Islámské bankovnictví: Náboženství jako regulace

Ačkoliv podle řady západních intelektuálů je islámské náboženství popřením civilizace, západnímu bankovnímu systému by trocha islamizace nepochybně prospěla. Třebaže mnozí považují islám za zvrácenou ideologii, islámské banky mají menší motivaci chovat se zvráceně než tradiční banky ve vyspělých západních zemích. V čem jsou odlišné?

Dnešní systém bankovnictví vyspělého světa je tak trochu paradoxem – je tak jednoduchý, až se to nedá pochopit. A to proto, že je to do očí bijící průšvih. Už jen klasická učebnicová teorie, která vysvětluje, jak v systému bankovnictví s částečnými rezervami vznikají nové peníze z ničeho prostřednictvím multiplikace vkladů, dokáže mnohé rozhořčit natolik, že se stanou fanoušky těch nejradikálnějších rakouských ekonomů. A ve skutečnosti je to ještě horší.

Banky jako perpetuum mobile

Těžko bychom na světě hledali většího kouzelníka, než jsou banky. Je kouzelné, že banka může poskytnout větší objem úvěrů, než kolik si do ní lidé uložili peněz, jak popisuje teorie multiplikace bankovních vkladů. A ještě kouzelnější je, že k půjčování peněz ani žádné vklady nepotřebuje, jak je tomu ve skutečnosti. Jak se ale píše v modernějších učebnicích, byla by chyba myslet si, že tyto peníze nejsou ničím kryté – jsou přece kryté poskytnutými úvěry.

Pro banky je poskytování úvěrů nástrojem maximalizace zisku a tak je jich už na světě tolik, že už se ani nedají splatit. A čím rizikovější úvěr, tím vyšší zisk. Co na tom, že spoustu z nich nikdo nesplácí. Od toho jsou tu finanční trhy, aby to nějak zamaskovaly. A pak také centrální banka a vláda – pokud je banka too big to fail, pak už se nemusí bát vůbec ničeho.

Náboženství jako regulace

Bez nových úvěrů to prý ostatně nejde. Kde by se pak bral hospodářský růst? Aby se zabránilo kolapsům plynoucím z nadměrně rizikového chování bank, existují ve vyspělých zemích bankovní regulace. Nedávné finanční krizi však zabránit nedokázaly. Komu se však ona krize prakticky vyhnula, to byly islámské banky, které jsou regulovány samotnou islámskou vírou.

Islámské banky neexistují proto, aby vytvářely nové peníze. Stále ještě plní funkci finančních zprostředkovatelů – takovou, kterou bankám přisuzovaly tradiční neoklasické teorie, které už dnes v západním světě příliš neplatí. V islámském bankovnictví pořád existuje princip stoprocentních rezerv, které jsou kryté reálnými aktivy. Přestože už se tato pravidla ohledně rezerv nedodržují všude, islámské náboženství integrovalo do bankovnictví další mechanismy, které činí islámské banky bezpečnější a odolnější proti krizi než tradiční banky, které převažují v západních zemích.

Zodpovědné bankovnictví

Islámské právo šaría zakazuje půjčování peněz na úrok. Půjčka má být poskytnuta z dobré vůle a nelze na ní vydělávat. Lze však poskytnout bezúročnou půjčku klientům v tísni či charitě. Aby mohly banky v souladu s takovým pravidlem fungovat, jsou islámské finance založeny na principu sdílení výnosů a rizik mezi věřitelem a dlužníkem. V klasickém bankovnictví má banka právo na svůj zisk – úrok – bez ohledu na to, zda dlužníkovi jakožto investorovi jeho obchod vyjde. Ve světě islámských financí však toto není možné – jak zisky, tak eventuální ztráty z investování se musí rozdělit mezi obě strany.

Takový systém dává bankám větší motivaci sledovat, komu a na co vlastně půjčují; zda projekty, které financují, mají reálnou šanci na úspěch a zda úvěry, které poskytují, budou řádně splaceny. Islámské banky chtějí podporovat investování, nikoli spekulace. Proto zde neexistují spekulační obchody s deriváty a opcemi. Investice jsou však posuzovány také podle morálních zásad – nelze například financovat firmy, které podnikají s alkoholem, hazardem nebo s vepřovým masem.

Islámské hypotéky

I hypotéky či spotřební půjčky fungují v islámském světě trochu jinak. Často na principu nákupu s odloženou splatností. Banka klientovi na aktivum neposkytne úvěr, ale koupí jej sama. Klientovi jej pak za cenu navýšenou o „odměnu“ prodá. Ten s ním do zaplacení sice smí disponovat, avšak jeho majitelem se stává až po zaplacení.

Hypotéky jsou nejčastěji poskytovány na principu postupného spoluvlastnictví – aktivum vlastní banka, přičemž jej pronajímá klientovi, který po splátkách splácí kupní cenu s dohodnutou přirážkou za pronájem. Po splacení se majitelem aktiva stává klient. Tak vlastně banky mohou inkasovat zisk, aniž by formálně účtovaly úrok. Tento systém postupného spoluvlastnictví je však bezpečnější a jednodušší vzhledem k vypořádání v případě nesplácení – není možné, aby klient přišel o peníze i o nemovitost. Podmínky pro získání hypotéky jsou také v islámských bankách mnohem přísnější.

 

Newsletter