Ruská invaze na Ukrajinu vrhla nové světlo na energetickou závislost Evropy i nastavení a uskutečnitelnost Green Dealu, který jde alespoň v krátkém horizontu stranou. Šíří se obavy z rostoucích cen energií i energetické krize a Evropa hledá rychlá řešení, jak se vymanit ze své závislosti na Rusku. Jaké by měly být v současnosti priority? Čím může Evropa ruské energetické zdroje nahradit? Jakou roli budou hrát obnovitelné zdroje energie a původ energetického zdroje z pohledu bezpečnosti a jak se v důsledku aktuální situace bude pohybovat výsledná cena energií? Nejen na tyto otázky odpovídal v rozhovoru pro Roklen24 Jan Palaščák, podnikatel a šéf energetické skupiny Amper.
V dřívějším rozhovoru pro Seznam zprávy jste uvedl: “Když se válčí, klima jde stranou.” Jak aktuální invaze Ruska na Ukrajinu proměnila podmínky Green Dealu a jeho uskutečnitelnost v kontrastu se současnými potřebami a možnostmi?
V krátkém čase jde Green Deal opravdu stranou. Moc nových obnovitelných zdrojů v horizontu této a příští zimy v Evropě nezajistíme, priority tedy budou v diverzifikaci zdrojů plynu, uhlí a jádra – což je převážně otázka Německa, které ještě pořád lavíruje v celé současné situaci. Dlouhodobě bude mít Green Deal jednoznačně výrazně silnější podporu, ostatně Green Deal i Energiewende začínaly do značné míry cílem snížit závislost na dovozech fosilních paliv do Evropy. Je ale nutné, aby součástí Green Dealu ve větší míře byl i důraz na vlastní průmysl v Evropě, abychom jen nevyměnili ruské jaderné bloky za čínské solární panely.
Podle zprávy Evropského parlamentu tvořil ruský plyn ve 3. čtvrtletí 2021 41 % celkového importu plynu do EU. Čím tedy může Evropa podle Vás reálně ruský plyn nahradit a v jakém časovém horizontu?
Krátkodobě naštěstí končí zima, tu příští si můžeme vypomoci s uhlím v teplárenství. Složitější to bude v průmyslu, tam by to bolelo hodně a bez regulačních stupňů bychom se neobešli. Dlouhodobě to dokážeme složit z více menších částí, úspor, obnovitelných zdrojů, jádra, biomethanu, vodíku, diverzifikace zdrojů plynu. Plynová zbraň je ale použitelná oboustranně a momentálně jednotná Evropa může být silnějším držitelem této zbraně, tedy pokud by se chovala jako monolit, což se bohužel neděje.
V jakém smyslu může být Evropa silnějším držitelem této zbraně, můžete být konkrétnější?
Evropa je bohatší, ale pravdou je, že Rusko snese chudobu lépe. Přesto zmrazení devizových rezerv vychýlilo váhy ve prospěch Evropy. A zima snad tímto týdnem skončí a to taky hraje do karet nám. Bohužel Evropa netáhne za jeden provaz, ani po měsíci, ani když Ukrajina začíná válku reálně vyhrávat. Ani tato situace Německo či Maďarsko nepřivedla k jednoznačné podpoře Ukrajiny. Přesto, respektive právě proto, považuji za nutné připomínat, jak by se tato hra dala hrát a vyhrát, kdybychom byli jednotní.
Je reálné uvažovat o náhradě dodávek energií z Ruska pomocí obnovitelných zdrojů?
V delším horizontu to reálné je, pokud se neutopíme ve změti falešných dilemat, zaměňování časových horizontů a iluzi o nových jaderných blocích, které nastoupí na scénu deus ex machina, ať už z Ruska nebo ze Západu. Zkrátka, hlavní je vybřednout z proruských narativů, kterými se tu strašíme patnáct let: “Buďto začneme hned stavět s Rosatom, nebo budeme závislí na ruském plynu. Fofrníky jsou nespolehlivé, už jsme kvůli nim skoro měli blackout,” a tak dále.
