Díky zlepšující se lékařské péči a dalším výdobytkům moderní společnosti se střední délka života neustále prodlužuje a příští generace tak na světě stráví mnohem delší dobu. Sama prodlužující se délka života by sama o sobě mohla být něčím pozitivním, ovšem kdyby se k ní nepřidal ještě další demografický trend, kterého jsme v současné době ve vyspělých zemích svědky, a to nízký populační růst, jenž je způsobený nízkou porodností.
Tyto dva demografické trendy tak již dlouhou dobu znatelně pokřivují populační pyramidu vyspělého světa a ústí v systematické stárnutí populace. Jedním příkladem za všechny může být sousední Německo, o jehož pochmurné situaci informoval server Visual Capitalist. Zdejší populace je jednou z nejstarších na světa a německá plodnost je pouhých 1,5 na jednu ženu. Na grafu pak můžete sledovat projekce, jak bude v budoucnu klesat podíl obyvatel do 30 let a naopak stoupat podíl obyvatel nad 60 let. V roce 2080 by podíl mladších 30 let poklesnout až téměř k čtvrtině, zatímco podíl starších 60 let by měl vystoupat skoro ke 40 procentům.
Postrach důchodový systém: Hroutící se Ponziho schéma?
Tato demografická situace se zároveň může stát smrtelným koktejlem pro důchodové systémy vyspělých zemí, které jsou v drtivé většině alespoň z části (a velmi často z rozhodující části) založeny na principu „pay as you go“ (PAYG), tedy na systému průběžného financování. Jinými slovy, dnešní lidé v produktivním věku platí na důchody dnešních seniorů a až dnešní lidé v produktivním věku odejdou do důchodu, bude je svými odvody živit zase nastupující mladá generace.
Vzhledem ke zmiňovaným demografickým trendům to však vypadá, že skupina kterou bude potřeba živit bude stále ve větší přesile vůči těm, kteří na ně mají pracovat. Jak již v polovině minulého roku varovalo Světové ekonomické fórum (WEF), na základě jím provedené studie založené na datech z 8 států s nejobjemnějšími důchodovými systémy na světě, bude v roce 2050 na důchodech chybět přes 400 bilionů dolarů.
VAROVÁNÍ: Do roku 2050 bude na důchodech chybět přes 400 bilionů
I když se tedy zdá být systém PAYG pro dnešní vyspělé země časovanou bombou, trn z paty by jim mohly vytrhnout jiné regiony světa, kde takové problémy nemají. Jestliže je systém PAYG – podobně jako Ponziho schéma – bytostně závislý na přísunu nových účastníků systému, oněmi novými účastníky by se mohli stát migranti z relativně chudých asijských a afrických zemí, kde mají co se týče demografické struktury obyvatelstva spíše opačné problémy.
Příkladem může být Itálie, která kromě stárnutí populace trpí dokonce úbytkem své původní populace. Navzdory tomu však počet obyvatel neklesá, avšak spíše mírně roste, a to právě díky přistěhovalcům z Afriky a Asie. A jak předpovídá server Gefira, i když Italové budou do budoucna stále znatelněji vymírat, počet obyvatel Itálie se nebude výrazně měnit, jelikož podobně bude sílit příliv migrantů.
V souladu s těmito predikcemi, které jsou založené na tom, že migrace bude sílit stejným tempem jako v minulých letech, stanou se Italové menšinou ve své vlastní zemi zhruba kolem roku 2080. Jestliže však bude příliv migrantů akcelerovat, mohlo by k tomu dojít mnohem dříve. Za tuto cenu by ovšem mohla být vyrovnána populační pyramida a důchodový systém tak zachráněn před zhroucením. Tato otázka je důležitá i z toho pohledu, že demografická nerovnováha již v řadě zemí začíná tlačit na veřejné rozpočty, což by mohl být pro Itálii, která na rozdíl například od zmiňovaného Německa dlouhodobě trpí chronickou fiskální nerovnováhou, dvojnásobný problém.
Itálie se topí v dluzích, Evropská komise varuje před nákazou
