Kamkoliv se ve světě finančních médií podíváte, všude najdete zprávy o tom, jak evropská ekonomika skomírá, zatímco ta americká je na cestě k silnému vzestupu. Pokud se však zaměříte na některá nedávná data ze starého kontinentu, narazíte na překvapivé známky života.
První věcí, na kterou je potřeba se zaměřit, je pesimismus. V oblasti měn je podpořen tím, jak se euro za poslední rok propadlo vůči dolaru o 20 %. V oblasti akcií pak americký S&P 500 hravě předčil evropský Euro Stoxx 600 o více jak 15 %, pokud je oba porovnáme v přepočtu na dolary. V eurech se pak roční mezera mezi indexy zastavila blízko 20 %. Posledním segmentem je dluhopisový trh. Strach z deflace dohnal evropské investory k tomu, že jsou ochotni zaplatit 0,07 % za to, že na pět let půjčí peníze německé vládě. V USA naopak vláda platí investorovi, výnos bondu o stejné maturaci se zastavil na 1,4 %.
Učebnice definují deflaci jako dlouhodobé období klesajících cen, které nabádá spotřebitele k odložení spotřeby. Tato definice však v Evropě nebyla zcela naplněna. Alespoň dle dat maloobchodních tržeb v eurozóně. Ty za leden vzrostly o 1,1 % oproti očekávaným 0,2 % (viz. graf č.1). Roční tempo se pak zastavilo na 3,7 %, což je největší nárůst za poledních deset let.
Paralelně s tržbami se vyvíjela i spotřebitelská důvěra. Jak se zdá, tak nedostatek inflace podporuje smyšlení lidí o vlastní ekonomické budoucnosti namísto toho, aby ho podlamoval (viz. graf č.2.). Šetření Evropské komise, které je prováděno ve 23 000 domácnostech, sice ukázalo, že pesimisté stále převládají, čemuž odpovídá i úroveň indexu na -3,7 bodech, ale oproti očekávání na -5,9 bodech jde o mnohem lepší výsledek.
To, že je skutečnost lepší než očekávání, pak reflektuje tzv. index překvapení, který pravidelně zveřejňuje Citigroup. Zatímco v Evropě převládá trend lepší reality oproti očekávání, v USA je to přesně naopak (viz. graf č.3). Od začátku roku je patrné, že se mezera mezi indexy obou regionů silně zvětšila.
Předposledním ukazatelem, na který se agentura Bloomberg ve svém srovnání zaměřila, je růst peněžní nabídky, resp. tempo růstu poskytování úvěrů (viz. graf č.4). Je vidět, že se index po mohutném poklesu hluboko do záporu, opět odrazil a dostal se tak na úroveň března 2012. V lednu pak jen o chlup skončil před dosažením plusových hodnot. Agentura Bloomberg tento vývoj pokládá za určitý předvoj evropského programu kvantitativního uvolňování, které by, pokud by se rostoucí trend udržel, nakonec mohlo dosáhnout kýženého výsledku.
Jak se zdá, tak evropské QE ovlivňuje i inflační očekávání (viz. graf č.5). Použijeme-li k jejich měření pětiletý inflační swap, který favorizuje i sám šéf ECB Mario Draghi, vidíme, že se již odrazil od svého minima na 1,48 %, a to i přesto, že se výnosy některých státních dluhopisů propadly hlouběji do záporu, a postupně se přibližuje vytyčenému inflačnímu cíli na 2 %.
I přesto, že všechna výše vyjmenovaná data nejsou všeříkající, mohlo by se jednat o první vlaštovky, které do Evropy přináší tolik potřebnou ekonomickou obnovu. Je však nutné brát neustále v potaz i dva „sudy se střelným prachem“, kterými jsou Řecko a Ukrajina. Obě tyto kauzy jsou natolik významné, že by jejich případný krach či vyhrocení Evropě způsobil těžké časy.
Co říká cena piva o evropské ekonomice
