V druhém roce koronavirové krize musíme vydržet ještě jeden měsíc, poslední měsíc práce na stát. Po 25. červnu 2021 již začneme vydělávat na sebe. Do té doby, celých 175 dní, pracujeme pouze pro stát. Společně s loňským rokem jde logicky o daňově nejméně svobodný rok od roku 2000, odkdy Liberální institut Den daňové svobody počítá, neboť současná situace je zcela bezprecedentní. Nabízí se srovnání s rokem 2010, kdy českou ekonomiku nejvíce zasáhla předchozí ekonomická recese. Přestože oproti před-pandemickému roku 2019 jsme si pohoršili o téměř celý měsíc, oproti roku 2010 jde o zhoršení o pouhý týden.
Den daňové svobody představuje pomyslnou hranici, jež rozděluje kalendářní rok do dvou období – v části roku do Dne daňové svobody je třeba vydělat na pokrytí výdajů státních a veřejných institucí. Toto virtuální období 100% zdanění končí Dnem daňové svobody, od kterého vyděláváme sami pro sebe a o vydělaných penězích si rozhodujeme podle vlastního uvážení. Za každých 20 tisíc Kč, které si necháme na vlastní spotřebu, stát přerozdělí dodatečných 18 270 Kč.
„Vláda Andreje Babiše zažila v letech 2018 a 2019 daňově nejsvobodnější roky, ale posléze v letech 2020 a 2021 naopak roky daňově nejméně svobodné. Koronavirovou pandemii nelze dávat vládě za vinu, avšak bezkoncepční a nekompetentní reakci na ni už ano. To se však netýká primárně výše výdajů – Liberální institut souhlasí, že poslední dva roky jsou období, kdy stát může oprávněně zvednout výdaje, což posouvá v naší metrice Den daňové svobody blíže ke konci roku,“ komentuje letošní termín ředitel Liberálního institutu Martin Pánek. „Máme však za to, že navýšení výdajů skrz desítky kompenzačních programů nebylo efektivní. Lepší by bylo razantní snížení daní a investice do nákupu a distribuce vakcín,“ dodává.
Liberální institut pro výpočet Dne daňové svobody používá metodiku zaměřenou na výdajovou stranu veřejných financí. Jsou to totiž právě výdaje, které je nutné financovat daňovými příjmy a které, v případě deficitních rozpočtů, determinují i nutnost splácet v budoucnu dluh.
„Existuje mnoho způsobů, jak skrze fiskální politiku podpořit řešení pandemické krize. Může jím být například rychlé a plošné snížení daní, vláda se však vydala primárně cestou bezprecedentního zvyšování výdajů. Zvyšování výdajů trpí ale v praxi zásadním problémem, že státní byrokracie nemá k dispozici lokální informace a nemůže tak dodatečné prostředky efektivně využít. Současně jakékoli navýšení výdajů zvětšuje prostor k jevu známému z veřejné volby, že státní byrokrati zneužívají moci, která jim byla svěřena do maximálního možného rozsahu. V uplynulém roce jsme mohli pozorovat a zažít, jak česká vláda naplňovala teoretické předpoklady o efektivitě veřejného rozhodování tím nejhorším možným způsobem,“ poznamenává hlavní ekonom Liberálního institutu Jiří Nohejl.
„Zřejmě nejhorší věcí na současných vládních výdajích je hrozba, že se stanou novým normálem. Ministerstvo financí počítá pro příští rok s deficitem 300 mld. Kč, to bylo ještě před dvěma lety naprosto nemyslitelné. V tom je právě síla výpočtu Dne daňové svobody – přehledně ukazuje, jak se historicky vyvíjí vztah vlády k našim penězům,“ uzavírá Pánek.
Liberální institut je nezávislý think-tank založený v únoru 1990, jehož cílem je rozvíjet a aplikovat myšlenky klasického liberalismu – svobodu jednotlivce, volný obchod, minimální stát a mír – a to především prostřednictvím vzdělávacích projektů a publikací v České republice i zahraničí. Dlouhodobě patří mezi nejznámější think-tanky v České republice.
