Nový článek Harvardské business review s názvem „Dilema kapitalisty“, jehož autory jsou dva členů Harvardské fakulty, pojednává o momentální zaměřenosti amerických firem na špatný druh inovace, jež jde na úkor zdravého fungování širší ekonomiky.
Článek je napsaný docentem Derekem van Beverem a vlivným harvadským profesorem Claytonem Chsristensenem, známým pro svůj výzkum v oblasti rušivé inovace. Hlavním tématem článku je snaha o pochopení proč, téměř pět let po vypuknutí ekonomické recese se úrokové sazby stále pohybují na historicky nízkých úrovních, firmy sedí na obrovských zásobách hotovosti a ekonomika se stále potácí na úrovních stagnace bez očividných známek zlepšení. Stručně řečeno, autoři poukazují na fakt, že firmy se zaměřují na krátkodobé zisky, které mají tendenci jít na úkor pracovních míst, aniž by braly v potaz důležitost výsledků v dlouhodobém horizontu.
Autoři definují tři různé typy inovací. První z nich nazývají inovací zaměřenou na zvýšení výkonu. Příkladem takové inovace může být nový model automobilu pro automobilky nebo nejnovější verze videoherního systému. Druhý typ inovace má co do činění s efektivitou výroby. Tyto inovace umožňují snadnější a méně nákladnou výrobu daného produktu, tedy například strojní zařízení, outsourcing nebo jiné automatizované procesy. Poslední typ inovace je takzvaná inovace tržní která vede k vytvoření nové třídy spotřebitelů. Jinými slovy, tento druh inovace přináší zbrusu nový exkluzivní produkt a nakonec najde způsob jakým ho přivést k masám. Jako příklad se nabízí osobní počítač jenž dosáhl nejvíce široce dostupné iterace v mobilních telefonech.
V ideálním světě jsou podle Christensena a van Bevera všechny tři typy inovací vykonávány najednou. Speciální pozornost věnují inovaci efektivity, která v případě, že směřována k vytváření více cenově dostupných produktů, může v konečném měřítku vést k tvorbě nových pracovních míst namísto jejich odstranění.
Nicméně, podle autorů rozpočty firem momentálně ukazují na to, že firmy dávají peníze na zefektivňující inovaci, bez toho aniž by se zajímali zda to nakonec povede k vyššímu prodeji většímu počtu zákazníků – koncept, jež podle mnoha definic, je jádrem kapitalismu, a jež má tendenci vést k vyšší tvorbě míst. To může vést k utrácení kapitálu, bez jakéhokoliv kýženého efektu prospěchu jak pro firmu tak pro společnost.
Autoři připisují tato špatná rozhodnutí částečně společnostem samotným, které si myslí, že je mnohem snazší snižovat náklady, než zvýšit růst podílu na trhu. Jsou to však nejen firmy, ale i investoři, soustředící se na krátkodobý horizont, tlačící podniky k rychlé finanční návratnosti. „Kapitalisté se zdají být nezaujatí kapitalismem,“ píší.
Článek zapadá do širší diskuse o tom, jak se bude automatizace a robotizace nakonec mísit s lidskou pracovní sílou a do jaké míry mohou existovat vedle sebe. Podle některých odhadů by až 47 procent dnešních pracovních míst mohlo být v konečném důsledku automatizováno během příštích 10 let.
