kolem možné recese (nejen) ve Spojených státech. Jak moc je podle Vás tato teorie relevantní? Dá se případná panika zastavit ještě v zárodku, případně jak?
Například v roce 2012, kdy si česká ekonomika prošla recesí, tak jejím hlavním zdrojem byl pesimismus Čechů. Takže psychika a nálady dokáží udělat pěknou paseku. Problémem ještě je, že mnoho lidí si pod slovem recese představí Velkou recesi. Tedy propad ekonomiky o šest procent a průmyslu o pětinu. Tohle ale není „normální recese“. Během ní ekonomika propadne o dvě tři procenta a většinou skončí po třech čtvrtletích. Riziko recese, ale i finanční krize snižuje připravenost centrálních bank rychle zasáhnout. A riziko finanční krize snižuje ohromné množství likvidity.
Jaká by podle Vás byla reakce ze strany, řekneme, Fedu, ale dá se aplikovat i na ostatních centrální banky, v případě výrazného ekonomického zpomalení, případně propadu? Sazby sice rostou, uvažujeme-li situaci USA, avšak ve srovnání s obdobím před poslední krizí jsou na mnohem nižších úrovních. Došlo by například na návrat programu QE, nebo dokonce na nové nekonvenční nástroje, jako jsou „helicopter money“?
Rovnovážná reálná úroková sazba se pro USA a EMU pohybuje do jednoho procenta. To je citelný pokles za několik málo let, který omezuje a bude omezovat schopnost centrálních bank uvolnit měnovou politiku přes sazby, aniž ty by šly do záporu. Proto se tzv. nekonvenční nástroje staly naprosto konvenčními a naopak v budoucnosti se můžeme těšit například na přímé posílání peněz lidem.
Kdybyste se mohl zasadit o změnu jedné věci ve společnosti na příští rok, co byste považoval za nejdůležitější změnit?
V ČR by to byly exekuce: díky nemorálními nastavení pravidel je mnoho lidí v exekuční pasti, utíkají mimo legální práci, nemají důvěru v instituce. Nejen že nedokážeme plně využívat potenciál lidí, ale ještě navíc si koledujeme o sociální nestabilitu.
Co očekáváte, že bude příští rok hlavní ekonomické téma doma i celosvětově?
Brexit a obchodní válka mezi Čínou a USA. To jak bude vypadat brexit hodně napoví, jak EU dokáže jednat odpovědně. A s tím jsou spojené i volby do Evropského parlamentu, které odhalí velkou nespokojenost s fungováním EU.
A poslední odlehčená otázka, jak vidíte letošní laureáty Nobelovy ceny?
Pozitivně. William Nordhaus a jeho výzkum vztahů mezi ekonomikou a klimatickými změnami je velmi užitečný při aktuální diskusi zda a jak reagovat na klimatické změny. Paul Romer je jedním z „otců“ teorie endogenního růstu. Jeho práce poukazovaly na selhání standardního modelu ekonomického růstu (například Solowův model), jehož jednou z implikací je neschopnost vysvětlit, proč se tempa růstu jednotlivých ekonomik významně liší a navíc se v čase nezmenšují. Romer na to šel přes fakt, že růst ekonomiky je funkcí strukturálních charakteristik (například preference, různé technologie a samozřejmě hospodářské politiky) a nikoliv nějakého „tajemného“ technologického (exogenního) pokroku.
