V 18:00 našeho času vystoupí na konferenci WSJ guvernér Fedu Powell. Trhy očekávají zejména komentáře k vývoji amerických dluhopisů. Podle nás, i vzhledem k blížícímu se zasedání Fedu, nezmíní Powell nic, co by ještě nezaznělo. Tedy: rostoucí delší výnosy Fed netrápí, naopak reflektují očekávanou ekonomickou obnovu.

Ekonomové, převlečení politici?

Finanční krizi prý celosvětově předpovědělo všehovšudy dvanáct expertů. Jejich věštectví před pár lety prokázal ekonom Dirk Bezemer.

A jak to je se současnou řeckou krizí? Kdo tu předpověděl? Agentura Bloomberg tvrdí, že jen devatero moudrých hlav. Její text, publikovaný minulý týden, nese název „Devět lidí, kteří řeckou krizi vyhlíželi dříve než kdokoli jiný“. Obsah článku je méně bombastický. Bloomberg prezentuje citace politiků, ekonomů či třeba politologů, zachycené zpravidla v devadesátých letech nebo na počátku tisíciletí, které se však kriticky vyjadřují spíše k fungování evropské měnové unie jako celku než ke konkrétnímu případu Řecka. Také se v textu píše, že zmíněných devět lidí nepředstavuje vyčerpávající výčet proroků.

Přesto však, koho Bloomberg řadí mezi majitele křišťálové koule? Ženské pohlaví zastupuje předně Margaret Thatcherová, někdejší britská premiérka. Podle své autobiografie už v roce 1990 upozorňovala nástupce Johna Majora, že ekonomicky slabším členům měnové unie musí být jasně řečeno jedno. Nikdo je nebude sanovat. Nikdo jim neuleví od devastujícího vlivu, který na jejich méně výkonné ekonomiky bude jednotná měna mít. Laureát Nobelovy ceny za ekonomii, Milton Friedman, byl k měnové unii podobně skeptický jako „Železná lady“. V hlavním projevu konference pořádané v roce 2000 kanadskou centrální bankou poznamenal, že euro právě zažívá své „líbánky“ a že by velmi rád věřil, že uspěje. Jedním dechem však dodal, že šance na úspěch jsou pramalé, jelikož se v běhu času budou kumulovat rozdíly mezi jednotlivými členy měnové unie. Jinými slovy, členské země se nebudou ekonomicky sbližovat, ale vzdalovat. To se evidentně děje.           

Stojí za to zmínit i jména dalších ekonomů, kteří nynější potíže eurozóny předpověděli. Wynne Godley, Mathew Forstater, Warren Mosler či L. Randall Wray. Že jste tato jména nikdy neslyšeli? Není divu. Opravdu nejde o ekonomy, kteří by se často dostávali do mediálních titulků. Žádní Stiglitzové, Krugmanové, Pikettyové. Vlastně všichni ekonomové, kteří jsou v článku uvedeni, patří svými názory mimo hlavní ekonomický proud. V hlavním proudu totiž dnes už není ani Friedman, navzdory tomu, že získal Nobelovu cenu. Jeho monetarismus považují ekonomové hlavního proudu za překonaný, finanční krizí zdiskreditovaný. Podobně jako Thatcherová je pak Friedman – zejména moderní levicí – spojován navíc s takzvaným neoliberalismem, mlhavě definovaným směrem, který však může snad za všechna příkoří současného světa, od finanční krize přes příjmovou nerovnost až po extrémní chudobu.           

Zkrátka a dobře, pokud je článek Bloombergu alespoň trochu reprezentativní, pak jde o další důkaz selhání ekonomie hlavního proudu. Byli to právě nejvíce mainstreamoví ekonomové, kteří na sebe v devadesátých letech a pak na přelomu století vzali roli jakýchsi roztleskávačů eura. Slýchali jsme a čítali o tom, že eurozóna sice ještě není tak úplně optimální měnovou oblastí (nutná podmínka toho, aby byla funkční), ale že jí brzy bude. A že sblížení ekonomik, které optimální oblasti charakterizuje, bude podníceno samotným zavedením eura. Ne. Ne a ne. Vedle jak tak jedle.             

Vzpomínám si, jak mi John Nash, laureát Nobelovy ceny za ekonomii, jenž rozhodně nepatřil k hlavnímu proudu, říkal, jak je zarmoucen právě tím, že ekonomové v rostoucí míře zastupují politiky. Zejména ti mediálně známí ekonomové, ekonomové hlavního proudu. Konkrétně Nash jmenoval právě Krugmana. Ekonomové jsou autentičtější než samotní politici. Jsou přece „nezávislými experty“.

Hleďme tedy střízlivě například na to, když dnes tito ekonomové, miláčci médií, v čele s Pikettym, v dopise německou kancléřku žádají, aby přehodnotila a zmírnila svůj postoj k Řecku. Dost možná totiž za tímto návrhem není ekonomie, ale nějaký – něčí – politický zájem.

Vyšlo v Euru

Newsletter