Komentář Wallera z Fedu podpořil růst amerických výnosů a dolar. Kurz zpevnil pod 1,0800 za euro. Rostoucí evropské i americké výnosy negativem pro měny regionu. Koruna ve ztrátě nad 25,30 za euro.

Jak je to s rozpočtem? Byl nejlepší? Ne nutně

Problém s událostmi kolem přebytku státního rozpočtu je dvojí. Jednak nedostatečná komunikace ze strany ministerstva, co snížené státního dluhu znamená. Například v podobě ušetření za správu státního dluhu a nejlépe i s odhadem obětovaných příležitostí. S tím souvisí i problém s tvrzením, že jde o nejlepší státní rozpočet. O tom mě stále nikdo nepřesvědčil. Druhý problém je trochu širší a přebytek státního rozpočtu na něj pouze upozorňuje.

Není sporu o tom, že státní rozpočet za rok 2016 skončil s rekordním přebytkem. Znamená to však, že je to nejlepší rozpočet? Nutná podmínka k optimalitě rozhodování, tak jak o ní ekonomové tak rádi přemýšlí, je rovnost mezních veličin. V našem případě to pak znamená, že posledních pár desítek miliard, které nyní označujeme jako přebytek státního rozpočtu a budou tak využity na splacení dluhů přinesou v časovém horizontu minimálně stejný (monetární) užitek jako pokud by byly investovány jinde.

Splacení části státního dluhu lze považovat jako přínos v podobě pravděpodobného snížení nákladů při obsluze státního dluhu. Žel zatím nejsou ze strany ministerstva financí slyšet žádné kvantitativní odhady v jakém rozsahu se zmíněná úspora může pohybovat.

Co tradičně označujeme jako náklady obětované příležitosti splacení části dluhu je ztráta možnosti investovat. Pro nutnou (a pravděpodobně výhodnější) investice není potřeba chodit daleko. České školství je dlouhodobě hluboce podfinancované, jak ukazují (nejen) ekonomové think tanku IDEA a není moc investic výhodnějších než těch do kvalitních učitelů, jak ukazují ekonomické studie. Podobně lze argumentovat, že investice do infrastruktury mohou v dlouhodobém horizontu zvýšit konkurenceschopnost české republiky a přilákat investory, a tedy víc jak splatit původní investici.

Jsem si jist, že na téměř každém ministerstvu by šlo najít alespoň jeden projekt, který by stát za zvážení. Tedy, šlo by o nejlepší rozpočet, pokud by splacení státního dluhu byla ta nejvýhodnější investice ze všech možných. Dnes však sledujeme, že je to pravděpodobně nejlepší investice z těch, které je vláda schopná realizovat. To podtrhuje druhý a často diskutovaný problém. Vláda nezvládla investice a přebytek je spíše nezamýšlený důsledek než realizace skutečného cíle. Na obranu ministerstva financí je potřeba zdůraznit, že od stolu je hodnocení jednodušší než realita politického života.

Newsletter