Evropské výnosy klesají, americké odevzdávají část včerejšího růstu ve středních a dlouhých splatnostech. Dolar proti euru oslabil směrem k 1,1300 EURUSD. Měny regionu oslabují. Koruna se obchoduje nad 25,45 za euro, zlotý čeká na rozhodnutí o sazbách.

čnBlog: Finanční stabilita vs. finanční rizika ze změny klimatu

Klíčové body

Zdroj: Depositphotos

Do popředí zájmu dohledových orgánů (externí odkaz) včetně České národní banky se v posledních letech dostala finanční rizika vyplývající ze změn klimatu. Hlavním důvodem je možný dopad materializace těchto rizik na stabilitu a odolnost finančních institucí a potažmo celého finančního systému. Ze zkušeností posledních dekád víme, že finanční krize vznikají zejména v důsledku náhlých změn cen rizikových aktiv. Co to má společného s klimatickým rizikem? Náhlé změny cen aktiv by mohly nastat i v důsledku častějších přírodních katastrof, rozsáhlých technologických změn či vlivem regulatorních aktivit souvisejících s klimatem. V krátkodobém až střednědobém horizontu představují větší „hrozbu“ pro finanční stabilitu politická rozhodnutí reagující na změnu klimatu např. v podobě náhlého zavedení uhlíkové daně, které by mohlo způsobit rychlé přecenění široké škály aktiv. ČNB jako orgán dohledu nemá výslovný mandát reagovat svými dohledovými nástroji přímo na změny klimatu, ale vzhledem k rozsahu potenciálního dopadu těchto změn považuje za nutné v rámci svého stávajícího mandátu finanční rizika vyplývající ze změn klimatu monitorovat, pomáhat je předvídat, analyzovat, posuzovat, tím je i mírnit a zajistit vůči nim odolný finanční systém.

V zásadě se rozlišují dva hlavní typy klimatických rizik, jejichž materializace má dopad na hodnotu některých aktiv v držení finančních institucí či jejich klientů: fyzická a tranzitivní rizika (externí odkaz). Podstatou fyzických rizik je samotná změna klimatu a z ní vyplývající klimatické jevy (vlny veder, rozsáhlé požáry, povodně, růst průměrné teploty, změna v oceánských proudech, zvýšení hladiny moří aj.). V tomto případě hodnota aktiv klesá v přímém důsledku působení klimatických jevů, které mohou poškodit majetek, infrastrukturu, narušit proces výroby, omezit plynulost zahraničního obchodu a globálních dodavatelských řetězců či negativně ovlivnit zdraví obyvatelstva. Tranzitivní rizika souvisejí s rychlostí přechodu na nízkoemisní ekonomiku, neboť při tom dochází k významným strukturálním změnám, k potenciálnímu znehodnocení části kapitálové zásoby v důsledku emisních omezení, ke ztíženému financování „neekologických“ podniků, projektů apod. Zdrojem tranzitivních rizik mohou být vedle technologického pokroku zvyšující se dostupnost a rentabilita existujících zelených technologií zejména reakce vlád a změny chování firem, domácností či investorů na změnu klimatu. Pokles hodnoty tak bude do značné míry spojen s plněním mezinárodních environmentálních cílů a globální veřejnou iniciativou k ochraně klimatu.

Z výše uvedeného je zřejmé, že klimatická rizika mají potenciál se projevit materializací tradičních finančních rizik (viz tabulka Finanční rizika vyplývající ze změn klimatu), a to prostřednictvím mikro- či makroekonomického transmisního kanálu. Mikroekonomickými transmisními kanály se klimatická rizika promítají do bilancí finančních institucí nebo jejich protistran napřímo. Makroekonomickými transmisními kanály pak dopadají nepřímo skrze ovlivnění celkového ekonomického prostředí a makroekonomických veličin, jako jsou výše zadlužení, velikost výstupu ekonomiky či nezaměstnanost. Často uváděnými příklady nárůstu finančního rizika z klimatických změn jsou pokles hodnoty kapitálu či bohatství dlužníků snižující jejich bonitu a fyzické znehodnocení jejich majetku používaného jako zástavy, příliš vysoká cenová volatilita zastavovaného majetku, ztížené a zdražené financování projektů s negativními klimatickými dopady, nárůst nemocnosti, mortality a pokles produktivity práce dopadající na ekonomický výstup a v neposlední řadě na veřejné finance.

