Twitter, který patří k nejznámějším sociálním sítím, už funguje více než dvanáct let. A i když se v posledním roce hovořilo o jeho zaostávání za konkurencí, jako je především Facebook a Instagram, přece jen lze říci, že plní některé důležité společenské funkce. Tak například pro amerického prezidenta Donalda Trumpa je „modrý pták“ věrným společníkem, který rovněž zajišťuje nezanedbatelnou část jeho komunikace s veřejností.
Donald Trump za první půlrok ve svém prezidentském úřadu zveřejnil 920 tweetů, což je více než 5 denně. Vždy to byla sdělení velmi krátká, avšak úderná. A to je právě smyslem twitterových zpráv – ještě donedávna umožňovala uživatelům pustit do světa sdělení pouze o 140 znacích, koncem minulého roku se však tento limit zvýšil na 280 znaků.
Specifikem sociální sítě je tedy požadavek na krátké zprávy, ve kterých není prostor pro nějaké zbytečné „blábolení“, ale pouze pro jasná sdělení. I proto si Twitter spíše než obyčejní lidé oblíbily hollywoodské celebrity, politici, sportovci či jiné veřejně známé osobnosti. A tweety ke komunikaci s veřejností stále více využívají také vědci a akademici, kteří tak obyčejným lidem umožňují nahlédnout do své vědecké práce či obecně do světa vědy.
Věří (a rozumí) lidé ekonomii (a ekonomům)?
Jak ovšem ve svém článku na blogu London School of Economics upozorňuje Marina Della Giusta, jedna část vědecké obce v (nejen) twitterové komunikaci významně selhává. A paradoxně jsou to ekonomové, jejichž předmět zkoumání – totiž lidské rozhodování – je obyčejným lidem z takřka všech vědních oborů nejblíže. Navíc jsou to právě ekonomické zákonitosti, které každý den ovlivňují život každého jednotlivce, přičemž lepší porozumění by lidem mohlo pomoci vylepšit svá každodenní rozhodnutí.
Ekonomové ovšem tyto často v principu jednoduché zákony balí do svého metodologicky vytříbeného a matematicky elegantního „žargonu“, který je však pro většinu veřejnosti často nesrozumitelný. Giusta se svými kolegy shromáždila 64 121 tweetů od ekonomů a 63 472 od ostatních vědců, které byly zveřejněny mezi léty 2008 a 2017. Výzkum uzavírá, že ekonomové používají vyšší počet složitých slov, specifických pojmů a zkratek než ostatní akademici, a to i oproti vědcům z oborů, které vykazují „vysokou mírou specializace a složitosti“.
Dá se ekonomům věřit? – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/dqEs7dzqHu prostřednictvím @roklen24 #Economist #economy pic.twitter.com/4qBft5ydaE
— Roklen24.cz (@roklen24) 25. dubna 2018
Analýza také zjistila, že ekonomové využívají tweety pro svou komunikaci o poznání méně, v menší míře pak zmiňují jiné osoby a méně často vedou konverzace s „outsidery“, tedy v tomto případě neekonomy. Giusta rovněž v článku uvádí, že ekonomové nejen používají veřejnosti méně přístupný jazyk, ale jejich sdělení rovněž působí méně osobně, často tedy jako by k publiku hovořili vzdáleným až odtažitým tónem.
Jde například i o to, jakým způsobem pracují se zájmeny. Ekonomové zhruba dvakrát méně než ostatní vědci využívají slova jako „my“ a „naše“, která ovšem ve čtenářích dokáží vzbudit pocit, že vědcům a obyčejným lidem jde o „společnou věc“. To podporuje argument o „nadřazenosti ekonomů“, která je jim často vyčítána. Profesorka ekonomie z University of Reading je tedy přesvědčena, že k tomu, aby lidé začali věřit a rozumět ekonomům, je potřeba výrazná změna v jejich stylu komunikace s veřejností.
Ekonomie jako věda o sobectví, kterou studují sobci
