Měl to být způsob, jak digitalizovat sektor restaurací. Aplikace „Já, číšník“ umožňovala hostům v hospodách objednávat a platit bez nutnosti čekání na obsluhu. Atraktivní možnost především pro mladší lidi, kteří jsou zvyklí spoustu věcí řešit přes smartphone.
Aplikace začala fungovat v plném provozu během roku 2018. Slibný rozvoj ale zastavila pandemie koronaviru. S Filipem Židem ze společnosti EkoBIT, provozovatelem aplikace, jsme si popovídali, jak COVID-19 ovlivnil gastro sektor a jak může vypadat jeho budoucnost.
Jak fungujete teď během covidu, když jsou restaurace omezené? Je teď projekt „Já, číšník“ aktivní, nebo jste v nějakém utlumeném režimu?
Jsme primárně softwarová firma, která vyvíjí pokladní systémy. Nejvíce našich zákazníků působí v gastro sektoru. Z toho důvodu jsme museli utlumit naše aktivity, což se tedy týká i aplikace „Já, číšník“. Chtěli jsme našim odběratelům pomoci, a proto jsme spustili další projekt – Zachraň svoji hospodu. Jedná se v podstatě o upravenou verzi aplikace „Já, číšník“. Poskytli jsme ji našim klientům zdarma proto, aby mohli provozovat alespoň okénka a přijímat objednávky online.
Bohužel, hodně našich restaurací, zhruba čtvrtina, už musela nadobro zavřít. Je ale pravděpodobné, že skutečné číslo bude ještě vyšší. Řada z nich sice existuje, ale neprovozuje ani to okénko. Jde hlavně o hospody v centrech měst, které obsluhovaly hlavně turisty. Jim se kvůli pár obědům ani nevyplatí otevřít výdej do ulice. Na energiích a dalších nákladech by je to stálo více peněz, než kolik by si vydělaly.
Odhadujete tedy, že zhruba čtvrtina restaurací po koroně už neotevře?
Když to beru podle našich zákazníků, tak ano. Přibližně takový počet našich klientů už nás požádalo o zrušení licencí k našim produktům. Mnozí z nich by svou restauraci rádi někomu předali. Ale to samozřejmě není jednoduché. Když nikdo neví, jak se bude rozvolňovat, tak se do provozování hospody nepožene.
Zaspal bohužel i stát. Peníze z vládních covidových programů často přišly pozdě, když už nebylo co zachraňovat.
Vraťme se do února 2020. Kolik restaurací tehdy aplikaci „Já, číšník“ používalo? Ve kterých regionech se aplikace nejvíc používala?
Tehdy bylo zapojeno několik desítek restaurací. Převažovaly hlavně pražské, protože to pro ně byl vítaný způsob, jak se odlišit od konkurence. Jejich zákazníci hodně využívali stejné funkce jako ve fast foodech – například objednání na čas. Bylo to tak výhodnější i pro gastro zařízení. Ta díky tomu věděla, kolik mají mít nachystaných obědů.
Obecně jsme měli nejvíce odběratelů ve třech největší městech. Pro tamější restaurace to tak bylo jednodušší, protože jsme jim byli schopni poskytnout naši podporu na místě. Naopak, v menších městech byl zájem menší. Místní hospodští se někdy těžko dali přesvědčit, že jim v době internetu můžeme poradit i na dálku. To nás trochu brzdilo.
Naplno jste začali fungovat v roce 2018. Kam se za ty dva roky váš projekt posunul?
Ty dva roky před Covidem byly náročné hlavně kvůli implementaci do provozů. Jak se totiž ukázalo, sektor stravování je dost konzervativní. Když už se nám podařilo přesvědčit majitele restaurace, další překážkou se ukázal personál. Obsluze se často nelíbilo, že si zákazník snadno mohl překontrolovat účet. Obávali se, že se to negativně projeví na jejich spropitném. Číšníci a servírky už najednou nebyli „hvězdami“ restaurace.
Měli jste pro ně nějaké argumenty, proč by měli aplikaci přijmout za svou?
Ano, samozřejmě. Snažili jsme se jim vysvětlit, že jim aplikace usnadní práci. Na jejich přání jsme taky přidali možnost chatování. Díky ní dostali možnost zákazníka oslovit s nabídkou další skleničky vína a podobně.
Dá se nějak odhadnout, jak se aplikace projevila na obratu restaurací?
To se obtížně odhaduje. S našimi odběrateli, tedy restauracemi, máme už hodně dlouhý vztah, mnohdy i přátelský. Od konkurence se odlišujeme i tím, že naše systémy stavíme lokálně. Nemáme je tedy někdy na cloudu a nelezeme jim do jejich dat.
Na základě jejich zpětné vazby se dá odhadnout navýšení obratu od několika procent až o polovinu. Většina restaurací byla přibližně někde kolem patnácti procent. Hodně záleželo na konkrétní lokalitě a typu dané restaurace.
Jak podle vás pandemie změní restauratérství?
Podle toho, co nám říkají hospodští, normál, jaký byl před koronou, se už nevrátí. Lidi se už naučili tajně pít po sklepích a garážích. Když někdo někde narazí pivo, sejde se u něj půlka ulice. Restauratéři se proto obávají, že zájem o hospody ochabne.
Taky počítají s tím, že rozvozy už zůstanou pevnou součástí jejich nabídky. Příjem z nich sice není vysoký, ale stabilní, a už o něj nebudou chtít přijít. Hlavně taky proto, že mnozí žili „z ruky do huby“, tedy s minimálními rezervami.
Restaurace se budou muset snažit, aby nalákaly zákazníky zpět. Asi to budou muset udělat prostřednictvím různých akcí a show. Covid taky zrychlil přijetí bezhotovostních plateb. Mnoho restaurací přešlo kvůli omezení kontaktu na platební terminál. I hospody, které dříve lpěly na hotovosti, změnily názor.
Společnost EkoBIT poskytuje softwarová řešení pro řízení firem. Její počátky se datují do roku 1992.
