Jako by se poslední dobou roztrhl pytel a média jsou plná nesrozumitelných, nesprávných či pomatených ekonomických komentářů. Článek od Jiřího Štefka zveřejněný na serveru Reflex je mimořádně reprezentativní ukázka „kvality“ ekonomického vystupování v českých médiích.
V pátek vyšel na stránkách Reflexu text Jiřího Štefka s názvem „Držíme prst na tepu doby aneb Když politici i ekonomové zapnou své mozky a pletou jablka s hruškami“, ve kterém se naváží do politiků a ekonomických analytiků. S tím se dá občas i souhlasit, takže proč ne. Některé pasáže jsou sice na hranici zbytečně ostrých osobních útoků, ale budiž. Je však velmi nešťastné si hned v nadpisu dělat srandu z jiných expertů, že si pletou jablka a hrušky, když je pak autor v motání pojmů ještě silnější.
Tak kde začít? Hned první odstavec textu nabízí kritiku, že se ekonomové spletli v odhadu HDP za 2. kvartál o 1,5 procenta. Kritika možná trochu uspěchaná, protože jde zatím pouze o předběžné číslo, a jak se již letos ukázalo, ČSÚ občas opraví svoje odhady významně, ale i tak dobře. Mimochodem, mezi prvními, kteří se ke své nepřesnosti přiznali, byli samotní analytici, když komentovali čerstvě vydaná data. Kde je však první (a ne poslední) míchání jablek a hrušek pana Štefka je (hmm, středoškolská) matematika. Tržní konsensus se od předběžného odhadu růstu HDP lišil o 1,5 procentního bodu, ne o 1,5 procenta. Možná by nebylo od věci se místo útoků na analytiky omluvit a poprosit je, zda by byli tak hodní a vysvětlili rozdíl. Předesílám, že nejde o překlep, stejná chyba se v textu objevuje ještě v odstavci, ve kterém si autor dobírá Lukáše Kovandu, že „perlil“. Jak symbolické, že se tím autor sám dostal do naší rubriky ekonomických perel.
A konečně se dostáváme k odstavci o možných důsledcích zvýšení minimální mzdy. Vynechám diskuzi o tom, která z pracovních míst lze nahradit robotizací a která nikoliv, a dostanu se rovnou k hlavní myšlence. Zdá se, že ta, ač ekonomicky ne zrovna správná, přitahuje komentátory opakovaně. Autor tvrdí, že pokud dojde z důvodu minimální mzdy k propouštění, pak se uvolní pracovní síla a bude možné ji využít někde jinde. To pomůže napjaté situaci na trhu práce. Jako by to dávalo smysl, chtělo by se říct. Jedna otázka však zůstává – proč se lidé už teď nepřesunou na ta lepší, produktivnější pracovní místa, která bude možno zaplatit i po zvýšení minimální mzdy? Jediné možné vysvětlení, které mě napadá, je, že zásah státu do fungování ekonomiky – zvýšení minimální mzdy – zvyšuje efektivnost fungování trhu práce. Hmm, pak asi super, ne?
Třetí zajímavá část textu je tato věta: „Anebo je snad v pořádku, aby nejhůře placení lidé i za pět let brali stále 11 tisíc a v Praze byly platy čtyřnásobně vyšší (o situaci na Západě ani nemluvě)?“ Předesílám, že si nejsem úplně jist, co to vlastně znamená. Jsou platy v Praze čtyřnásobně vyšší než kde? Proč se autor baví jen o platech a ne třeba i mzdách, či obecně o příjmech? Proč nezkusil být důvtipnější a nedošlo mu, že v Praze bude pravděpodobně jiná zaměstnanecká struktura než někde jinde (stále nevíme kde?), která bude odpovídat jiné mzdové a platové struktuře?
Vrchol tohoto dosti zmateného a nepřesného textu přišel v posledním odstavci, kde autor volá po nutnosti shromáždění všech relevantních dat před hodnocením situace. Co k tomu dodat? Je vidět, že s teoretickým postupem analýzy problému je autor obeznámen, jen tento text se zrovna moc nepovedl…
