Po celá léta přesvědčovali evropští lídři a centrální bankéři své obyvatelstvo o brzkém oživení ekonomiky eurozóny. Zdá se, že investoři konečně přestali věřit této pohádce.
V posledních více jak 9 měsících zaznamenává evropská společná měna nebývale silný pokles vůči dolaru, tento týden dokonce dosahuje nových více jak 9letých minim, poté co Evropská unie zveřejnila deprimující ekonomické údaje. Jedním z hlavních důvodů pro náhlý pokles eura jsou rostoucí obavy mezi investory, že se eurozóna zasekla v hospodářských problémech, ze kterých ji její představitelé nejsou momentálně schopni pomoci dostat ven.
Po nějaký čas evropští vůdci v čele s německou kancléřkou Angelou Merkelovou nacházeli pohodlnou záminku v oslabené ekonomice Řecka, Španělska, Irska a Portugalska. Jejich argument zněl následovně: Evropa se vymaní ze svých patálií v momentě, kdy země na „periferii“ eurozóny zefektivní své systémy a sníží své schodky. Tyto země provedly mnohé z toho, co po nich bylo žádáno: vážné škrty v oblasti veřejných služeb, důchodů a jiných výdajů; odhlasování zákonů za účelem zavedení jednoduššího systémů výpovědí a zvýšení daní.
Některým z ekonomik na periférii se skutečně podařilo dosáhnout růstu. Nicméně ani to nebylo zadarmo. Řecko i Španělsko nadále trápí vysoká nezaměstnanost přesahující až 25 % a deflace definována jako obecný pokles spotřebitelských cen je realitou již několik měsíců.
Mezitím se problémy periférie rozlezly napříč celou eurozónou a nyní se dokonce i jádro eurozóny v čele s Německem dostává do problémů. Spotřebitelské ceny klesly v prosinci o 0,2 procenta, poprvé od roku 2009. Německo, Francie a Itálie – tři největší ekonomiky kulminují na pokraji recese.
A co hůř, člověku se momentálně dostává pramálo důvodů k očekávání brzkého uzdravení a to zejména kvůli do očí bijící pasivitě vlád vůči nutné restrukturalizaci. Mimo to, například nedávno vytvořený fond Evropské unie disponuje až zanedbatelným množstvím kapitálu v porovnání s potřebami eurozóny a ani zdaleka nenahradí pokles ve vládních a soukromých výdajích zaznamenaný od poslední krize. Zlí jazykové navíc tvrdí, že plánovaný program kvantitativního uvolňování, skrze který Evropská centrální banka plánuje pumpovat peníze do ekonomiky, sice nafoukne ceny aktiv, zejména na akciových trzích, nicméně jeho efekt na celkový stav ekonomiky bude mizivý.
Vzhledem k těmto strukturálním problémům zůstává výhled jak pro euro tak i celou eurozónu nadále ponurý. Taktéž japonský jen i britská libra vůči dolaru v posledních měsících zaznamenávají pokles, protože jejich ekonomiky pokulhávají. Pro Američany bude slabší euro znamenat nižší náklady na prázdniny v Evropě, víno a sýry. Ale křehká ekonomika regionu bude mít za následek snížení poptávky po americkém zboží a službách, což může částečně podkopat tamní poměrně rapidní oživení.
Když nic jiného, pokles eura by měl sloužit jako ekonomický stimul pro eurozónu, snížením nákladů na výrobu zboží a služeb v eurozóně pro spotřebitele ve zbytku světa. Znehodnocování měny samozřejmě povede k nákladnějšímu importu. Ale to je žádoucí, vzhledem k momentální deflaci napříč eurozónou. Měnové trhy nám nicméně říkají jednu důležitou zprávu, a sice že evropští lídři momentálně nedělají dostatek.
