Pokud potřebujete švédskou hotovost, nechoďte do švédské banky. Většina z největších věřitelů v zemi – SEB AB, Swedbank AB (Sweda) či Nordea Bank – zastavila služby spojené s výběrem hotovosti u více než 75 procent místních poboček již více než před rokem. Traduje se, že s hotovostí je ve Švédsku nadobro konec, což je svým způsobem převážně zapříčiněno tamní mentalitou, upřednostňující používání kreditních karet, internetu a mobilních telefonů pro většinu svých plateb. Bankovky, jež jsou zdobené obrazy slavných Švédů včetně botanika Caroluse Linnaeuse či Nobelovy laureátky za literaturu Selmy Lagerlöf se používají pouze u 20 procent obchodních transakcí a v celkovém měřítku transakce provedené skrze fyzickou hotovost představují pouhá 3 procenta národního hospodářství.
„Odstranili jsme manipulaci s hotovostí jednoduše proto, že jsme viděli změnu v chování mezi našimi zákazníky,“ řekl Anna Sundblad, mluvčí Swedbank. „Pouze 5 procent našich zákazníků provádí hotovostní transakce,“ dodala. Poptávka zákazníků po hotovostních službách v Nordea, skandinávské největší bance, klesá o 20 procent ročně, uvedl mluvčí Erik Durhane. Podle Bjoerna Wahlroose, předsedy Nordea, konec hotovosti je dalším přirozeným krokem v evolučním procesu, který již vedl k zániku šekové knížky. V tomto ohledu je Skandinávie daleko před Velkou Británií a USA.
Podobný trend lze však pozorovat i v Itálii, jež zakázala před dvěma lety používání hotovosti u transakcí nad 1000 euro. Na rozdíl od skandinávských zemí je cílem italských zákonodárců omezení daňových úniků, což však nemění nic na faktu, že napříč globální ekonomikou je v dnešní době využívání možnosti hotovostních transakcí spíše na ústupu.
Osobně jsem měl možnost tento trend pozorovat při svém studiu ve Spojených státech. Jen málokdy jsem měl možnost spatřit platbu v hotovosti a když už se na mě štěstí usmálo, většinou se jednalo o transakce spojené s něčím nelegálním. Pravdou je, že většinu času jsem trávil mezi mladými lidmi, což ovšem nemění nic na faktu, že tento trend je v USA na vzestupu a podle výše uvedených statistik nejen tam. Vyspělé ekonomiky si jednoduše začínají uvědomovat enormní ekonomický přínos bezhotovostních transakcí.
Vzestup využívání mobilních platebních služeb jako jsou Square či Google Wallet společně s kompletním vznikem mobilního bankovnictví v Africe ukazuje na nástup elektronických transakcí na úkor těch hotovostních, jak u malých tak i velkých transakcí. Pokud tento trend bude pokračovat, v určité chvíli budou „papírové“ peníze využívané jako prostředek směny pouze překupníky drog, daňovými podvodníky a dalšími pochybnými subjekty, jejichž aktivita bude tvořit naprostou většinu hotovostních transakcí.
Skryté výhody bezhotovostní společnosti
Již před 40 lety bylo jasné, že centrální banky disponují nástrojem, který bez ohledu na fiskální stimulus dokáže vcelku snadno ukončit většinu z recesí. Pokud hospodářství zatěžují nevyužitelné zdroje, tedy například nezaměstnaní pracovníci, volné kancelářské prostory či továrny u nichž není využita celková kapacita, dochází k navýšení toku útrat naskrz ekonomikou. Toho lze docílit snížením úrokových sazeb. V momentě, kdy sazby klesnou, zvýší se investice podniků, stavba nemovitostí a nákup spotřebitelského zboží, což zákonitě navrátí ekonomiku zpět do správných kolejí. Tímto způsobem fungovala americká ekonomika od poloviny sedmdesátých let až do roku 2008. Jednoduše řečeno, vždy, když přišla recese, snížení sazeb restartovalo ekonomický růst a ekonomové mohli věnovat svůj drahocenný čas mnohem zajímavějším tématům, například: Jak mohou země zbohatnout namísto nudného zabývání se možnostmi úniku z recese.
Jednoduchý vzoreček na boj s recesí však skýtá jeden velký problém, jež si onehdy málokdo uvědomoval. Tím problémem je číslo 0.
