Erdogan má páku na Brusel. Ovšem i Brusel na něho

Prvotní páteční šok z probíhajícího převratu se kvůli jeho nezdaru dále nevyhrotil. Proto například turecká lira korigovala část ze své páteční ztráty, která ji srazila do blízkosti historického minima vůči dolaru. Turecké akcie dnes své ztráty prohloubily, což je dáno spíše obavou z dlouhodobého politického směřování země. Primárně tedy už nejde o důsledek prvotního psychologického nárazu, neboť investoři vnímají, že Erdogan má situaci v rukou.

Kovanda: Erdogan slaví, turecká ekonomika zapláče

To sice zemi stabilizuje, nicméně stane se tak zřejmě v rámci přechodu Turecka na de facto – a posléze, přepíše-li Erdogan ústavu z roku 1982, i de iure – prezidentský systém. Ve svých rukou by tak akumuloval autoritářský objem moci, což pochopitelně ohrožuje tržní prvky v současném tureckém hospodářském systému. To investoři nevidí rádi.

Turecko je přitom na přízni zahraničních investorů silně závislé. Hospodaří se záporným saldem běžného účtu platební bilance a potřebuje tak příliv zahraničního kapitálu jako sůl. Pokud Erdogan nastolí autoritářský režim a například i obnoví trest smrti, Turecko ztratí zbytky důvěry, kterou v něj ještě má Evropská unie a i jeho spojenci v NATO, v čele s USA. Přitom například EU, s níž je Turecko od roku 1995 v celní unii, představuje z hlediska země velmi významné exportní odbytiště. Míří tam téměř 45 procent tureckého vývozu. Pokud by se Evropská unie časem uchýlila třeba k zavedení sankcí, jaké uplatňuje vůči Rusku, bylo by to pro tureckou ekonomiku zničující. Prohloubil by se jeho deficit běžného účtu platební bilance, oslabila by lira, vzrostla by nákladnost obsluhy tureckého dluhu, dluh v poměru k HDP a nakonec i nezaměstnanost.

Erdogan momentálně třímá v rukou velký trumf, který posiluje jeho pozici vůči Evropské unii a Západu obecně – tím jsou pochopitelně miliony uprchlíků v tureckých imigračních táborech. Ty Erdogan může kdykoli „nechat plynout“ do Evropy. Jenže uprchlická otázka se, doufejme, jednou vyřeší.

Uvažuje-li Erdogan opravdu dlouhodobě, musí si být vědomý toho, že pak už mu žádný podobný trumf v rukou zůstat nemusí. Zato přijde o důvěru jak EU, tak NATO, tak mezinárodních investorů. Nakonec tak přijde i o důvěru kritické masy tureckého lidu, který bude vnímat rostoucí odklon Turecka od vyspělého světa a – co je ještě podstatnější – od peněz tohoto vyspělého světa. To by byl Erdoganův politický konec. 

Newsletter