Dolar oslabuje v dolarovém indexu i proti euru. To podporuje zisky procyklických měn. Měny regionu střední a východní Evropy mírně posilují. Koruna se obchoduje pod 26,20 za euro.

Eurozónu ohrožují zombie. Kdo uteče, vyhraje?

Německá ekonomika kvete, příjmy vládního rozpočtu bují a stát doslova plave v penězích. Zásluhy za to, že se většina zemí eurozóny zotavila z poslední recese, si připisuje Evropská centrální banka se svou politikou nízkých úrokových sazeb. Jenže právě důsledky této politiky mohou být pro eurozónu osudné. Největší ekonomice evropského celku by tak nakonec nemuselo zbýt nic jiného, než se eura vzdát. A čím dříve, tím lépe.

Alespoň to vyplývá z rozhovoru, který německému ekonomickému serveru WirtschaftsWoche poskytl Stefan Kooths, hlavní ekonom Institutu pro světovou ekonomiku v německém Kielu.

Německá „ekonomika v současné době roste rychleji, než je dlouhodobý průměr. Pro letošní rok očekáváme nárůst HDP o 1,7 procenta,“ říká ekonom a potvrzuje zásluhu ECB. „Nízké sazby ekonomiku stimulovaly. Přesto se musíme ptát, zda je tento boom zdravý.“ Uměle stlačené sazby totiž podle Koothse umožňují chybné investice a pokřivují strukturu produkce v ekonomice. „Z dlouhodobého hlediska je zde nebezpečí, že sklouzneme do zombifikační spirály, která sníží náš blahobyt,“ říká.

Když ECB živí zombie

A co tím má na mysli? „Banky při poskytování úvěrů předávají nízké sazby dál na podniky. To udržuje na trhu firmy, které už vlastně nejsou životaschopné. V reakci na klesající míry nesplácení úvěrů snižují banky rizikové přirážky úroků. To firmám dále snižuje náklady na cizí kapitál, což udržuje při životě především nemocné podniky. To pak brzdí strukturální změny. Růst produktivity ochabne a náš blahobyt bude nakonec menší, než jak by tomu bylo za normálních okolností,“ vysvětluje Kooths.

 

Když ECB kupuje čas

Kritici stále hlasitěji volají po rychlém zvyšování sazeb, ale podle Koothse to ECB určitě neudělá. „Banka se stala rukojmím trhů a vlád. Nízkými sazbami chce politikům koupit čas. Ve skutečnosti však vyřadila tlak trhu a snížila motivaci ke konsolidaci (rozpočtů) a k reformám v zemích eurozóny. Nyní odsouvá ukončení expanzivní měnové politiky, protože ví, jak to bude těžké.“

Nejhorší scénář? Odchod z eurozóny

A co to znamená pro budoucnost eurozóny? „V nejhorším případě se eurozóna stane oblastí se slabou měnou, ve které budou symptomy neprovedených strukturálních reforem a nedostatečné konsolidace rozpočtů stále znovu pokrývány levnými penězi, podobně jako to bylo běžné v Itálii a Francii desítky let před zavedením eura. Základem pro stabilní vývoj je společná shoda na měnové politice. Pokud již nebudou předpoklady pro měnovou politiku orientovanou na udržení stability, které byly sjednány v Maastrichtské smlouvě, ve shodě plněny, pak jediným důvěryhodným ukončením této (expanzivní měnové) politiky je pro členské státy orientované na stabilitu opuštění měnové unie,“ podotýká Kooths. To by podle něj sice pro německou ekonomiku znamenalo jednorázový propad. „Ten se ovšem s časem nezmenší, ale naopak poroste.“

Newsletter