Ekonomie kapitálu aneb Proč se Marx i Keynes mýlili

Ve světě Karla Marxe existovaly v každé dějinné etapě vývoje lidstva v zásadě dvě skupiny lidí, přičemž vždy platilo, že ta silnější zneužívá tu slabší. V divokém kapitalismu, který přišel ruku v ruce s průmyslovou revolucí, pak proti sobě stál proletariát, utlačovaná námezdní pracovní síla, a buržoazie, vlastníci kapitálu, kteří jej ve své touze po zisku nemilosrdně vykořisťovali.

Oním vykořisťováním však Marx neměl na mysli nic přesahující zákony, nýbrž prostou tržní směnu, kdy dělník na trhu prodává svou práci. Za tu jsou kapitalisté ochotni zaplatit pouze takovou mzdu, která odpovídá prosté reprodukci této práce, tedy ekvivalent životního minima dělníka. Protože však ona „živá práce“ ve skutečnosti vytvoří vyšší hodnotu, než jsou náklady její reprodukce, vzniká nadhodnota vytvořená dělníkem, kterou si však ponechává vlastník kapitálu. Vykořisťování je tedy inherentní součástí kapitalistického tržního systému.

Marx tak dělil kapitál na dvě formy. První formou byl mzdový fond, který zaměstnával onu živou práci a který Marx nazýval variabilním kapitálem, jelikož se díky nadhodnotě vytvářené dělníky ve výrobním procesu zvětšuje. Druhou formou pak byl kapitál konstantní, jež zaměstnával „minulou práci“ v podobě strojů, jež žádnou novou hodnotu nevytváří, a konstantní kapitál se tudíž nezvětšuje.

Mileniálové uctívají Marxe a chtějí socialismus

S tím, jak Marx viděl, jak lidskou práci ve stále větší míře nahrazují stroje, tak ze své teorie kapitálu vyvodil závěr, že v kapitalistickém systému existuje nezvratitelná tendence ke klesající míře zisku, a tedy ke klesajícím úrokovým sazbám. Jak však upozorňuje článek The Economist, data ukazují něco zcela jiného. Citovaný paper pěti ekonomů s příznačným názvem The Rate of Everything („Úroková míra všeho“) na rozsáhlých datech z let 1870 až 2015 z 16 vyspělých ekonomik dokládá, že výnosy kapitálu se zdají být poměrně volatilní, avšak nikoli s klesajícím trendem. 

Jak ukazuje obrázek, výnosy z akcií a bydlení zůstávají vysoké, i když se podíl aktiv na HDP od roku 1870 zněkolikanásobil. Jak uvádí The Economist, to přirozeně odráží nové a produktivnější formy využití kapitálu.

Klesající míru zisku předpovídali i další „klasikové“, ke kterými je Marx tak trochu paradoxně řazen, zejména David Ricardo. Ten se domníval, že s tím, jak rozvíjející kapitalismus zvyšuje poptávku po práci, která zase zvyšuje poptávku po zemědělských produktech vyráběných v podmínkách klesajících výnosů z rozsahu, se nakonec míra zisku v určité fázi akumulace zisku sníží natolik, že již nebude motivovat kapitalisty k investování a nastane stagnace kapitalismu. Klesající míru výnosů kapitálu předpovídal i John Maynard Keynes, a to na jedné straně kvůli rostoucí kapitálové vybavenosti vyspělých ekonomik vedoucí ke snižující se mezní efektivnosti kapitálu a na druhé straně kvůli rostoucímu sklonu k úsporám bohatnoucích vrstev.

Equity premium puzzle: Proč jsou akcie o tolik výnosnější?

Pro tyto předpovědi však data neposkytují empirickou oporu. Jinak je to ovšem s teorií nerovnosti francouzského ekonoma Thomase Pikettyho, který se domníval, že výnosy z kapitálu nejen neklesají, ale naopak rostou rychleji než HDP dané země. A tento závěr potvrzuje i citovaný výzkum: zatímco co průměrná reálná návratnost bohatství ve smyslu bydlení a akcií se ve sledovaném období pohybovala mezi 6 až 7 %, průměrná míra růstu HDP byla pouze kolem 3 %. A jak argumentoval Piketty, jelikož bohatství je ve společnosti rozloženo nerovnoměrněji než příjmy odvozené od růstu ekonomiky, tento stav, jež Piketty matematicky formuloval jako “r > g”, nevyhnutelně vede ke zvyšující se nerovnosti ve společnosti.

A na závěr implikace pro měnovou politiku. Oproti reálnému bohatství ze zdá být výnosnost dluhopisů a krátkodobých instrumentů stabilně poměrně nízká (s výjimkou anomálie v 80. letech 20. století) a nedávné poklesy, které řadu ekonomů tolik znepokojily, jen představují návrat k typickým podmínkám. A jak podotýká The Economist, to může být pro centrální bankéře, kteří nyní chtějí přistoupit k normalizaci úrokových sazeb, velké překvapení.

 

Newsletter