Přitahují nás sobečtí a manipulativní lidé. Volíme si vůdce s psychopatickými rysy. Stojíme si za názorem, i když se nám naskytnou fakta, která jdou zcela proti našemu přesvědčení. Otázka, jestli jsou lidé od přírody hodné a citlivé bytosti nebo naopak pomstychtivé a zlé, zůstává pro psychology i filozofy nezodpovězena. Mnohé studie ale jasně naznačují, že negativní vlastnosti má snad každý z nás.
Minority vnímáme jako méně hodnotné
Fakt, že lidé považují členy minorit za méně hodnotné, než je běžný člověk, vyplynul z vědecké studie Dehumanising the lowest of the low. Neuroimaging responses to extreme out-groups Susan Fiske a Lasany Harris. Autoři pomocí skenu mozku zkoumali reakce studentů na fotografie lidí vyšší společnosti a naopak lidí drogově závislých či bezdomovců. Při pohledu na bezdomovce nebo drogově závislé vyvíjeli respondenti menší mozkovou aktivitu než u běžné společenské vrstvy. Studie The ascent of man: Theoretical and empirical evidence for blatant dehumanization Noura Kteilyho pak ukázala, že lidé, kteří mají negativní názor na arabskou imigraci, hodnotí Muslimy jako méně vyvinuté lidi. Méně extrémní předpojatost pak existuje u mladých lidí v pohledu ke starším, které nepovažují za stejně „hodnotné“. Překvapující však je, že tento typ vrstvení se objevuje už u dětí od pěti let. Ti mohou považovat děti jiného pohlaví nebo děti mimo jejich okruh známých jako někoho méně hodnotného.
Máme radost z neštěstí druhých
Tato vlastnost je u lidí dobře známa. Mnohé by mohlo překvapit, že například výzkum Katrin Schulzové Daniel has fallen into a muddy puddle – Schadenfreude or sympathy ukázal, že tato škodolibá radost se objevuje už u dětí od čtyř let. Tato „radost“ se stává ještě intenzivnější, pokud si dítě nebo dospělý myslí, že druhý jedinec si trápení zaslouží.
Věříme v karmu
Lidé věří v to, že utiskovaní a ti, na které se v životě lepila smůla, si svůj osud zaslouží. Tento fenomén byl poprvé zkoumán ve studii Melvina Lernera a Carolyn Simmonsové Observer’s reaction to the ‚innocent victim‘: Compassion or rejection v roce 1966. Od té doby psychologové věří, že jsme schopni vinit chudé, znásilněné nebo nemocné AIDS z jejich neštěstí. Přístup, že si to zaslouží, utužuje naši důvěru ve spravedlivý svět.
Jsme úzkoprsí a dogmativní
Pokud by byli lidé otevření a chovali se racionálně, bylo by jednoduché napravit něčí nesprávné uvažování, jestliže byste mu prezentovali relevantní fakta. Ve studii Charlese Lorda z roku 1979 Biased assimilation and attitude polarization: The effects of prior theories on subsequently considered evidence se však prokázalo, že lidé, kteří jsou silně pro nebo proti trestu smrti, značně podceňují nebo ignorují fakta, jež jim byla prezentována proti jejich přesvědčení. Naopak se ve svém původním názoru ještě utvrdili. Tento fenomén dle psychologů nastává, protože věříme, že protikladná fakta podlamují naši identitu. Dalším důvodem může být velké sebevědomí některých jedinců a přehnaná důvěra v jejich „správné“ názory.
Raději mučení než život v myšlenkách
Tato vlastnost byla demonstrována poněkud kontroverzní, ale zajímavou studií Timothyho Wilsona Just Think: The Challenges of the disengaged mind z roku 2014. V té si 67 procent mužů a 25 procent žen vybralo variantu bolesti v podobě 15 minut elektrických šoků, než aby strávili 15 minut ve stavu rozjímání a svých myšlenek.
Jsme ješitní a příliš sebevědomí
Naše iracionalita a dogmatismus by nebyly tak špatné, pokud by se snoubily se sebereflexí a pokorou. Většina z nás však po světě chodí s přesvědčením, že schopnosti a kvality jako například naše inteligence, atraktivita nebo dovednosti jsou daleko větší, než ve skutečnosti jsou. Je ironické, že ti méně schopní jsou většinou více náchylní k přehnanému sebevědomí. Tento jev se nazývá Dunning-Kruger effect podle autorů studie Unskilled and unaware of it: how difficulties in recognizing one’s own incompetence lead to inflated self-assessments.
Morální pokrytci
Měli bychom si dávat pozor na ty, kteří jsou nejhlasitější a nejrychlejší, když přijde na soudy ostatních. Tito potírači správné morálky totiž mohou být „vinni“ stejně nebo i více než ti, které nařkli. Ve studii Valdesola a DeStena The duality of virtue: Deconstructing the moral hypocrite se ukázalo, že lidé posuzují sobecké chování u ostatních hůře než sami u sebe. Ve většině souzení totiž aplikujeme dvojí metr na sebe a na naše okolí.
Všichni jsme skrytí anonymní trollové
Každý, kdo někdy zažil vášnivou online hádku na Facebooku, může dosvědčit, že sociální síť je jedno z míst, kde se projevuje nejvíce špatných lidských rysů. Pocit anonymity nám dodává větší náklonnost k nemorálnosti, uvedl server aeon.co. Zvlášť lidé, kteří mají sklon ke každodennímu sadismu, jsou typickými trolly v online prostředí, odhalil to Erin Buckels ve studii Behavioral Confirmation of Everyday Sadism z roku 2013.
Favorizujeme lídry s psychopatickými rysy
Americký psycholog Dan McAdams nedávno v paperu The Appeal of the Primal Leader: Human Evolution and Donald J. Trump napsal, že agresivní chování a urážky Donalda Trumpa jsou u spousty lidí populární. Jeho tweety mohou podle psychologa budit pocit alfa samce, který zastrašuje nepřítele. Pokud je McAdamsova teorie správná, vysvětlovala by, proč je více než obvyklé, že psychopatické rysy se u politických i byznys lídrů objevují častěji než u běžných lidí. Vedle toho dotazník na finanční lídry z New Yorku ukázal, že se u nich objevuje menší emoční inteligence než u průměrné populace a naopak větší výskyt psychopatických rysů.
Přitahují nás protějšky s temnou osobností
Je prokázáno, že minimálně v kratším časovém období nás sexuálně přitahují problémové osobnosti. Studie od Gregory Louise Cartera s názvem The Dark Triad personality: Attractiveness to women ukázala, že atraktivnost muže se pro ženy zvýší, pokud se popíše jako sobecký, manipulativní a necitlivý.
Nemůžete spát? Viňte své kolegy v práci – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/54dxHydNOG prostřednictvím @roklen24 #workplace #sleep pic.twitter.com/Logcxilqa7
— Roklen24.cz (@roklen24) 15. února 2019