V roce 1999 tento problém ideálně vystihl Paul Krugman ve svém článku o dekadentně dlouhé depresi v Japonsku: “Zatímco úrokové sazby v USA byly na počátku roku 1982 dvouciferné, což znamenalo, že centrální banka mohla přistoupit k výraznému snížení, japonské úrokové sazby byly nižší než jedno procento, nedávajíc moc velký prostor pro další snižování.“ V současné době nejen Japonsko ale i USA a například Evropská unie disponují sazbami v blízkosti nulových hodnot, což jednoduše znamená, že ekonomický růst nelze podpořit jejich dalším snížením.
Tímto se však dostáváme k zázraku bezhotovostní společnosti. Zastavte se na chvíli a zeptejte se sami sebe, proč úroková sazba (ač se o to částečně ECB svými nedávnými kroky pokouší) nemůže být snížena pod nulovou hodnotu, aniž by to přineslo kýžený výsledek? Potíž je v hotovosti. Namísto hotovosti, jež cirkuluje napříč světovou ekonomikou v relativně malém množství, se většina peněžních zásob skládá z bankovních účtů a jiných digitálních uchovatelů hodnoty. Ve spojených státech, například, v roce 2013 hodnota veškeré hotovosti podle údajů Fedu čítala závratných 1,2 bilionu dolarů. To je však zhruba pouhých 11,5% z celkového objemu 10,5 bilionů dolarů v oběhu (údaje M2 definice peněžních zásob).
Lidé jednoduše dávají přednost držbě peněz na účtech nejen proto, že je to pohodlné, ale hlavně proto, že peníze na účtu vynášejí úroky. V momentě, kdy by však sazby klesly pod nulovou hranici, by většina lidí své peníze vybrala a uložila je v krabicích od bot. Následky tohoto počínaní by byly nejen pro bankovní sektor dalekosáhlé.
Ale co když by tu taková možnost jednoduše nebyla? Co kdyby všechny transakce probíhaly na digitální bázi, takže jediný způsob jak se vyhnout držení peněz na účtu a zároveň nezadržitelnému ztrácení jejich hodnoty by jednoduše bylo jejich utrácení? V poslední době sílí volání po zavedení tohoto systému, jež je mnohými ekonomy považován za alfa omegu, tedy za řešení všech problému souvisejících s měnovou politikou světových centrálních bank. Příliš vysoká nezaměstnanost? Podle zastánců bezhotovostní společnosti žádný problém – snížení úrokových sazeb pod nulové hodnoty, by jednoduše přimělo lidi více utrácet a investovat, což by zároveň podpořilo ekonomický růst a vrátilo nezaměstnanost na přirozenou úroveň.
Fakt je, že v tomto případě by se ti prozíravější pravděpodobně uchýlili k jiným alternativám uchování hodnoty. Například tedy zlatu, stříbru nebo třeba diamantům. Pravdou však je, že to by s největší pravděpodobností znamenalo nejen cenový boom těchto komodit, ale zároveň i zvýšenou soustředěnost na těžební průmysl, což by samo o sobě zvýšilo tvorbu pracovních míst. Mimo to, by se tímto zvýšila hodnota bohatství těch, kteří již vlastnili šperky a jiné drahocennosti, stimulujíc jejich spotřebu.
Mohlo by tedy nastolení bezhotovostního systému pomoci řešit problém ekonomických recesí? Pravděpodobně ano. Je to jediný způsob jakým společnost může v současné době čelit recesím? Určitě ne. Fiskální politika a snahy o posílení budoucích očekávání inflace mohou mít podobný dopad na ekonomiku: Vyšší konsensus budoucí inflace je ve svých dopadech na ekonomiku více méně ekvivalentní záporným úrokovým sazbám.
Berkleyský ekonom Brad DeLong zase navrhuje Goldbergovo schéma kombinace negativních nominálních úrokových sazeb se sporadickými loteriemi, jež by anulovaly vybrané bankovní účty. Myšlenka je taková, že přestože se lidé mohou snažit o hromadění hotovosti, vědomí, že účty mohou být náhodně zrušeny, by mělo lidi přimět utrácet.
Umělé zvyšování inflace společně s například zmíněnou náhodnou likvidací účtu jsou řešení nejen bizarní, ale svým způsobem hlavně neetické a to zejména vůči ekonomickým a politickým elitám. Na druhé straně likvidace hotovosti se může jevit jako jednoduchý a elegantní nápad, jež by pomohl řešit v poslední době stále se prohlubující problém týkající se měnové politiky centrálních bank. Ač se osobně domnívám, že těmto věcem je lepší nechat volný průběh, tedy stranit se jakýchkoli vládních zásahů v oblastech ekonomiky, myslím si, že je jen otázkou času, kdy některá z vlád k tomuto kroku přistoupí a peněžní hotovost se rázem stane minulostí.
