Hrozba pro vyspělé ekonomiky. Síťové efekty jim podkopávají nohy

V dnešním složitém světě bývá pro vědecké pracovníky často výzvou izolovat určitý zajímavý vztah a zkoumat jej tak, jako by okolní prostředí zůstávalo stejné. Zejména ekonomové si oblíbili předpoklad označovaný souslovím ceteris paribus, tedy za jinak nezměněných okolností. Práce ekonoma Darona Acemoglu a jeho kolegů však naznačuje, za takovýto přístup nemusí vždy vést k obecně platným závěrům.

Důvodem jsou přitom síťové efekty, jejichž existence je důvodem, proč někdy není žádoucí studovat ekonomické jevy jako oddělené jednotlivosti a izolované vztahy. Makroekonomové, kteří studují závažné fenomény, jako jsou například finanční a hospodářské krize, často hledají příčinu v určitém faktoru, se kterým je něco v nepořádku – například pokles produktivity práce, spotřebitelské poptávky či důvěry investorů nebo změny v měnové politice, píše server Science Daily.

Podle Darona Acemoglu z Massachusettského technologického institutu (MIT) však může za rozsáhlými ekonomickými otřesy stát série menších problematických záležitostí, třebaže vyvolaných prvotním šokem, které by samy o sobě nic vážného nezpůsobily. Nicméně jejich síla tkví v tom, že účinky s nimi spojené působí na fungování systému paralelně, ač třeba každý z jiného úhlu.

Ekonomika s nulovým růstem. Stabilní systém s minimem krizí?

V rámci síťového efektu se pak působení těchto jednotlivých okolností propojuje a jejich efekty se násobí. „Poměrně malé šoky se mohou zvětšovat a pak se z nich stávají šoky, s nimiž se musíme potýkat ve velkém měřítku,“ říká Acemoglu, který je spoluautorem výzkumu zabývajícím se právě dynamikou šíření šoků v rámci síťových efektů.

Acemoglu a jeho kolegové zde na příkladu ekonomiky Spojených států nalezli případy, kdy problémy specifické pro daný průmysl vedly k několikanásobnému poklesu výroby v celém hospodářství jako celku. Jedním ze studovaných šoků byla i rostoucí konkurence ze strany Číny, která měla negativní dopad na americký vývoz.

V tomto případě bylo zjištěno, že za každý dolar přidané hodnoty, který byl ve výrobním průmyslu ztracen kvůli konkurenci z Číny, utrpěla přidaná hodnota americké ekonomiky jako celku ztrátu v hodnotě šesti dolarů. To naznačuje, že v rámci síťových efektů existují významné multiplikační efekty.

 

Mezi další zkoumané šoky, které americkou ekonomiku zasáhly mezi léty 1991 až 2009, patřil růst množství patentů v mezinárodním průmyslu a změny v souhrnné produktivitě výrobních faktorů, která je obvykle spojována s technologickým pokrokem. U těch výzkumníci došli k závěru, že prvotní dopad šoku zde byl síťovými efekty násoben více než patnáctkrát. V případě změn ve výdajích federální vlády (zejména co se týče obrany) byl multiplikační efekt zhruba tří až pětinásobný.

„Naše výsledky naznačují, že přenos různých druhů šoků prostřednictvím ekonomických sítí a vzájemných vazeb mezi průmyslovými odvětvími by mohl mít prvořadé implikace pro makroekonomii,“ shodují se autoři. Jedním z klíčových zjištění studie také je, že šoky na straně poptávky se v ekonomických sítích šíří téměř výlučně „proti proudu“ (upstream), tedy na výrobce, šoky na straně nabídky se šíří po „proudu“ (downstream), tedy na dodavatele vstupů.

Paradox produktivity sílí. Internet nepřispívá k růstu, říkají data

Newsletter