Investiční svět se v tuto v chvíli zaměřuje na tři základní události: Situaci v Číně, kde vláda zápasí se zvolňováním ekonomiky i hromadným výprodejem akciových trhů. Celosvětový propad cen komodit, který bezpochyby vede ropa. Třetím je pak tolik očekávané navýšení amerických úrokových sazeb. A v rámci amerického úrokového prostředí se rýsuje něco, co je pozorně sledováno jako možný náznak blížící se krize.
Ohledně úrokové politiky největší ekonomiky světa toho bylo napsáno i vysloveno spoustu. „Sazby na technické nule poškozují střadatele,“ zní často z úst těch, co si své finance snaživě spoří. Ve stejném duchu se ozývají i banky, kterým minimální sazby srážejí marže na poskytnutých úvěrech. Ekonomové a analytici pak jednoduše tvrdí, že „teď již nastal ten správný čas.“ Představte si však situaci, kdy Federální rezervní systém své sazby zvýší, ale jiné se naopak sníží. A právě k tomu má teď americká ekonomika slibně nakročeno.
Fed: Čas navýšení sazeb se blíží, podmínky však stále nedosaženy – Roklen24.cz http://t.co/UfUctTBLht prostřednictvím @roklen24 #fed
— Roklen24 (@roklen24) 19. Srpen 2015
I pokud by americká centrální banka sazby nezvýšila, určitě je už nemůže dále snížit. Stejně tak bylo ukončeno nafukování její rozvahy prostřednictvím programu kvantitativního uvolňování. To vše v kombinaci s posilujícím dolarem znamená, že i přes minimální sazby v podstatě dochází na utahování měnové politiky.
I přesto však úrokové sazby, konkrétně ty dlouhodobé, padají. Výnos amerického desetiletého státního dluhopisu se na konci července pohyboval na úrovni 2,3 %, o měsíc později, v prostředí celosvětové akciové kontrakce, se však propadl až na něco málo přes 2 %. Tento vývoj však neodpovídá tomu, co by se mělo dít, když většina investičního publika očekává navýšení krátkodobých sazeb.
V tomto směru je nutné vzít v potaz, že Federální rezervní systém určuje pouze krátkodobé, tzv. overnight, úrokové sazby, které nejvíce ovlivňují banky a další finanční instituce, jež jsou v přímém spojení s centrální bankou. To, co se děje s dlouhodobými úrokovými sazbami, řekněme s výnosem desetiletého amerického bondu, dle kterého jsou nastaveny hypoteční sazby, je úplně jiný příběh.
Inflační očekávání a sazby
V některých případech může dojít k tomu, že se jak krátkodobé, tak i ty dlouhodobé sazby zvýší. Děje se tomu tak především v případě vysokých inflačních očekávání. Tehdy se investoři zaměří na ty instrumenty, které přinášejí vyšší zhodnocení a které by tedy měly co nejvíce eliminovat inflační hrozbu. To však rozhodně není případ současné situace.
„Více jak polovina celkového obsahu indexu cen spotřebitelů si za posledních šest měsíců prošla poklesem,“ přepisuje server CNBC slova bývalého amerického ministra financí, Larryho Summerse. Právě on je přesvědčen, že navýšením sazeb by se Fed dopustil historické chyby.
Americký exministr o vyšších sazbách a možné krizi
Cenovému výhledu nenahrává ani padající ropa společně s dalšími komoditami. Svou roli hraje i Čína, kde je již patrné ekonomické zpomalení, k čemuž navíc přispívá všeobecný cenový pokles druhé největší ekonomiky světa. Obdobně jsou na tom i další velké země asijského regionu, Blízkého Východu a Latinské Ameriky.
Nízká inflační očekávání tak snižují dlouhodobé úrokové sazby. Čím více se bude Fed snažit poprat s tímto poklesem, který je navíc doprovázen zpomalením světového růstu, padající cenovou hladinou a hromadný úprkem k dolaru, budou inflační očekávání ještě více klesat a s nimi tedy i dlouhodobé sazby.
Greenspanova „záhada“
Situace, kdy se krátkodobé sazby dostaly nad ty dlouhodobé je již zámá. Došlo na ni například v letech 2004 a 2006, za období guvernéra americké centrální banka, Alana Greenspana. Dle něj se pak pro daný jev vžil název „Greenspanova záhada“.
V období 2004 až 2006 Fed navyšoval své krátkodobé sazby. Ty dlouhodobé však začaly klesat, čímž se tedy krátký konec výnosové křivky dostal nad ten dlouhý. V podstatě to tak znamenalo, že výnosy krátkodobých aktiv se dostaly nad výnosy těch dlouhodobých, což ve výsledku může banky odrazovat od poskytování úvěrů, jelikož jsou nuceny financovat dlouhodobé půjčky krátkodobým dluhem.
Většina ekonomů tuto situaci považuje za možnou předzvěst krize. S tou by pak centrální banka mohla mít poměrně závažný problém, jelikož prostor pro snížení krátkodobých sazeb je minimální. Možným řešením by se nabízelo to, že by Fed začal hromadně prodávat jím držené americké státní dluhopisy, čímž by se dlouhodobé sazby zvýšily.
Co z toho tedy plyne? Americká centrální banka by tak s vyššími sazbami měla ještě chvíli počkat, alespoň do doby, než by se situace dlouhodobých sazeb neustálila na vyšších úrovních. Tím pádem by se omezilo riziko předčasného navýšení těch krátkodobých a hrozba možné krize by byla zažehnána.
