Třetí největší ekonomiku Evropské unie čeká střídání vlády. Po odchodu premiéra Maria Draghiho se Italové vydají k předčasným volbám, které dle aktuálních průzkumů nejspíše vyhraje pravicová koalice v čele s Giorgií Meloniovou. Italskou ekonomiku tak čeká období nejistoty v nadcházející recesi. Zásadní otázkou je podoba probíhajících reforem, které odstartoval a rok a půl vedl premiér Draghi. Ty jsou totiž klíčové k tomu, aby Řím mohl čerpat až 200 miliard z Evropského fondu obnovy.
Fakt, že je evropská finanční podpora podmíněna zlepšením ekonomické situace, není pro italskou vládu novinkou. A proto i dosavadní křehká koalice – tvořena osmi stranami napříč skoro celým italským politickým spektrem – nacházela shodu v podpoře reforem, které premiér umně odstartoval. V postcovidové a stávající energetické krizi Draghi jasně nastolil potřebné kroky k podpoře italského hospodářství a potažmo (opětovné) stabilizace eurozóny.
Draghiho expertíza v podobě jeho dlouholetých politicko-ekonomických zkušeností tuto neděli definitivně opustí italskou exekutivu. Jeho odkaz však (obzvlášť) v očích unijních partnerů přetrvává v podobě rozjetých strukturálních reforem a jejich konvergence k Bruselu. Nová vláda se bude muset vypořádat se zpomalujícím ekonomickým růstem, stále rostoucí inflací a slabým bankovním sektorem. Dalším nelehkým ale stěžejním úkolem bude schválení nového rozpočtu.
Aktuální pravicová koalice avšak naznačila, že by mohla chtít revidovat podrobnosti italského plánu obnovy financovaného EU a to přezkoumáním aktuálně rozjetých strukturálních reforem. To stojí v kontrastu s odkazem Draghiho, který před odchodem z funkce například vyloučil návrh Salviniho na další navyšování italského dluhu. Jelikož mezinárodní důvěryhodnost Itálie stojí a padá s kredibilitou domácí vlády, přesná podoba této revize bude hlavním předmětem rokování nově sestavené vlády.
Kde se však odkaz Draghiho shoduje s agendou koalice, je otázka italské podpory malých a středních podniků (SME), které vytváří přes 65 % tuzemské daně z přidané hodnoty. Problém, na který Draghi poukazoval ještě z křesla ECB, je nyní ještě víc aktuální. Důvěra italských bank v tento sektor se v době krize snižuje, a není pochyb, že bankovní averze k riziku je u financování SME sektoru několikanásobně vyšší, než u korporátních podniků. Tento rozdíl v sazbách existuje dlouho, ale spread se aktuálně zvětšuje, což má za následek ještě nižší dostupnost provozního kapitálu pro SME. Tyto firmy přitom vytváří značnou část italského (a evropského) HDP a jejich role v ekonomice je samotnou Evropskou komisí shledána za nepostradatelnou.
Navzdory tomu, že postoj koalice v oblasti evropské spolupráce, a to zejména v hospodářské a fiskální politice, je spíš vzdorovitější, předvolební kampaň hlasně slibovala podporu rodin a malých podniků přes náročnou zimu. Jedno je proto jisté: koaliční vůdci mohou být hlasití euroskeptici, ale Řím i Brusel potřebují, aby jejich vztah zůstal funkční. Jak z evropského, tak italského hlediska je klíčové, aby obzvlášť v době krize existovala nepřetržitá podpora SME sektoru a s tím spojená dostupnost jeho financování. Tento sektor generuje nejen v Itálii vysoká procenta příležitostí na pracovním trhu a nahrává k budování stability, kterou italská ekonomika a potažmo EU nyní potřebuje.
