Dolaroví milionáři nejsou tak důvěřiví, aby své peníze nechali spravovat pouze poradce a správce aktiv, ale ani tak tvrdohlaví, aby tak činili jen sami. Když potřebují bankovní služby, vedou u nich dvě velká americká bankovní jména, za kterými se však skrývá zajímavé „ale“. Nahlédněme pod pokličku jejich investování a přístupu ke správě majetku se závěry studie Millionaire Corner.
Bohatí, mezi kterými si průzkum volí ty s majetkem od pěti do dvaceti pěti milionů amerických dolarů, si aktivní investování užívají a nechtějí se ho vzdát ani v momentě, kdy si mohou dovolit opravdu drahé finanční služby. Prostě je baví a vlévá jim krev do žil. Volí ale zlatou střední cestu. 57 procent z nich chce být aktivně součástí denní správy svého majetku a investic.
Jak tedy tito dolaroví milionáři přistupují k důvěře ve vlastní schopnosti aktivního investování versus k radě správců aktiv a poradců? Ryze na vlastní síly spoléhají tito milionáři dle průzkumu u 48 procent objemu svých investic. Z toho plyne, že o „větší polovině“ nechávají z části či zcela rozhodovat profesionály.
Millionaire Corner uvádí, že 33 procent investic je konzultováno se správci aktiv či poradci s tím, že investor si ponechává konečné rozhodnutí o tom, kam budou jeho investice směřovány, ve svých rukou. U necelé pětiny majetku – 18 procent – jsou pak investice ponechány plně na důvěře správce aktiv nebo poradce pro investování.
Míra vlastní aktivity se z části láme s věkem investora – milionáře. Ti do 55. roku svého života si sami zcela či takřka bez pomoci „profíka“ řídí zhruba 56 procent objemu svých investic, u těch od 65. roku života výš je to 46 procent.
Schopnost řídit si své investice sám také klesá – logicky – s jejich objemem. U těch, kdo přiznávají investice mezi 15 až 25 miliony dolarů, tak už 29 procent objemu putuje zcela do rukou správců aktiv či poradců.
Sebedůvěra roste u těch zcela na špičce vytčeného milionářského rozpětí (tedy u 25 milionů amerických dolarů aktiv). U nich tři čtvrtiny jako důvod spoléhání se u investic sám na sebe uvádějí zkrátka to, že věří ve větší investiční schopnosti sebe sama, než vnějších rádců. Překvapivě ještě víc – 82 procent – to je u investorů po 65. roce jejich života. Zkrátka věří ve svou životní moudrost.
Proč bohatí volí vnější finanční pomoc? Dvě pětiny z nich prostě proto, že jsou unaveni z každodenní správy svých investic a uvědomují si riziko růstu chyb. Zhruba pětina mluví o tom, že za takové služby platí z jejich pohledu férovou cenu.
A jak se američtí boháči chovají ohledně potřeby bankovních služeb. Důvěru takřka dvou třetin z nich si získaly dvě respektované americké banky: Bank of America a Buffetovo Wells Fargo. V rámci těchto dvou se důvěra dělí rovným dílem – po 16 procentech.
Solidní důvěru dolarových milionářů si drží také JP Morgan, kterou volí 11 procent z nich, alespoň z těch účastnících se studie Millionaire Corner. Snad překvapivě „pouze“ 4 procenta získává Citigroup a pod dvě procenta z oslovených vyslovilo jména PNC, Suntrust, US Bank, USAA nebo Charles Schwab. Je tu jedno ale, které si popíšeme dále.
Trojice vedoucích bank láká trochu jiné bohaté klienty. Wells Fargu věří výrazně ti mladší (je to skvělá správa pro držbu jejích akcií, nebo ne?), Bank of America je prostě celoamerické jméno, JPMorgan vládne na severovýchodě.
Srovnání s výsledkem studie před rokem nabízí zajímavé trendy. V rámci nich se oněch 16 procent už nemusí zdát skvělých a ona 2 procenta se vůbec nemusí zdát málo.
Wells Fargo před rokem průzkumu vládlo s 20 procenty. Bank of America na 16 naopak poskočila ze 14 procent poté, co se po sérii skandálů s hypotékami o něco „polidštila“. A to prostě bohatí chtějí, nevolí žádnou suchou narýsovanou banku. Spadla i JPMorgan na oněch 11 ze 13 procent.
Zhruba 42 procent bohatých volí méně známé a méně „mainstreamové“ banky. „Jasně zde vidíme silnou výzvu od menších, regionálně a lokálně působících bank,“ říká za Millionaire Corner Cathy McBreen. „Ty velké jsou málo osobní, bohatí klienti se proto vracejí k lokálním a důvěrnějším domům,“ dodává. Na druhé straně, o setrvání u velkých bank rozhodují profesionální technologie. Můžeme tedy říci, že vyhráno má menší, komornější dům, který dokáže nabídnout vyspělé online služby s přívětivým prostředím jejich užití. „Jasně vidíme například oblibu mobilních technologií,“ dodává Cathy McBreen.
