Evropské i americké výnosy rostou. Dolar v zisku pod 1,0820 za euro. Koruna se obchoduje slabší nad 25,30 za euro.

Evropa v okovech dluhu

Na začátku letošního roku to všechno vypadalo tak růžově. V dubnu, pouhé dva roky poté, co Řecko implementovalo největší restrukturalizaci vládního dluhu v historii, získalo 3 miliardy eur úpisem pětiletých dluhopisů s výnosem nižším než 5 %. V červenci činil výnos řeckých desetiletých dluhopisů méně než 6 % a jejich španělských a italských ekvivalentů méně než 3 %, blížících se tak výnosům vládních dluhopisů v Německu. Zdálo se, že takzvané periferní ekonomiky, jak jsou tyto země na okraji eurozóny často nazývány, směřují k ekonomickému oživení a že ECB udělá vše pro to, aby udržela jejich tempo růstu, shrnuje FT.

Výprodej na globálních trzích z předminulého týdne však vrhl investory zpět do reality. Výnosy řeckého vládního dluhu krátce překročily 9%, spread mezi výnosy německých státních dluhopisů a zemí na periférii prudce vzrostl, a totéž platilo pro výnosy firemních dluhopisů. Část nárůstu lze dle komentáře FT připsat poklesu likvidity dluhopisových trhů. V každém případě, vládní dluhopisy některých zemí společně s korporátními dluhopisy od té doby částečně zažehnaly své ztráty a to zejména kvůli spekulacím, že ECB chystá program nákupu korporátních dluhopisů.

Ale obavy, že pomalý růst v eurozóně bude vážnou brzdou globální ekonomiky, se zvyšují. Deflace, jenž zvyšuje dluhovou zátěž, se momentálně vyskytuje v některých zemích na periférii, ale hrozí, že postihne eurozónu jako celek. Víra, že ECB dokáže vyřešit ať už první nebo druhý jmenovaný problém, klesá. V této souvislosti vypadá zadlužení veřejného i soukromého sektoru některých zemí eurozóny neudržitelné.

Mezi lety 2007 až 2013 se poměr vládního dluhu k HDP v eurozóně zvýšil z 66 % na 93 %, přičemž ale u zemí v periférii byla situace podstatně horší: zadluženost Řecka vzrostla až na závratných 175 % HDP a v Portugalsku se téměř zdvojnásobila na 129 %. Vysoký státní dluh sám o sobě nemusí nutně negativně působit na ekonomicky růst. Ale v momentě, kdy výnosy dluhopisů rostou, obsluha dluhu se stává obtížnější. Itálie, jež se pyšní třetí největší zadlužeností veřejného sektoru na světě, a velkou část tohoto dluhu refinancuje každý rok, je obzvláště zainteresovaná. Podle odhadů ratingové agentury Moody‘s bude muset tato země na jihu Evropy v příštím roce zajistit refinancování v hodnotě zhruba 470 miliard eur, tedy téměř třetiny svého HDP. Potřeby financování dalších ekonomik na periférii nejsou tak drastické, ale jsou stále vysoké.

Přesah dluhu soukromého sektoru je také důvodem k obavám. Předlužené firmy se snaží růst a investovat a tak berou na svá bedra další dluhovou zátěž, což však omezuje celkový bankovní kapitál, zabraňujíc poskytování úvěrů důvěryhodnějším dlužníkům. Ne všude je situace tak vyhrocená. Přes masivní zadluženost italského veřejného sektoru, dluží italské domácnosti méně, než domácnosti v Německu.

Nicméně v mnoha zemích na periférii dosahuje zadluženost firem nezměrných výšin. V Portugalsku zhruba čtvrtina obchodovaných firem disponuje dluhy ve výši více než pětinásobku jejich zisku před úroky, zdaněním a odpisy – což je nejhorší poměr v periférii.

S ohledem na nevýrazný ekonomický růst eurozóny a riziko deflace vypadá vládní dluh obzvláště neudržitelně. Nedávná analýza ratingové agentury Fitch naznačuje, že bude velmi těžké pro jakoukoliv z vysoce zadlužených zemí snížit poměr veřejného dluhu k HDP. Vlády budou muset vykazovat primární přebytky schodků, aby dokázali splatit stávající dluh. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že Itálie dosáhne primárního přebytku státního rozpočtu ve výši téměř 5 % HDP do roku 2018, ale je méně optimistický co se týče jiných dlužníků eurozóny. Zvýšení daní a škrtů ve výdajích je těžko realizovatelné.

Studie 54 rozvojových a rozvinutých ekonomik Barryho Eichengreena z University of California ukazuje, že velké a trvalé primární přebytky jsou extrémně vzácné. Lidé na jihu eurozóny jsou obzvláště znechucení úspornými opatřeními, jenž měly za následek zhoršení celkové životní úrovně. Další špatné zprávy a situace by mohla vypadat opět kriticky.

(S podporou The Economist)

Newsletter