Evropa není nafukovací. No a co?

„No jo, to máš sice pravdu, ale Česko prostě není bezedná láhev.“ „Evropa není nafukovací, můžeme přijmout jen omezené množství uprchlíků, volání po otevřenějších hranicích je voláním po společenské katastrofě.“ I těmito slovy mohou občas skončit diskuse mezi příznivci a odpůrci volnější imigrační politiky. V tomto bodě jako by došlo k určitému konsensu mezi oběma stranami. Vždyť je intuitivní a snad i pravdivé, že se na omezené území nevleze „nekonečné množství“ lidí. K dalšímu rozporu však následně dojde ve chvíli, kdy se obě dvě strany začnou pokoušet toto „maximálně snesitelné“ číslo odhadovat, přičemž ono svévolně odhadnuté číslo je založeno na míře sympatií s migranty.

Existuje samozřejmě i snaha vyjádřit toto číslo exaktněji. Příznivec volnější migrační politiky může přijít s jednoduchým výpočtem. Na příkladu Nizozemska vidíme, že existuje hustě osídlená země, kde lidé jistě žijí v harmonii. V ČR by takto mohlo žít asi 32 milionů. Oponent argument odmítne s tím, že Nizozemsko je země rovinatá, bez velkého množství lesů a hor. Toho může ihned využít druhá strana s příkladem hornatého Hongkongu se zalidněním téměř 50krát vyšším než v ČR.

Nechybí něco?

Nevím, jak moc jsou podobné argumenty relevantní a jak velký ohled na ně brát. Jistě však v podobné diskusi chybí jeden důležitý aspekt. Jsou zde zcela ignorovány ceny (potažmo hospodářská situace), které usměrňují tok migrujících jednotlivců mnohem efektivněji než imigrační politiky států. Efektivněji v tom smyslu, že jednotliví migranti zvažují své vlastní ceny (mzdy, které dostávají, a náklady, které platí) při rozhodování o svém budoucím bydlišti. Tyto ceny nejsou ničím jiným než informací o tom, jak žádoucí a potřební jsou na daném území.

Teoretické modelové vysvětlení by bylo následující. Vyšší nabídka práce ze strany nově příchozích pracovníků působí negativně na nominální mzdové sazby. Zároveň příchod dodatečných pracovníků tlačí na růst cen nemovitostí. Pro každého dalšího migranta je méně a méně výhodné vybrat si naši hypotetickou zemi, oblast či město, a proto migruje raději tam, kde jsou ceny příznivější. A kde je on sám potřebnější.

Rozhodně je třeba zde namítat, že ceny se nevyrovnávají dokonale ani v teoretickém modelu. Lidé nemigrují dokonale proto, že mají i jiné potřeby než hmotné zajištění sebe a své rodiny. Často dají přednost nižší mzdě výměnou za život ve společnosti, která je jim kulturně, jazykově, nábožensky či jakkoliv jinak bližší.

Americký krizový pokles ilegální imigrace

Dalším důvodem jsou pochopitelně právě hranice a imigrační politiky. I navzdory nim můžeme pozorovat, jak se mění pohyb lidí v závislosti na cenách a hospodářské situaci. Roční příliv nelegálních imigrantů do USA byl v období od března 2007 do března 2009 o zhruba dvě třetiny nižší než mezi lety 2000 – 2005. Těsně před začátkem finanční krize se pak jednalo o zhruba 550 tisíc nově příchozích ilegální imigrantů, přičemž následné číslo pokleslo zhruba na 300 tisíc (zdrojem dat je tato studie). 

Cenový mechanismus usměrňuje tok migrantů tím lépe, čím otevřenější jsou hranice, a také tím dokonaleji, čím více států a oblastí je otevřených novým obyvatelům.

Newsletter