Pokud se v kontextu velkých změn, kterou zelená transformace s jistotou je, bavíme o revizi daňového systému, pak nebude řeč o snížení daňového inkasa. Pro celý plán a související dokumenty je nosným tématem potřeba obrovských investic z veřejných i soukromých peněz. Na ty je potřeba samozřejmě nějakým způsobem vydělat.
V soukromém sektoru je to vcelku jasné. Investice mají být hrazeny z příjmů z podnikání, kde je ale samozřejmě obrovský otazník, jak evropská ekonomika podobné změny zvládne. Jaký bude vliv na její konkurenceschopnost, růst a další klíčové faktory.
Svůj vliv budou mít jistě i nová pravidla, která budou mít za cíl chránit tuzemskou ekonomiku v podobě přísnějších pravidel pro zahraniční partnery, cel, daní a dalších faktorů. Konkurence schopnost celých odvětví bude na globálních trzích minimálně na střednědobém horizontu ohrožena. To povede k omezení mezinárodní spolupráce a mezinárodního obchodu. Jestli se ekonomie na něčem shodne, tak na tom, že růst ekonomiky a životní úrovně je úzce spjatý s otevřeností globální ekonomiky a zahraničního obchodu. Nová pravidla mohou toto výrazně omezit. A zároveň platí, že pokud budou mít změny negativní vliv na výkon evropské ekonomiky, pak bude výrazně omezena i její schopnost financovat ambiciózní investice navržené v Green Dealu.
Když se podíváme na stranu veřejného sektoru a jeho roli ve financování zelených investic, tak lze očekávat obrovský tlak na veřejné finance. Na vydané prostředky budou muset jednotlivé národní státy a do budoucna případně i federální rozpočty EU nějakým způsobem sehnat peníze. A jak to u veřejných rozpočtů bývá, tak zdrojem budou primárně daňové příjmy. Ano, významná část investic a dotací bude hrazena dluhovým financováním, ale i dluhy, například v podobě státních dluhopisů, bude nutné splatit i s úroky. To ale není jediný problém veřejných rozpočtů v Evropě pro další dekády. Lze zmínit i skutečnost, že je v celé Evropě citelný trend stárnutí populace a snižování podílu práceschopného obyvatelstva na celku. Jednotlivé státy budou mít plné ruce práce, aby své průběžně financované důchodové systémy v takovém prostředí udržely při životě s rozumným nastavením parametrů.
Kombinace těchto faktorů v nastíněném prostředí povede spíše ke tlaku na navýšení daňových příjmů od domácností i firem. Pokud tedy dokument hovoří o revizi daňového systému za účelem omezení negativních dopadů změn plynoucích ze zelené transformace na nízkopříjmové domácnosti, pak se bavíme primárně o silnější redistribuci majetku a příjmů ve společnosti v duchu myšlenek socialismu. Tyto myšlenky jsou v Evropě zastoupeny, a to především v zemích, které nebyly socialismem respektive komunismem v minulosti příliš postiženy.
Komunikace změn spojených s plánem zelené transformace bude velmi náročná. Transformace takového rozsahu přinese řadu změn a nejistot a lze předpokládat, že významná část společnosti bude minimálně na krátkodobém horizontu postihnuta negativně. Na vysokých nákladech transformace se totiž budeme muset podílet všichni. Samozřejmě vznikne i řada příležitostí a některá odvětví a jejich zaměstnanci budou z nových transformačních zakázek těžit. Komunikace bude muset zahrnout i očekávané navýšení zadlužení a s tím související růst daní. Jako klíčové proto vnímám vysvětlení přínosů dekarbonizace ekonomiky a zdůraznění rizik pro klima za předpokladu, že k žádným rozumným změnám nedojde. Nástrojem může být porovnání přínosů a nákladů zelené transformace na delším horizontu. Klíčové budou samotné výsledky programů na transformaci. Pokud budou výsledky vesměs pozitivní a jednotlivé programy dobře nastavené, pak bude komunikace o něco snazší. Úspěch se totiž komunikuje podstatně snáze, nežli selhání v podobě spousty utracených peněz bez hmatatelných pozitivních výsledků.
Zdroj: Bloomberg, Reuters
