Hrubý domácí produkt (HDP) je považován za jeden z nejdůležitějších ekonomických ukazatelů. Pokud je ekonomický růst v některém roce vyšší než v letech předchozích, vláda se ohání skvělým výsledkem, ekonomové nešetří komentáři, jak ekonomika nadprůměrného výsledku dosáhla, média informují o tom, jak se zemi daří… Česká ekonomika za rok 2015 rostla o 4,3 procenta. Pocítili to lidé? Jak? Vzrostl vám plat o 4,3 procenta? Byli jste loni o 4,3 procenta spokojenější než rok předtím?
Říká se, že nejdůležitější ekonomické ukazatele jsou HDP, inflace a nezaměstnanost. Můžeme je označit také za nejvíce nedůvěryhodné? Na jejich základě se přitom tvoří hospodářská politika země. Koncept HDP vznikl ve 30. letech minulého století a už jeho autor, Simon Kuznets, netvrdil, že hodnota HDP je něco více než suma vyprodukovaného zboží a času za určitý čas.
Sledujte z ekonomiky to opravdu podstatné: Čtěte seriál AKADEMIE na Roklen24
Snaha politiků opírat se o hodnotu HDP, když se to zrovna hodí. Plánování hospodářské politiky s cílem mít pouze vysoké číslo HDP, vede k přehlížení dalších aspektů společenské spokojenosti, zahrnující kvalitu životního prostředí, vzdělání či zdravotnictví, svobodu projevu. HDP zkrátka obsahuje veličiny, které nejsou vždy podstatné a některé skutečně důležité s reálným dopadem na život lidí naopak nezahrnuje. Konec konců, jedná se pouze o modelování reality a i když je výsledný údaj užitečný, dochází k jeho přeceňování.
Řada ekonomů i politiků souhlasí, druhým dechem ale dodává, že zatím není lepšího ukazatele. Kritikem je např. laureát Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz: „HDP Spojených států v posledních letech rostlo (vyjma roku 2009), ale většina Američanů je na tom hůře než před třiceti lety. Polepšili si pouze si pouze bohatí. Reálné mzdy jsou v porovnání s těmi před 60 lety nižší. Proto tento systém nepracuje pro většinu, pomáhá jen někomu.“
Zaslouží HDP pozornost? V čem je jiný ten americký?
Alternativu v komplexním měření kondice ekonomiky nabízí nová studie The Boston Consulting Group, která představila vlastní metriku The Sustainable Economic Development Assessment (SEDA). Na jejímž základě bylo hodnoceno 163 zemí. SEDA obsahuje 10 oblastí výkonnosti země, zahrnuje kromě standardních veličin také např. dostupnost vzdělání, kvalitu infrastruktury, životního prostředí, osobní bohatství apod. (k nahlédnutí zde). SEDA si klade nemalý cíl, chce odhalit, které země dokáží nejlépe přetavit svůj ekonomický růst na spokojenost obyvatel (tzv. well-being).
Ze studie vychází, že reálně nejvíce pocítí dobrou kondici ekonomiky občané Norska, Nizozemí, Finska, Německa a Rakouska. Výrazný pokrok studie zaznamenala u rozvojových zemí z Afriky a Asie, dobře si vedou i státy střední a východní Evropy. Naopak mezi ekonomikami, kterým se v měřených letech 2006 – 2014 příliš nedařilo ekonomický růst v nějaké formě poskytnout obyvatelům, jsou překvapivě i vyspělé země Řecko, Itálie, Belgie, Španělsko. Mezi 20 procenty nejhorších zemí v přeměně ekonomického růstu ve spokojenost, je také Velká Británie.
Která čísla řeknou hodně o USA, Německu a eurozóně?
V této souvislosti upozorňuje The Independent na paradox, země, která si ekonomicky vede dobře, HDP v posledních letech rostl okolo 2 %, nezaměstnanost byla nízká, i přes četná varování o dopadech na HDP a zhoršení hospodářské kondice země, zvolila 23. června brexit.
Studie také poukazuje na to, že dnes je více než kdy předtím důležité, aby lidé přímo pociťovali výhody ekonomického růstu země. V současné době jsme svědky odporu vůči globalizaci, která vede k ohromnému růstu nerovnosti, důsledky dalece přesahují brexit. Napříč Evropou pozorujeme rostoucí popularitu politických stran slibujících právě omezení globalizace. Každá země čelím svým vlastním výzvám. Nicméně po krizi z roku 2008 došlo ke zlepšení ekonomických indikátorů, mimo pro studii důležité oblasti vzdělání a zdravotnictví, ve vyspělých zemích.
Když jdeme po slevách a nefrčí plastiky, tryskáče ani krokodýli
