V době, kdy se Fed odhodlal k velkému kroku nahrazení kvantitativního uvolňování kvantitativním utahováním, a kdy se geopolitická rétorika mezi USA, Severní Koreou a Íránem každou chvíli zintenzivňuje, zde není místo pro falešný pocit, že je vše v pořádku. Naneštěstí se svět nechává uchlácholit falešným pocitem bezpečí a ignoruje rizika, která hrozí.
Trh postupně přijal názor, že věci se nikdy nezmění – nikdy – přesně v moment, kdy se riziko a související změny zhoršují. Naše lidská předpojatost přenášející minulost do budoucnosti je jednou ze základních vad mozku, které nás vedou k přesvědčení, že to není jen špatně, ale že to také je proti vědě a empirickým studiím.
Geopolitické riziko ve světě trhů a ekonomiky nehrálo velkou roli od velké finanční krize v letech 2007 až 2009, především proto, že světové centrální banky řešily i ten nejmenší problém „hradbou peněz“, které byly vždy připraveny natisknout.
Modus operandi ve stylu předstírej a protahuj teď náhle končí. Fed je rozhodnut provést kvantitativní utahování (Quantitative tightening – QT), nechá svoji obrovskou rozvahu zmenšit tím, že nesplacené dluhopisy blížící se ke splatnosti již neobnoví. Dělá tím ale obrovskou chybu ve své politice, zvyšuje vedoucí kurzy na základě „naděje“, že inflace bude fungovat podle akademicky vyvráceného argumentu Phillipsovy křivky.
Trhy jsou zkoprnělé jako nikdy dřív. Kdo je rozhýbe?
Ano, vyvráceného. Nedávno zveřejněná studie Philadelphia Fed došla k následujícímu závěru: „Zjistili jsme, že předpovědi podle našich modelů používajících Phillipsovu křivku mají tendenci být bezvýhradně méně kvalitní než předpovědi využívající modely s jednou proměnnou. Méně kvalitní! Přesto jej Fed (a také ECB, Bank of England a Bank of Japan) nadále používá a „doufá“, že bude fungovat.
Fed věří, nebo spíše doufá, že kvantitativní utahování proběhne bez výrazného narušení trhů, což je trošku ironické, když vezmeme v úvahu, že většina celosvětového růstu (pokud ne všechen) od krize je předpovídán opačně: 3000 miliard USD expanze na stejné výsledovce. Nyní máme uvěřit, že když se odnese mísa na punč, tak to ještě neznamená, že večírek skončil, protože to přece trhu „sdělili“ – napsali to na Facebook! Samozřejmě, že to na nás, nebo alespoň na mně, neudělalo moc dojem.
Ačkoliv je experiment Fedu s ukončením důvodem ke znepokojení, opravdovou obavou je skutečnost, že se náš oblíbený ekonomický ukazatel, úvěrový impuls, hroutí:
Čistý pokles impulsu je druhý největší v historii grafu, jediný srovnatelný pokles je ….zpomalení v letech 2007/2009 (červené šipky). Úvěrový impulz obecně předchází světovou ekonomiku o devět až dvanáct měsíců – takže současné zpomalení by se mělo projevit v reálných ekonomických datech mezi březnem a červencem 2018.
Podle nás je to špatné znamení pro letošní 4. čtvrtletí roku až do 2. čtvrtletí roku 2018, kde vidíme reálnou šanci ekonomického zpomalení, které bude spíše recesí, přesně v době, kdy světoví ekonomové a politici prohlašují, že je vše v nejlepším pořádku. To je opět klasický případ nerespektování přírodních zákonů a cesty nejmenšího odporu. Současné zlepšení v datech pochází z přelomu roku 2015 a 2016 způsobené velkou úvěrovou expanzí v Číně, Spojených státech a Evropě, jak jasně ukazuje graf (zelená šipka). Opět, naše nedávná minulost nás přiměla prodloužit „trend“, ačkoliv důkazy hovoří o něčem jiném.
Vedení Číny se sejde v říjnu, aby určilo dalších pět, možná i patnáct let ekonomického růstu. Dle mého očekávání prezident Si Ťin-pching nejenže bude kandidovat na další volební období, jako první čínský vůdce země od doby předsedy Maa, ale také se zaměří na preferování kvality před růstem. Čína nastupuje nejen jako největší hráč ve fúzích a akvizicích (kupuje aktiva v odvětvích ochrany přírody, veřejných službách, zdrojů, vodohospodářství, alternativní energie, a dalších), ale také se stále více projevuje jako lídr v technologiích.
Jsme svědky nástupu nové, ekologičtější Číny, která se zaměřuje na snížení znečištění snahou o elektrifikaci, ale také přijetím menšího růstu, aby získala na síle. To je špatná zpráva pro úvěrový impulz, ale ještě horší pro světový růst. Čína představuje zhruba jednu třetinu přímého světového růstu, ale pravděpodobně více než 50 % růstu nepřímého. Nesla svět na svých ramenou celou poslední krizí v letech 2007 až 2009, nyní jsou její orientací dlouhodobé zisky, které je třeba začít budovat doma.
To vede k velice defenzivnímu přístupu pro čtvrté čtvrtletí, protože věříme, že příliš vysoká ekonomická očekávání v kombinaci s nebezpečně nízkou volatilitou, nízkou inflací a zásadními chybami v politice ze strany centrálních bank povedou k výraznému riziku pro ekonomický model tak, jak ho známe.
Co je na čtvrtém čtvrtletí ještě více znepokojující, je eskalace geopolitické rétoriky mezi Spojenými státy, Severní Koreou a Íránem. Ta klesla až na úroveň mateřské školky, kdy se obvinění, proslovy a tiskové konference zcela vymykají kontrole. Podle mého odhadu je zde téměř padesátiprocentní šance, že se v „říjnu něco stane“ – bylo jen málo okamžiků, kdy různé struktury v ekonomice, politice a světových událostech tak strašně moc potřebovaly změnu, podstatnou věcí je, že tato potřeba změny se setkává s nejvyšší mírou lhostejnosti a pocitem, že je vše v pořádku, s jakými jsem se za třicet let mé kariéry setkal.
Zdá se, že svět přemýšlí jako Mario Andretti, bývalý mistr světa jezdců Formule 1: „Pokud se zdá, že to máte pod kontrolou, nejedete dost rychle“. Takže si dovolím upravit to do mé vlastní citace pro čtvrté čtvrtletí roku 2017 a rok 2018:
„Pokud si myslíte, že je vše pod kontrolou, tak jste nic nepochopili.”
Hrozba, kterou nelze přehlížet. Jaderná válka na spadnutí? – Roklen24.cz https://t.co/OCUDEteUMK prostřednictvím @roklen24 #NuclearWar pic.twitter.com/0up2MFrt04
— Roklen24.cz (@roklen24) 13. října 2017
