V minulosti bylo označení turecké hospodářství používáno hanlivě. Mohlo by být považováno za symbol chaosu, nefunkčnosti a korupce i dnes? Jak moc blízká je turecká ekonomika té naší a jak si oproti českému hospodářství stojí?
Turecká ekonomika má svá specifika, ať už se jedná o národnostní rozmanitost či historický vývoj ovlivněný islámem. Jako by hlavně Istanbul žil svým vlastním životem, zároveň byl srdcem Turecka a představoval jeho dravost. Bospor je místem obchodu již po tisíce let a ještě zdaleka nedosáhl svého obrovského potenciálu, vycházejícího minimálně z jeho výhodné polohy. Od dob pádu Osmanské říše byla implementována řada hospodářských i náboženských reforem, které byly více či méně zdařilé, ale nepochybně posunuly Turecko blíže Evropě. Zatímco v České republice se kapitalismus výrazněji projevil v období První republiky a pak v posledních letech, v Istanbulu jsou tržní mechanismy hluboce zakořeněné – ale opět po svém. Než přišel Mustafa Kemal (zvaný Atatürk) se svými reformami, Turecko řízené islámem bylo zkostnatělé a odmítány byly jakékoliv změny a inovace, pokrok byl nežádoucí.
Erdogan ve volbách přišel o většinu, turecké akcie propadají
Liberalizace ekonomiky přišla do Turecka jinou cestou, než do České republiky, ale v podobnou dobu. K čemu docházelo u nás v 90. letech, tím si prošlo Turecko o něco později a o prosperitě ekonomiky se dá hovořit až v posledních deseti letech. Dnes je Turecko hned z několika pohledů považováno za úspěšnější a investičně atraktivnější zemi než Česká republika.
Potenciál Turecka může být obrovský, ale pravděpodobně se neprojeví v nejbližší době, natož aby co nevidět katapultoval Turecko mezi lídry Evropy. Země by se nejprve musela posunout svojí mentalitou. V současné době sledujeme spíše sílící vliv islámu především ve státní správě a politice, problémy s výběrem daní, neschopnost zkrotit šedou ekonomiku a další přešlapy vlády. Když se podíváme do historie Turecka, tak bychom mohli vidět, kam už jednou Turecko dostala ekonomika řízená islámem – ke státnímu bankrotu. Až nepřiměřený důraz na tradice, společně se zvláštní pracovní morálkou a dalšími problémy, se zatím neukazuje jako cesta k trvalé prosperitě. Turecké hospodářství ještě bude muset zdolat hodně překážek, než stane po boku evropských mocností jako rovnocenný partner, a to nebude otázkou několika let.
Na první pohled se Istanbul zdá být moderním evropským městem, které v průběhu pár let zásadně změnilo svoji podobu. Přestože ve městě přibyly dálnice, mrakodrapy, luxusní čtvrti i drahé soukromé univerzity, lidé tam žijí pořád titíž. I když jezdí v dražším autě a mají moderní oblečení, uvnitř se zase tolik – jako panorama Istanbulu – nezměnili. Více či méně touží žít dál v duchu své tradice i náboženství. Sice chtějí evropské peníze, ale evropský styl života už moc ne. Istanbul je místem, kde se střetává Východ se Západem. Kdo vyhraje?
Erdogan prezidentem. Turecko velmocí?
