Inteligence, obvykle vyjadřovaná pomocí hodnoty IQ (inteligenční kvocient), ve zkratce popisuje naši schopnost logicky řešit nově vznikající a obtížné problémy, poučit se z minulých situací či se rychle přizpůsobit těm současným. V dnešním složitém světě, jakož i na současném trhu práce, jde tedy o takřka nejcennější dovednost. A tak patrně nikoho nepřekvapí, že mezi výší IQ a výší příjmů lze najít určitý pozitivní vztah. Jinými slovy, byť to nemusí být pravda v každém jednotlivém případě, lidé s vyšší inteligencí obecně vydělávají více.
Nicméně zdá se, že vazby mezi těmito dvěma proměnnými mohou být ve skutečnosti oboustranné, přičemž mnohem zajímavější je zkoumání v principu opačné kauzality. Jak se tedy ptá server ScanBerlin.com, dělá chudoba z lidí hlupáky? Přitom odkazuje na řadu studií, které nalezly pozitivní korelace mezi socio-ekonomickým statusem a kvalitou kognitivních schopností či obecně rozhodování.
Rozdíly lze pozorovat i na dětech z různých společenských tříd, kdy žáci či studenti pocházející s vyšších a středních tříd obecně vykazují ve škole významně lepší výsledky než jejich spolužáci z nižších společenských tříd. Ze značné části může být vysvětlením genetika; bohatší rodiče jsou patrně také chytřejší rodiče. Jak uvádí server Vox, geny dokáží vysvětlit přibližně polovinu variability hodnot IQ napříč populací.
Podle vědců jsou lidé čím dál tím hloupější. Kdo za to může?
Ale co ta zbylá polovina? S odkazem na neurovědecké studie Vox dále píše, že mezi další faktory na jedné straně patří vzdělání, výživa a zdravotní péče v útlém věku dítěte, ale na straně druhé také jeho výchova a společenská třída, z které pochází. Jak naznačují výsledky jiné studie, která zkoumala rozhodování v jednak finančních, a jednak ve zdravotních záležitostech, chudší lidé mají v porovnání s těmi bohatšími sklon zaměřovat se na krátkodobější cíle.
Nižší příjmy jako by tedy motivovaly k tomu žít takříkajíc teď a tady a nehledět příliš do budoucnosti, ale ani do minulosti. S tím může souviset i to, že u relativně chudších dospělých byla detekována i horší paměť. Chudoba tedy jako by ničila naši schopnost přemýšlet v dlouhodobém horizontu. Hypotézu, že chudoba oslabuje naši schopnost „správného“ rozhodování, pak spolu se svými kolegy potvrdil ekonom Anandi Mani z Princetonské univerzity. Výzkum uzavírá, že chudoba snižuje jednak pozornost, a jednak i úsilí v oblasti vnímání a uvažování.
Finanční stres zabíjí. Zaměstnavatele stojí miliardy – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/sqbEFHEunY prostřednictvím @roklen24 pic.twitter.com/vq51OjiRDX
— Roklen24.cz (@roklen24) 8. října 2018
Autoři toto tvrzení testovali dvojím způsobem. Za prvé u dobrovolníků experimentálně vyvolali myšlenky týkající se financí, přičemž došli k závěru, že to snížilo kognitivní výkonnost mezi chudými účastníky, ale nikoliv mezi těmi bohatými. Dále zkoumali kognitivní funkce zemědělců během cyklu výsadby. Zjistili přitom, že stejný farmář vykazuje snížený kognitivní výkon před sklizní, když je „chudý“, ve srovnání se stavem po sklizni, kdy je „bohatý“.
„Toto nelze vysvětlit rozdíly v čase, výživě nebo v pracovním úsilí. Ani to nelze vysvětlit stresem. Přestože zemědělci vykazují více stresu před sklizní, nezhoršuje se tím kognitivní výkon. Místo toho se zdá, že samotná chudoba snižuje kognitivní schopnost. Předpokládáme tedy, že starosti související s chudobou spotřebovávají duševní zdroje a ponechávají jich méně na jiné úkoly,“ uvádí paper, který byl publikován v časopise Science.
Nelze tedy říct, že s chudobou by lidé přímo hloupli, avšak její břemeno nedává prostor dostatečnému vnímání a správnému uvažování, což často vede k chybnému rozhodování. A jak dodávají autoři, mnohdy také k utužování či dokonce prohlubování finančně nepříznivé situace.
