Server penize.cz se ve své rubrice ptal známých lidí, zda souhlasí s uvalením ekologické dani v letecké dopravě. Z našeho pohledu stojí za komentář především odpověď Lukáše Kovandy. Ve zkratce jde o názor, že zdanění je neobhajitelné a že jeden člověk nemůže svým létáním životní prostředí nijak poškodit. Navíc, pokud by se vinou daně létání zdražilo, pak hrozí zpomalení ekonomického růstu, tvrdí Kovanda.
S dovolením se jako již pravidelně vyhnu pasážím, které jsou silně normativní a částečně obsahově nejasné. Poukážu jen na falešný argument, že jeden člověk svým létáním životní prostředí neohrozí. Problém s tímto tvrzením je, že se nikdo přeci nebaví o dopadu jednoho pasažéra. Otázka je, samozřejmě, vliv celého odvětví.
Poměrně často je užitečné přemýšlet o ekonomických problémech a otázkách pod světlem tří pojmů – externality, ekonomické stimuly a důležitost (šíření) informací v ekonomice. Komentář k ekologické dani je otázka především pro první dva koncepty. Létání přináší negativní externality. To se dokonce nemusíme bavit jen o znečištění prostředí, ale třeba i o hluku. Příklady Bruselu nebo Lisabonu, kde je letiště dostatečně blízko městu, anebo letadla létají přímo nad městem, jsou naprosto ukázkové.
Ale zpátky k znečišťování prostředí. Faktem je, že letecká doprava znečišťuje prostředí nás všech, aniž by došlo k řádné kompenzaci. Uvalení daní však nemá jen kompenzovat poškozené. Uvalené daně vedou (časem) ke změně chování ekonomických agentů, čímž se přesouváme z konceptu externalit na téma ekonomických stimulů, tedy k tomu, jak nastavit pravidla hry, aby tržní chování hráčů vedlo k lepším ekonomickým výsledkům. Nutno podotknout, že daně rozhodně nejsou jediným nástrojem, jak motivovat a usměrňovat chování lidí tak, aby došlo k potlačení negativních externalit. Naopak, existují možná i efektivnější prostředky. V kontextu letecké dopravy je například zajímavý přístup nechat oblíbené doby příletů a odletů pouze pro letadla, která splňují nejpřísnější limity. Naopak odletové časy brzy ráno či pozdě večer by pak připadly na letadla s větším zatížením životního prostředí.
Co se týče našeho příkladu, pokud uvalení daně zdraží cestování současným typem letadel, vznikne popud směrem k inovacím. Tehdy vede zdanění negativních externalit ke změně chování domácností a firem. Tržní síly pak vedou k větší snaze o alternativní (kvalitnější) řešení. A kde se zvýšení motivace pro inovační aktivity v ekonomickém kontextu bere? Zvýšená cena vinou daně vytváří rentu, kterou je možné odčerpat kvalitnějším technologickým řešením. A právě takové prostředí motivuje k vyšší investiční aktivitě. Nejde ale o aktivitu jen ze strany konkurenčních firem, už i fungující firmy totiž mají motivaci rentu odčerpat.
Například, pokud vinou daní nebude cesta z bodu A do bodu B stát 10 000 korun (kolik dostane firma zajišťující přesun), ale 15 000 korun (5 000 korun tvoří daň), pak konkurenční firma k tomu, aby se dostala na trh, nemusí vymyslet alternativní řešení za 9 500 korun, ale postačí řešení za 12 000 korun (které nenese negativní externality, a tedy není zdaněné). Každý nový inovativní proces je tak ex-ante nadějnější, firmy jsou proto otevřené k vyššímu riziku. K tomu jedna provokativní otázka. Kdyby nebyly dnešní pohonné hmoty tak levné, ale stály například 500 korun za litr, vážně si myslíte, že bychom už dávno nejezdili na alternativní pohony? Podobně jsme na tom s leteckou dopravou. To je v zásadním rozporu s myšlenkou Lukáše Kovandy, že by vinou zdanění letecké dopravy ekonomický růst zpomalil.
Ekonomové se naučili přemýšlet o možnosti zdanění negativních externalit již před několika desítkami let. Pigouova daň je označení pro zdanění negativních externalit, patří k jednomu z nejdůležitějších ekonomických konceptů a příklad znečištění životního prostředí je pravděpodobně nejznámější použití. Vedle kompenzace poškozených se ale daně využívají i jako nástroj ke změně motivů chování. Pamatujme na to.