Hlad roste a svět tloustne. Kdo za to může?

Ještě před pár stoletími se společnost jednoduše dělila na bohaté, kteří mají co jíst, a chudé, kteří nemají co jíst. Dnešní vyspělý svět však kreslí o něco komplikovanější, a možná tak trochu paradoxní obrázek. Nezastavitelný hospodářský rozvoj onu jednoduchou rovnováhu postupně narušoval, až to zhruba před 30 lety začalo vypadat, že chudí toho mají k jídlu více než ti bohatí.

datech za poslední tři desetiletí lze totiž objevit zajímavou vazbu, a sice, že pravděpodobnost výskytu obezity je v inverzním vztahu k příjmu domácnosti; více obézních tedy najdeme v rámci relativně chudší populace. Dnes už totiž není takovým problémem něčím naplnit žaludek, zato stravovat se podle rad nutričních specialistů, tedy zdravě, vyváženě a hlavně dietně, je pro peněženku zpravidla poněkud náročným koníčkem.

Větší porce, větší proporce aneb Fast foodová evoluce v čase

Zatímco tedy čerstvá zelenina, maso a potraviny bohaté na bílkoviny jsou poměrně drahé, kalorické bomby plné nezdravých cukrů a sacharidů obecně jsou čím dál levnější, a mohou si je tak dopřát i lidé s nízkými příjmy. Mohlo by se tedy zdát, že zatímco míra obezity v rozvinutých, ale i v řadě rozvíjejících se zemí vesele roste díky tomu, že na světě je stále více cenově dostupného – byť ne úplně zdravého – jídla, počet hladovějících obyvatel planety plynule klesá.

Tento pozitivní důsledek hospodářského pokroku přitom v očích mnohých pozorovatelů dlouho vyvažoval neblahý efekt v podobě onoho šíření epidemie obezity, jež má bezpochyby také co do činění s rostoucím bohatstvím světa (i když nejen s ním). Nicméně Organizace pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization, FAO), spadající pod Organizaci spojených národů (OSN), nedávno upozornila, že ani to už není pravda. Globální hladová populace totiž své řady pomalu, ale jistě rozšiřuje.

Ještě donedávna počet hladovějících lidí, které FAO definuje denním příjmem kalorií nižším než 1800, doopravdy konstantně klesal. Jak si lze ovšem všimnout na následujícím grafu ze serveru The Conversation, který přebral web Světového ekonomického fóra (World Economic Forum, WEF), kolem roku 2014 se tento přesvědčivý trend zastavil. Ve skutečnosti se dokonce zdá, že „globální hlad je na vzestupu“, jak varuje alarmující titulek článku vydaného WEF. Data přitom vycházejí z reportu o potravinové bezpečnosti, který FAO každoročně publikuje.

Za jídlo ročně jen 8 dolarů? Fregani bojují proti plýtvání vybíráním popelnic

Problém prezentovaného grafu je ovšem v tom, že je sestaven na základě absolutních čísel; počet hladovějících lidí se zvýšil z 783,7 milionů v roce 2014 na 821,8 milionů v roce 2017, což je zhruba každý devátý člověk na světě, uvádí Světová zdravotnická organizace. Pokud hladovou však populaci vyjádříme jako procento z celkového počtu obyvatel, a vezmeme tedy v úvahu obecný růst počtu lidí na planetě, zjistíme, že tento podíl se od roku 2014 do roku 2017 zvýšil o asi dvě desetiny procenta, což je zhruba na úrovni statistické chyby.

Na druhou stranu, znepokojivým faktem může být už jen to, že globální hladová populace se přestala smršťovat. Z toho je přitom viněna zejména klimatická změna, která se podepisuje na znehodnocování úrody především v méně vyspělých zemích, které již dnes zároveň patří k nejteplejším regionům světa.

Deepak Ray, autor citovaného článku na webu WEF, odkazuje na svou studii, která říká, že vlivem změny klimatu je každoročně zlikvidováno přibližně 1 % kalorií produkovaných desítkou nejrozšířenějších světových plodin. To se může zdát jako malé číslo, avšak jedná se zhruba o 35 bilionů kalorií, které by mohly „nakrmit“ více 50 milionů lidí tak, aby dosáhli na onu uspokojivou hranici v podobě denního příjmu 1800 kalorií, uzavírá vědec.

Bohatší bohatnou a chudí chudnou. Viníkem (i) klimatická změna

Newsletter