Zplošťování americké výnosové křivky pokračuje. Výnos 10letého dluhopisu klesl pod 1,4 %, 30letého pod 2 %. Vidíme tlaky i na pokles reálných sazeb, 10letý TIPS klesl zpět na -0,85 % Nárůst středního konce americké výnosové křivky by měl být rizikem silnějšího dolaru. Proti euru se obchoduje pod 1,1900 EURUSD.

Fidelity: Pozor, nespalte se aneb horké italské léto – část 1

Britské referendum, v němž zvítězili zastánci opuštění Evropské unie, posílilo pozici nacionalistických a populistických stran a zvýšilo politickou nejistotu v celé Evropě.  Výsledky voleb ve Španělsku krátce poté sice trhy uklidnily, ovšem klid bude nejspíš jen dočasný. Jako další možný zdroj politických otřesů se totiž ukazuje Itálie a italské banky, které pravděpodobně čeká opravdu horké léto. Jak se na celou situaci dívají analytici Fidelity International?

Pokus premiéra Renziho vyjednat s Evropskou unií nové podmínky záchranného plánu pro finanční sektor ho postavil do přímého konfliktu s jeho protějšky v EU. V říjnu se bude v Itálii navíc konat pro Renziho klíčové referendum, které by mohlo vést k výměně vlády.

Se zvýšeným politickým rizikem se tak italské vládní dluhopisy ocitají pod silnějším tlakem a mohou si vést hůř než dluhopisy periferních zemí eurozóny. Podaří-li se však plně vyřešit systémové problémy, povede se investorům do bankovních dluhopisů lépe než akcionářům.

Italské banky pod palbou

Po britském referendu, jež skončilo vítězstvím zastánců odchodu z EU, se v hledáčku investorů opět ocitl italský bankovní systém. Může se Itálie, která má obrovský státní dluh a velké množství nesplácených půjček (NPL) stát další dominovou kostkou, jíž hrozí pád? Dokud si budou investoři dělat starosti a vyjednavači se nedokážou shodnout na tom, jak ozdravit krachující finanční sektor, budou italská aktiva nadále nestabilní.

 Atmosféra je nyní sice pro italské banky náročná, ovšem vzhledem k systémovému riziku, které představují, má premiér Matteo Renzi lepší vyjednávací pozici při projednávání záchranného plánu na pomoc italskému bankovnímu sektoru s Evropskou unií. Kdyby se mu podařilo dosáhnout pozitivního výsledku a ozdravit bankovní akcie a dluhopisy, získal by si tím plusové body u italské veřejnosti, což je pro něj vzhledem k celonárodnímu referendu, které se má konat v říjnu, velmi důležité.

Renzi si je dobře vědom toho, že má-li být jakákoli iniciativa v tomto směru účinná, musí se jednat o systémové řešení. Toho však není lehké dosáhnout, neboť velká část podřízených bankovních dluhů a kmenových akcií je v rukou osobních investorů, pro něž by kauční systém (bail-in) byl velmi nákladný. Právě proto by italská vláda nerada zahájila program pomoci z EU a kauční systém v souladu s evropskou Směrnicí pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků (BRRD).

Když do hry vstoupí BRRD

Cílem BRRD je zabránit tomu, aby nespolehlivé či krachující úvěrové instituce a investiční podniky získávaly pomoc z veřejných rozpočtů (bail-out). Zavádí jednotný celoevropský rámec pro řešení problémů krachujících finančních institucí, v němž se jejich záchrana financuje převážně ze soukromých zdrojů. Stát může přispět kapitálem pouze tehdy, pokud soukromí investoři přispějí na rekapitalizaci (bail-in) minimálně 8 procent závazků instituce – předpokládá se tedy, že tito investoři budou „sdílet finanční zátěž“.

Těžce zkoušeným italským politikům však svítá naděje na určitý manévrovací prostor. Článek 32 směrnice BRRD dovoluje poskytnout instituci finanční podporu z veřejného rozpočtu prostřednictvím preventivní rekapitalizace v případě, že zátěžové zkoušky či hodnocení kvality aktiv odhalí kapitálový deficit a existuje riziko finanční nestability na systémové úrovni. Shodou okolností by Evropská centrální banka měla koncem července zveřejnit nové výsledky zátěžových testů, které by měly stav italských bank více osvětlit.

V případě preventivní rekapitalizace by pravidla pro státní pomoc neplatila, díky čemuž by drobní investoři, kteří vlastní velké procento méně kvalitních bankovních úvěrů, byli ušetřeni ztrát spojených s bail-in záchranou. Věřitelské státy EU se však obávají, že podobné intervence mohou jinde vytvářet morální riziko, a snižovat tak motivaci k racionálnímu a solidnímu řízení úvěrů. Nedávným příkladem preventivní rekapitalizace je Řecko, kde z tohoto důvodu regulační orgány nařídily rozložení zatížení prostřednictvím „dobrovolné“ kapitalizace hlavních a podřízených pohledávek.

V Itálii jsou tyto debaty citlivým tématem, zejména po pádu čtyř menších italských bank v roce 2015, kdy došlo k uplatnění postupů bail-in a drobní investoři do podřízených dluhů utrpěli kapitálové ztráty. To vedlo k velkému pobouření veřejnosti a italská vláda byla následně nucena drobné investory odškodnit. Premiér Renzi se nepochybně bude chtít opakování loňských událostí vyhnout.

Z toho důvodu požádal italský předseda vlády Evropskou unii o dočasné zrušení pravidel pro bail-in, což by italské vládě umožnilo napumpovat do bankovního systému nový kapitál ve výši až 40 miliard eur. Tuto částku lze srovnat s cca 85 miliardami eur čisté hodnoty nesplácených půjček (NPL) v celém systému. Finanční injekce v této výši by odpovídala zhruba výši dodatečného kapitálu, jež by banky potřebovaly, aby jejich kapitálový ukazatel Tier 1 dosáhl 12 % a aby zároveň urychleně snížily množství nedobytných pohledávek.

Klíčové je, že by banky poté měly dostatek kapitálu, aby mohly nadále poskytovat úvěrové a zprostředkovatelské služby a mohly se jednodušeji zbavit zděděných nesplácených půjček. EU však Renziho žádost okamžitě zamítla v obavě, že jakékoli ústupky by oslabily vymahatelnost směrnice BRRD i evropský projekt širší bankovní unie.

Nenechte se ujít druhou část velké analýzy italského bankovního sektoru. Analytici Fidelity International v ní představují možné scénáře protlačovaných politických a ekonomických reforem, stejně tak i jejich vliv na řešení otázky situace italských bank.

 

Newsletter