Nobelovu cenu za ekonomii letos získal Jean Tirole, profesor z univerzity v Toulouse. Za co? Za přínos v oblasti regulace … Mj. dospěl k tomuto závěru: „Potřebujeme silná pravidla, která znemožní bankám hazardovat s penězi daňových poplatníků. Banky, které zachrání vláda, by měly čelit přísné regulaci.“
Kluci a děvčata, já chci taky Nobelovku! A 8 milionů švédských korun, kterou královská akademie přidává k ceně navrch. Připomeňme si, jak došlo k minulé krizi, jejíž účet vystavený daňovým poplatníkům byl jenom ve Spojených státech přes jeden bilion dolarů:
Žila, byla banka. Ta měla hodně peněz a chtěla je půjčovat, aby vydělala ještě víc peněz. Spotřebáky už nikdo nechtěl a hypotéky už dostali všichni, kteří na to měli. Nevadí, ještě je tu spousta lidí, co na to nemají, kterým hypotéku prostě vnutíme – tím, že jim peníze na první dva roky dáme s „lákacím“ úrokem blízkým nule. Týý jo, ale má to háček – až jim úrok zvedneme, oni to asi přestanou splácet …. Nevadí, máme šikovné investiční oddělení nebo se poradíme s nějakou wallstreetskou bankou, ti určitě něco vymyslí.
Po pár týdnech …
Týý jo, mají super nápad. Zabalíme ty hypotéky, poté co je poskytneme, do investičních produktů a ty pak obratem prodáme. Takže nebudeme mít žádné riziko a hned vyvaříme ranec. Nazveme to nějak cool, třeba CDO! Investiční banky zařídí u agentur dobrý ratingy a pak to prodáme nějakým kavkám. Je to přece jištěný nemovitostí a ceny baráků pořád porostou, což je supr prodejní argument.
Za dva roky se úroky zvedly a ceny nemovitostí nerostly. Úvěry se začaly hromadně kazit. Investiční banky se sice většiny CDO zbavily, ale taky si jich pár nechaly, protože lidi, co to balili, byli jiní než obchodníci, kteří stáli na trhu. Navíc vytvořili nový druh produktu nazvaný swapy úvěrového selhání, což nebylo nic jiného než pojistka proti CDO. No a jelikož se už v tom zřejmě motáte i vy, tak ve skutečnosti, kdy to bylo ještě mnohem složitější a neprůhlednější, se v tom motaly i banky.
No a pak to všechno prasklo. Postupně vznikly ztráty v celkové výši více než bilion dolarů. Lehman Brothers bylo dovoleno zkrachovat. Bear Stearns už v pravém smyslu nezkrachovala, jelikož jí vláda nabídla J.P. Morgan a zaručila se za riziková aktiva. Tak se stalo, že ne zrovna přirozeným výběrem byly k přežití určeni vyvolení v čele s Goldmann Sachs, Morgan Stanley a Citigroup.
Co z to plyne? Firmy si vědomě (některé dokonce snad i nevědomě!) vezmou riziko, které neustojí a prodělají. A vláda? Sanuje jim všechny ztráty ve jménu stability finančního systému.
Pak si na to sednou odborníci a několik let zkoumají, jak zajistit, aby se to nestávalo, přičemž jejich výstup zní regulace a jeden z nich za to dostane Nobelovku.
Tak já Vám dámy a pánové řeknu, kde je problém. Úplný počátek je v tom, že z malých investičních firem se staly velké veřejně obchodované korporace. Původně byly investiční banky vlastněny zaměstnanci, nyní již mají akcionáře. Celý vtip je v tom, že zaměstnanci by si NIKDY nevzali riziko napákované v poměru 30:1 a vyšší, což je pro stávající investiční banky standard. Když se ale riziko přenáší na akcionáře a případně zisky jsou vyplaceny zaměstnancům, proč to neudělat, že. Přece chci vydělat prachy. Hodně a rychle. Proto miluju finanční páku. Velká páka=velký výn os. Riziko mě nezajímá, to je problém akcionářů.
Takže to je ten první problém. Druhý, podle mě zásadnější, problém a za ten já chci tu Nobelovku, je jednoduše pojmenovatelný. Je to MORÁLKA. Jak takto vyspělá civilizace může být pořád tak chamtivá? Řešte tohle, pánové nahoře. Ale je mi jasné, že to se Vám nebude chtít, protože to by většině z Vás nevonělo. A proč je to hlavně o morálce? Protože jenom ve zkaženém světě (který je přitom plný blahobytu) mohou na ztrátě bilion dolarů, vydělat ti, co tu ztrátu způsobili.
A zcela veřejné zdroje jasně říkají, že
– vydělali správci CDO (protože spravovali obrovský trh, který zpočátku fungoval)
– vydělali obchodníci (protože si účtovali poplatky a přehazovali riziko jinam)
– vydělali generální ředitelé wallstreetských firem (protože si vypláceli odměny, když to fungovalo a když se trh zhroutil, zasanovala ztráty vláda a jen málo vrcholných manažerů bylo vyhozeno)
Když se potom významný novinář píšící o Wall Street sešel s jedním bývalým generální ředitelem, že připravuje o celé věci knihu, pan generální reagoval: „To je nechutné.“
Já se přidávám. Ano, je.
Tak zase někdy u příjemnějších témat.
Anonymní investor