Zdroj: ČNB
Zdroj: ČNB

Klimatická rizika se týkají i ČR

Materializace fyzických klimatických rizik má dlouhodobější charakter a potenciál slábnout při vyšších tranzitivních klimatických rizicích, a to v jednoduché logice: čím rychlejší a ráznější bude přechod na udržitelnou ekonomiku, tím nižší bude četnost extrémních klimatických jevů v budoucnosti. Projevení tranzitivních rizik v nárůstu finančních rizik se proto může týkat již střednědobého horizontu. Vyplývá to i z Pařížské dohody (externí odkaz), resp. z evropského právního rámce pro klima (externí odkaz) s cíli snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 55 % (vůči roku 1990) a do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality EU. Při odhlédnutí od adaptačních programů souvisejících s touto ekonomickou transformací by tak měla tato politická rozhodnutí nejsilněji ovlivnit financování firem s vysokou relativní emisní intenzitou a na ně navazující subjekty.

V celoevropském srovnání má ČR mix podnikových odvětví s vysokým podílem emisí. Při srovnání relativní emisní intenzity (poměr celkových emisí produkovaných nefinančními podniky a jejich přidané hodnoty) vykazuje ČR výrazně vyšší hodnoty než země západní Evropy (Graf 1). V roce 2019 dosáhly emise skleníkových plynů v ČR okolo 122 mil. tun, což je při srovnání výše emisí na obyvatele s téměř 12 tunami třetí pozice v EU. Nejvyšší podíl na produkci emisí skleníkových plynů v ČR měla odvětví výrobců a distributorů energií. Pohledem přes poměr mezi tržbami a emisemi skleníkových plynů bylo toto odvětví následováno odvětvími nakládání s vodou a odpady, dopravou a zemědělstvím (Graf 2). U těchto odvětví lze očekávat největší změny související se „zelenou regulací“. Z hlediska síly vazby na domácí bankovní sektor byly těmto odvětvím ke konci roku 2019 poskytnuty úvěry ve výši přibližně 13 % celkového stavu úvěrů poskytnutých podnikovému sektoru (Zpráva o finanční stabilitě 2020/2021, Box 4).

Zdroj: ČNB
Zdroj: ČNB

Hodnocení finančních rizik ze změny klimatu naráží na potíže s nedostatkem dat a metod měření

Výše dluhu potenciálně zasažených odvětví je pouze jedním a navíc velmi hrubým ukazatelem pro hodnocení finančních rizik ze změny klimatu, neboť zasaženy budou zcela jistě i navazující domácí či zahraniční subjekty v celém řetězci výroby včetně spotřebitelů, potenciálně také v roli dlužníků či investorů. Rizika související s klimatem mohou být navíc přenášena nebo zesilována uvnitř finančního sektoru, což pramení ze vzájemné závislosti mezi institucemi jako např. bankami a pojišťovnami. Odhad poklesu hodnoty portfolia uvízlých aktiv v bilancích institucí způsobeného klimatickou změnou proto vyžaduje rozsáhlou novou datovou základu, kdy jsou na úrovni vykazujících nejen nefinanční podniky, ale všichni účastníci finančního trhu dotčení klimatickými riziky včetně domácností.

Další neméně náročný úkol je výběr vhodných finančních ukazatelů, metod a modelů potřebných ke kvantifikaci finančních rizik vzniklých z klimatických změn. Z povahy klimatických rizik je zřejmá jejich nepředvídatelnost, nelineárnost jejich dopadů a materializace ve vzdáleném časovém horizontu. Profesionální správci aktiv zpravidla věnují už poměrně malou pozornost rozložení možných překvapení v horizontu 10 let, natož těm, která se mohou objevit za 50 let. Sebekvalitnější data o vývoji faktorů klimatického rizika nemusí být vždy relevantní, jelikož minulé vzorce vývoje klimatických proměnných nejsou platné pro budoucnost. Také dopady materializace tranzitivních klimatických rizik jsou zcela novou oblastí a lze se pouze dohadovat nad jejich rozsahem. Tradiční modely k oceňování finančních rizik závislých na historických datech tak nejsou vhodnou volbou a jako vhodnější nástroj se nabízejí citlivostní analýzy či zátěžové testy.

