Rodinné firmy tvoří dlouhodobě základ světového hospodářství. Představují velmi tradiční a stabilní formu podnikání a jejich opatrný a konzervativní postoj vede k velmi dobrému finančnímu zdraví a tak majitelé plánují předání firmy dalším generacím. Podle průzkumu RSM International přispívají rodinné firmy ke světovému HDP v objemu mezi 70 – 90 %, vykazují rentabilitu aktiv vyšší v průměru o 6,55 % a tvoří 80 – 98 % veškerého podnikání v demokratických zemích.
V České republice je příspěvek rodinných firem k HDP přibližně 40 %, avšak vykazuje rostoucí trend. Podle výzkumu AMSP rodinné firmy v ČR očekávají v příštím roce mírný nárůst tržeb. Mezi nejznámější světové rodinné firmy se řadí giganti jako Mars, Volkswagen nebo Walmart. V ČR mělo rodinné podnikání silnou tradici především v době první republiky. V průběhu éry komunismu byla tato tradice a následně rozvoj rodinného podnikání narušen, soukromý sektor přestal víceméně existovat.
Po listopadu 1989, kdy došlo k pádu komunistického režimu a následnému nástupu demokracie, dochází k postupnému navrácení některých soukromých podniků jejich majitelům nebo jejich dědicům a k dalšímu rozvoji soukromého sektoru, který byl nevyhnutně spojen se vznikem nových rodinných firem. Mezi nejznámější rodinné společnosti, které přežily bývalý režim a pokračují v tradici, patří Baťa, Koh-i-noor nebo Petrof.
České rodinné firmy před vlnou nástupnictví
V současné době, téměř 25 let po revoluci, čelí rodinné firmy dalšímu nesnadnému období, kdy musí řešit otázku nástupnictví. Většina rodinných firem, které v ČR působí, vznikala právě po revoluci v listopadu 1989 a tak otázka generační výměny, kdy se v podniku začínají angažovat nástupnické generace, které by v budoucnu měly nahradit generaci zakladatelů, je obzvlášť akutní, protože čelí této výzvě úplně poprvé.
Jako hlavní důvod pro generační výměnu se jeví být životní situace stávajíciho vlastníka. Cílem vlastníků by mělo být předat firmu takovým způsobem, který zajistí nejhladší pokračování v její činnosti a zabezpečí co nejvhodnější podmínky pro její další rozvoj. Nejčastějším záměrem vlastníků je převod řízení podniku na další generace, většinou přímému potomkovi.
Podle průzkumů, které provedly banka Gutman a právní kancelář Havel Holásek & Partners, až 94 % stávajících vlastníků věří, že úspěšně předají řízení podniku potomkovi. Tato důvěra ale není úplně podložená statistickými daty, kdy podle dostupných dat přechod mezi první a druhou generací přežije přibližně 30 % podniků.
Právě tohle číslo se vztahuje k situaci v ČR, kde majoritu rodinných firem tvoří právě ty, které čeká prvogenerační výměna. Když se přechod mezi první a druhou generaci povede, pak toto procento ještě víc klesá a u následnictví mezi druhou a třetí generaci dosahuje 12 % resp. 3 % u přechodu na čtvrtou a další generaci. Osud zbytku rodinných firem končí buď zánikem nebo jejich rozprodáním.
Mezi hlavní důvod neúspěšného předání firem patří nevůle vlastníků řešit otázku nástupnictví s dostatečným časovým předstihem co by znamenalo vzdát se kontroly nad podnikem a případně najít vhodného strategického investora, který by zabezpečil rozvoj společnosti v budoucnu.
Proč se krok odkládá nebo nejde
Podle průzkumů, které vedl Institut für Mittelstandsforschung (IfM), jsou nejčastějšími důvody vyhýbání se řešení otázky nástupnictví neschopnost vlastníku vzdát se kontroly nad podnikem a odejít a strach z budoucího vývoje. Jako další problém se jeví být podcenění délky období, potřebného k bezproblémovému předání firmy. Podle průzkumu AMSP, jen 47 % dotázaných rodinných firem už s předáváním firmy započalo, přičemž až 50 % firem předpokládá, že s předáváním začne nejdřív za dva roky. Z průzkumu je též patrné, že většina firem, které plánují udržet firmu rodinnou, předpokládá, že předávání potrvá déle než dva roky. To vše nasvědčuje tomu, že v rámci ČR si vlastníci rodinných firem uvědomují náročnost předávání chodu firmy do rukou následníka, ale podceňují samotný proces předávaní. Jako možný důvod se naskýtá časové vytížení vlastníků, spojené s potřebou řídit firmu. To se ovšem může projevit při předávání, které pak bude řešeno vice intuitivně.
Jako další důvod neúspěšného předání firmy je nezájem o následování ze strany potomků, jejich nedostatečná připravenost nebo absence podnikatelského ducha. V případě, že nastane tato situace, má stávající vlastník možnost prodat kontrolní balík strategickému investorovi. Tak si členové rodiny ponechají možnost pobírat dlouhodobě prospěch z profesionálního řízení firmy, ve které budou minoritním akcionářem. Na českém trhu je tento postup uplatňován čím dál tím více. Jako méně vhodný z pohledu stávajíciho vlastníka firmy v případě, že se chce vzdálit od řízení firmy, se zdá být postup, kdy zvolí přítomnost finančního investora. Ten většinou požaduje setrváni vlastníka a řízení podniku až do svého exitu z firmy. Výběr vhodné formy i typu investora bývá často náročný proces, který mnohdy přesahuje schopnosti vedení podniku.
Generační výměna v rodinném podniku je komplexní a časově náročný proces. Při předávání je klíčové identifikovat v rodině jedince, kteří mají zájem a hlavně schopnosti pokračovat v tradici a je potřebné postupně minimalizovat vliv stávajícího vlastníka a přenášet rozhodovací pravomoci do rukou právě těchto jedinců. Vzhledem k časové náročnosti celého procesu předávaní a pravděpodobnosti neúspěchu, kdy generační výměnu statisticky nepřežije přibližně 70 % podniků, je vhodné řešit tuto otázku s dostatečným časovým předstihem, aby se předešlo zbrklým rozhodnutím, která mohou vést k zániku podniku.
