Na začátku února předložilo Ministerstvo práce a sociálních věcí návrh novely zákoníku práce, jejíž účinnost je pro většinu ustanovení předpokládána v polovině roku 2023 (patrně od 1.7.2023). Jedná se o pozměněnou verzi původního návrhu ze září loňského roku, který byl z důvodu značného množství připomínek podaných v rámci připomínkového řízení významně přepracován.
Aktuální verze se jeví oproti původnímu návrhu jako podstatně zdařilejší a méně kontroverzní. V rámci dalšího legislativního procesu zásadní změny proto spíše neočekáváme, dílčí úpravy ale nelze vyloučit. K předpokladu rychlého schválení novely může také přispět skutečnost, že hlavním cílem novely je provedení dvou evropských směrnic (Směrnice o transparentních a předvídatelných pracovního podmínkách (EU) 2019/1152 a tzv. Work-life balance směrnice (EU) 2010/18), jejichž transpoziční lhůta uplynula již na začátku srpna 2022.
Jednou z oblastí, kterou navrhovaná novela upravuje, je práce z domova, která v platné úpravě chybí. Současné znění zákoníku práce upravuje práci z domova pouze ve vztahu k tzv. domáckým zaměstnancům, tedy zaměstnancům, kteří si sami rozvrhují pracovní dobu. Tyto případy nejsou příliš časté.
Pokud se v současné době mluví o práci na home office, myslí se tím spíše situace zaměstnanců, kteří pracují ve sjednané pracovní době, avšak mimo pracoviště. V praxi se hovoří většinou o tzv. benefitním home office, který je poskytován na žádost zaměstnanců. Druhou variantou je tzv. povinný home office, který odpovídá spíše potřebám zaměstnavatelů, zejména z důvodu úspory míst v kancelářích. V této souvislosti upozorňujeme, že novela mezi benefitním a povinným home office nerozlišuje. Pravidla stanovená zákonem se tedy budou vztahovat na obě varianty.
Změny, které novela přináší
Povinnost uzavřít písemnou dohodu o home office. Ačkoli v praxi se i nyní uzavření dohod o práci z domova doporučuje, nově bude dohoda povinná. Zákon však nestanoví žádné náležitosti takové dohody. Standardně lze doporučit, aby dohoda upravovala základní povinnosti zaměstnance při práci z domova, povinnost dodržovat BOZP, zachovávat důvěrnost pracovních podkladů atd.
Možnost sjednat nevypověditelnost dohody o práci z domova. Dle novely bude možné z obou stran vypovědět dohodu o práci z domova s 15denní výpovědní dobou (nebude-li sjednána jiná délka výpovědní doby). Za klíčovou přitom považujeme možnost sjednat v rámci dohody zákaz výpovědi dohody v případě, že v pracovní smlouvě bylo jako jediné místo výkonu práce sjednáno domácí pracoviště. Novela tak poskytne právní jistotu stability výkonu práce z domova zaměstnavatelům, kteří nemají dostatek prostor a u některých zaměstnanců výkon ze standardního pracoviště vůbec nepředpokládají (nebo takové pracoviště ani nemají).
Povinnost hradit náklady související s home office. Novela výslovně stanoví zaměstnavatelům povinnost hradit náklady spojené s výkonem práce z domova (typicky náklady na energie). To neplatí u zaměstnanců na DPP a DPČ. Zaměstnavatelé budou moci poskytovat zaměstnancům paušální náhradu ve výši 2,80 Kč za hodinu práce z domova. Tato částka nebude podléhat zdanění ani odvodům na pojistné. Pokut paušální částka poskytnuta nebude, zaměstnavatelé budou muset počítat s tím, že zaměstnanci mohou i dodatečně požadovat náhradu skutečných nákladů, které jim při práci z domova vznikly. Tyto náklady včetně jejich výše by však zaměstnanci měli prokázat.
Povinnost písemně odůvodnit odmítnutí žádosti o práci z domova u zaměstnanců pečujících o děti do 9 let a těhotných zaměstnankyň. Na základě novely bude platit, že pokud zaměstnanec pečující o dítě mladší 9 let, těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec dlouhodobě pečující o zdravotně znevýhodněnou osobu požádají o práci z domova a zaměstnavatel žádosti nevyhoví, bude povinen písemně odůvodnit zamítnutí této žádosti. Současná verze novely je ale mírnější oproti původní verzi, neboť nestanoví zaměstnavateli možnost odmítnout jen tehdy, pokud by práci z domova bránily vážné provozní důvody).
Možnost práci z domova nařídit v případě opatření orgánu veřejné moci. Novela výslovně stanoví možnost zaměstnavatelům nařídit práci z domova, bude-li to nezbytné s ohledem na opatření orgánu veřejné moci. Toto ustanovení směřuje zejména na případné budoucí pandemie a věříme, že se v praxi neuplatní.
Výše uvedené změny přinesou bezpochyby větší administrativní náročnost, kdy už nebude možné bez dalšího nechat zaměstnance neformálně pracovat z domova (jak k tomu v praxi dochází dnes). Na druhou stranu již v současné době řada zaměstnavatelů home office formalizuje dohodami či vnitřními předpisy a někteří zaměstnavatelé již nyní platí paušální kompenzace za energie. Pro tyto zaměstnavatele bude novela spíše přínosem, jelikož jasně stanoví paušální částku náhrady, která navíc jednoznačně nebude podléhat zdanění. Současně bude možné výslovně sjednat nevypověditelnost dohody o práci z domova a reagovat tak na potřeby zaměstnavatelů, u nichž se výkon práce z prostor zaměstnavatele vůbec nepředpokládá.
Zdroj: PRK Partners