Zátěžové testování jako nadějná metoda

Zátěžové testy pro vyhodnocení dopadu nepříznivého scénáře do bilancí finančních institucí se v současné praxi nejčastěji provádí na horizontu jednoho až tří, výjimečně pěti let, a to z důvodu relativně krátké průměrné splatnosti většiny položek v bilancích. Horizont klimatického scénáře se však pohybuje od 30 do 50 let. Prodlužování délky horizontu scénáře přirozeně vede k nárůstu nejistoty. Dlouhý časový horizont vyžaduje dynamickou analýzu bilancí finančních institucí. I přes uvedená úskalí je žádoucí modelovat vývoj obou klimatických rizik – fyzického i tranzitivního. Zachycení makroekonomických důsledků ekologického přechodu na takto dlouhém horizontu bude přitom do značné míry záviset na tom, jak bude tento přechod řízen v praxi. Nejen z těchto důvodů je vhodnější vytvářet a testovat relativně vysoký počet klimatických scénářů. Tyto scénáře se promítnou do vývoje jednotlivých sektorů reálné ekonomiky podle jejich citlivosti na projevy klimatických rizik pomocí mezinárodní sektorové klasifikace (externí odkaz) či taxonomie (externí odkaz). Jinými slovy pro mapování klimatických rizik a aktiv finančních institucí je nutné disponovat technickou znalostí emisní náročnosti jednotlivých aktiv. Následně je možné provést kvantifikaci dopadu změn vývoje v reálné ekonomice na finanční sektor.

Ačkoli v současné době existují značné limity pro měření potenciálních ztrát finančního sektoru z klimatických rizik, je rozhodně žádoucí mít pro podporu účinného řízení rizik a odolnost finančního systému alespoň pilotní klimatické zátěžové testy a ty dále rozvíjet. Zejména metodické a datové potíže vyžadují větší úsilí i v oblasti výzkumu. Řada centrálních bank či orgánů dohledu již k zátěžovému testování klimatických rizik přistoupila nebo tyto testy rozvíjí (např. Austrálie (externí odkaz)Dánsko (externí odkaz)Francie (externí odkaz)Kanada (externí odkaz)Nizozemí (externí odkaz)Velká Británie (externí odkaz)USA (externí odkaz)). Rozvoj obdobných testů probíhá rovněž v ČNB.

Finanční rizika ze změny klimatu jsou globální záležitostí

K výzvě zahrnout klimatická rizika do zátěžových testů finančních institucí se připojily také mezinárodní organizace, včetně Banky pro mezinárodní platby (externí odkaz)Mezinárodního měnového fondu (externí odkaz)Rady pro finanční stabilitu (externí odkaz) či Sítě pro ekologizaci finančního systému (externí odkaz). Poslední jmenovaná organizace také vydala klimatické scénáře vhodné pro potřeby orgánů dohledu. Tyto scénáře zahrnují v různých nuancích předpoklady o klimatické politice a regulaci, vývoji technologií, sentimentu spotřebitelů a rovněž rizikové averzi investorů vůči klimatickým rizikům. Tato organizace, a také např. pracovní skupina pod Radou pro finanční stabilitu (FSB (externí odkaz)), se z globálního pohledu intenzivně věnují otázce harmonizace a zveřejňování potřebných informací o rizicích souvisejících s klimatem, které by využívaly orgány dohledu, centrální banky, ale i investoři, věřitelé či pojišťovny (FSB (externí odkaz)NGFS (externí odkaz)). Rizika pro finanční stabilitu vznikající ze změny klimatu mapuje také zpráva (externí odkaz) z pera projektového týmu zřízeného ve spolupráci Evropské centrální banky a Evropské rady pro systémová rizika. Zpráva přispívá rozvojem analytické základny pro cílenější a účinnější politická opatření, neboť výsledky pilotních klimatických zátěžových testů zatím nemohou být využívány pro nastavování obezřetnostních nástrojů. Analytickou a výzkumnou práci v oblasti finančních rizik souvisejících se změnou klimatu zahájila rovněž pracovní skupina zřízená Basilejským výborem pro bankovní dohled (BCBSa (externí odkaz)BCBSb (externí odkaz)). Ta se rovněž bude zabývat hodnocením, do jaké míry jsou finanční rizika související s klimatem začleněna do stávajícího basilejského rámce, a určením účinných postupů dohledu pro zmírnění těchto rizik.

Globální přesah finančních rizik souvisejících s klimatickými riziky nevylučuje, nýbrž naznačuje nezbytnost řešit tato rizika také na národní úrovni. Ekologizace české ekonomiky vyžaduje připravenost jejích jednotlivých článků včetně finančních institucí na dopady zaváděných regulací. Nejen z těchto důvodů se představitelé či experti ČNB účastní mezinárodních diskusí o změnách finanční regulace související s klimatickými riziky.

Newsletter