Výsledky evropských indexů PMI sice vykázaly pokles, zejména u služeb však byl ve většině případů oproti konsensu mírnější. Euro na data reagovalo posílením k 1,2180 EURUSD. Dolarový index smazal část ranních zisků. Obrat, spolu se silnějším eurem, podpořil měny regionu. Koruna se obchoduje kolem 26,10 za euro.

Hotovost umírá. Blíží se záporné úročení?

Dánsko, Švédsko, Švýcarsko, Singapur. Záporné základní úrokové sazby – donedávna vlastně věc neslýchaná – se začínají etablovat jako víceméně konvenční prostředek měnové politiky centrálních bank po celém světě. Dokonce i představitelé České národní banky, zdá se, se poslední dobou vyjadřují k možnosti posunu sazeb do negativního pásma jaksi smířlivěji, byť spíše mezi řádky. Například viceguvernér ČNB Mojmír Hampl před pár dny uvedl, odkazujíce na dánskou a švédskou zkušenost, že „řada kolegů v Evropě je překvapena, kam až lze se zápornou sazbou jít, bez toho, aby se dostavily učebnicové negativní efekty. My tu debatu také sledujeme a bereme ji v úvahu.“               

Se sazbou ale v současnosti nelze jít do záporu příliš hluboko. Hromadění hotovosti je sice nepraktické a rizikové, avšak při sazbách záporných až příliš se rázem vyplácí. A je ještě navíc třeba říci, že zrovna uvedené země typu Švédska nebo Dánska mají ve své národní psyché zakódovánu značnou nechuť k hotovostním platbám. Švédsko je dokonce celosvětově výjimečnou zemí, protože tam objem fyzického oběživa zhruba od let 2007 a 2008 klesá (v zemi momentálně probíhá bezhotovostně zhruba 89 procent transakcí). Sazby tedy lze v těchto zemích snížit pod nulu zjevně snadněji než v zemích jiných, neboť popsaná nechuť k hotovosti tlumí nálady k vybrání bankovních účtů při negativním úročení. Národní psyché skandinávských zemí pak může částečně vysvětlovat Hamplův postřeh, že se v rozporu s učebnicemi nedostavují ony negativní efekty.

V jiných zemích by se ovšem dostavit mohly velmi rychle. Obtíže a nejistota spjatá se sazbami v blízkosti nuly by však podle některých ekonomů kvapem vzaly zasvé, pokud by hotovost vůbec neexistovala. V takovém případě by centrální bankéři mohli nastavit úrokové sazby třeba na -5 nebo -10 procent a lidé by vlastně neměli žádnou možnost, jak se negativnímu úročení vyhnout. Nejzaručenějším způsobem, jak lidi odradit od přechovávání hotovosti ve slamníku, je prostě hotovost zrušit. Když budou lidé čelit sazbám opravdu hluboko v mínusu, začnou konečně pořádně utrácet, a kola ekonomiky se tak konečně roztočí. Například prominentní harvardský ekonom Kenneth Rogoff ve své loňské studii „Costs and Benefits to Phasing Out Paper Currency“ proto tvrdí, že přínosy zrušení hotovosti převyšují jeho náklady.

Ne všichni ekonomové ale Rogoffův pohled sdílí. John Cochrane z Chicagské univerzity upozorňuje, že zrušení hotovosti by bylo „orwellovskou noční můrou“. Vláda by mohla dohledat každičkou transakci, která v ekonomice proběhne, od koupě zmrzliny rozum beroucím dítkem, po objemné transakce ve velkopodnikové sféře. Netřeba však dodávat, že právě tohle je sen – byť na vždy přiznávaný – řady sociálních inženýrů. Včetně těch, kteří v ČR momentálně tolik horlí za elektronickou evidenci tržeb. Anonymita ovšem ne vždy znamená jen nekalost. Anonymita znamená také svobodu. Tudy se povede zásadní střet příštích let. Rozmach anonymizujících krypotměn typu bitcoinů bude jeho zásadním příznakem. 

Vyšlo v Euru.

Newsletter