V dnešním světě se dá téměř vše, od zeleniny po exkluzivní fotografii kapely Beatles, pořídit přes internet. Stačí pouze pár kliků a o nic víc se nemusíte starat. Julie Segal však ve svém článku na serveru Institutional Investor poukazuje na jednu výjimku, kterou je elektronický trh korporátních dluhopisů. Dle jejích slov je „nákup a prodej firemních dluhopisů trvale složitá a někdy až doslova ubíjející anomálie.“
Většina dluhopisů neustále mění své majitele, obzvláště se tomu tak děje, pokud banka jako je JP Morgan či Morgan Stanley vyčlení část svých prostředků přímo na tento druh instrumentu. Ještě před finanční krizí měla většina bankovních domů dostatek zdrojů, které mohly být použity tímto způsobem. Ovšem od roku 2008, kdy téměř všichni světoví regulátoři začali chrlit obrovské množství regulací upravujících bilanční strukturu bankovního sektoru, se celá situace změnila. Nová pravidla likvidity sice omezila expozici bank v oblasti rizikových aktiv, ale zároveň naprosto rozvrátila dosavadní obchodní modely týkající se korporátních dluhopisů.
Tento fakt pak potvrzují i ti nejpovolanější, například Anthony Perrotta, šéf oddělení fixních příjmů společnosti TABB Group. Ten minulý týden na newyorské konferenci o obchodování korporátních dluhů a derivátů prohlásil, že „tržní struktura v této oblasti vůbec nefunguje.“
Byť se trhy vyvíjí poměrně dynamicky, nápady na to, jak renovovat jejich strukturu, jsou ve většině případů ještě v plenkách. Jedním z možných řešení je elektronické obchodování. Podle dat společnosti Tradeweb Markets se tento způsob obchodování podílel v minulém roce na zhruba 50 % všech mimoburzovních transakcích s deriváty, přičemž v roce 2013 to bylo pouze 10 %. Nárůst přišel až se standardizací těchto produktů a s tím, jak regulátoři dali příkaz k častějšímu využívaní elektronických služeb.
Dluhopisový trh je však odlišný. Společnosti neustále emitují stovky různých korporátních dluhopisů, pokaždé s různými podmínkami a výnosy. Zářným příkladem může být americká automobilová společnost General Motors, která je jedním z nejaktivnějších emitentů vůbec. Podle dostupných dat britské banky Barclays a agentury Bloomberg již tato firma vydala zhruba 1014 individuálních, doposud nesplacených dluhopisů. Atraktivita emisí vlastních firemních dluhopisů je mezi podniky poměrně velká, už jen proto, že se regulátoři v této oblasti prozatím drží stranou. Co se týče elektronického obchodování, tak pouze 20 % korporátních bondů bylo zobchodováno tímto způsobem, přičemž se jednalo především o menší objemy.
Likvidita, neboli snadnost, se kterou lze tyto dluhopisy obchodovat, však většinu portfolio manažerů znepokojuje mnohem více, než samotná kondice trhu. Michael Buchanan, vedoucí úvěrového a portfoliového oddělení společnosti Western Asset Management, uvedl, že většina dluhopisů s investičním ratingem, což je zhruba 70 % jejich celkové počtu, tvoří pouze 10 % všech obchodů. Ceny těchto v podstatě neaktivních dluhopisů se chovají značně nevypočitatelně. „O to větší výzva je to pro každého úvěrového manažera“, řekl Buchanan. Jedním z nezamýšlených následků nelikvidity bondů, obzvláště v případě menších společností, je fakt, že ve výsledku se jim financování mnohem více prodraží, než původně očekávaly.
Emise standardizovaných firemních dluhopisů by mohla pomoci rozšířit jejich elektronické obchodování, avšak podniky se k tomu příliš nemají. Klíčovým aspektem je pro ně flexibilita, která umožňuje vydávání různých titulů s odlišnými sazbami. Investoři mohou chtít emise se specifickými možnostmi, např. co se týče předčasného splacení bondu (tzv. přivolací klauzule), zatímco upisovatelé si zakládají na udržení současného statu quo.
„Je dobré, že se o problematice firemních dluhopisů hovoří. Tvrdým oříškem této oblasti však nejsou pouze upisovatelé bondů, ale samy společnosti. Ty totiž nejeví jakýkoliv zájem o standardizaci svých dluhových produktů“, vysvětluje současnou situaci Kevin Corgan, vedoucí severoamerického oddělení dluhového obchodování v JP Morgan. Podle něj je jediným řešením, které by současný stav zvrátilo, pokud by firmy byly odměněny lepšími sazbami než doposud, což je však naprosto nepredikovatelná záležitost.
I tak se ale samy banky snaží tuto situaci napravit. JP Morgan si například založila samostatné oddělení soustředící se na oblast firemního dluhového trhu. „Otázku likvidity řešíme v podstatě denně. Existuje spousta nových online obchodních platforem, které následně vyhodnocujeme. Z určitého pohledu na věc, je to však vždy pouze pokus o to nelézt tu pravou, která by byla schopna vyřešit náš likviditní problém“, řekl Kevinn Corgan.
Naděje JP Morgan však sráží investiční společnost BlackRock. Podle jejích informací se zpočátku většina nových dluhopisů obchoduje poměrně aktivně. Nicméně během prvních čtyř týdnů se objem obchodů z ničeho nic zmenší na polovinu a pak dále klesá. Z těchto důvodů se portfolio manažeři naučili o této oblasti přemýšlet zcela jinak. Místo toho, aby neustále obchodovali, jednoduše drží dané instrumenty až do doby jejich splatnosti.