Jak dlouho by trvalo a kolik by stálo vybudování sítě obnovitelných zdrojů energie, která by nahradila třeba polovinu ruského exportu energií do Evropy?
Méně, než když budeme za ruské energie platit aktuální ceny ještě dva tři roky. A to i pokud se budeme tvářit, že nemáme žádnou odpovědnost za ztráty lidských životů včetně dětí na Ukrajině.
Jakým způsobem lze reagovat na krátkodobé i dlouhodobé výkyvy produkce energií obnovitelných zdrojů? A to jak v souvislosti s denními výkyvy, ale i se změnou ročních období? Třeba solární panely v zimě produkují méně elektřiny, i když je její spotřeba obecně vyšší.
Je to vcelku prozkoumaná věc, tedy známé neznámé. Neznámé neznámé se z toho dělá jen v naší české kotlině. Virtuální elektrárnu jsme budovali v Amper Market od roku 2011 do roku 2018, než jsem byl přinucen firmu prodat. Samozřejmě budeme potřebovat i jádro a buďto plyn anebo uhlí jako záložní zdroj energie.
Evropská unie je všeobecně silně závislá na importu energie, dováží více než polovinu. Data Evropského parlamentu z roku 2020 ukazují, že 97 % ropy a ropných produktů, téměř 84 % zemního plynu a zhruba 36 % pevných fosilních paliv nebylo vyrobeno v EU, ale muselo být dovezeno. Kartami ještě zamíchá nový pohled na původ energetického zdroje, takzvaný security footprint. Jak očekáváte, že se všeobecně změní závislost EU na externích energetických zdrojích vlivem současné situace?
Evropská Komise musí nakreslit novou taxonomii, která bude dvourozměrná a uhlíková stopa bude na jedné ose a na druhé bude bezpečnostní stopa vyjadřující objem finančních prostředků, které za energie posíláme mimo Evropskou unii. To umožní krátkodobě vzít na palubu uhlí. Říkejme tomu válečná nebo krizová taxonomie.
Je EU vůbec schopna dosáhnout něčeho jako je energetická soběstačnost a vyhnout se tak závislosti na zahraničních zdrojích? Kolikrát by byl takový přístup dražší pro peněženky spotřebitelů?
Je to možné a určitě to bude levnější než tuto zimu. Znovu to platí i bez otravování motoristů hodnotami a cenou lidského života.
Jak se změní finanční náročnost dovozů některých zdrojů elektřiny v souvislosti s ukazatelem security footprint?
Dříve by to znamenalo zdražení, řekněme jako clo, jako uhlíkové clo (carbon border adjustment mechanism). V současné válce a energetické krizi už ceny jsou tak rozkolísané, že bezpečné domácí (ať už z hlediska Evropy nebo Česka) zdroje energií mohou i se značnou cenovou prémií oproti dřívějším cenám sloužit spíše jako stabilizační než růstový faktor pro ceny energií.
V dlouhodobém horizontu očekávám, že na ceně energií se to projeví pozitivně. Dlouhodobé snížení uhlíkové stopy znamená totéž co snížení bezpečnostní stopy, je to vývoj a následně výroba nových vlastních technologií jádra a obnovitelných zdrojů v Evropě. Krátkodobě to energie zdraží, jenže to už se stalo stejně v důsledku ruské expanzivní strategie, která začala vyprázdněním evropských zásobníků s plynem a vyústila v invazi na Ukrajinu.
Jak tedy odhadujete, že se bude vyvíjet výsledná cena energií v následujícím roce?
Ceny energií nebudou ani levné, ani stabilní.
Jan Palaščák vystudoval ekonomii, filozofii a politologii na Masarykově univerzitě v Brně, nyní je studentem PhD. v oboru Řízení a ekonomika podniku na TU v Liberci. První zkušenosti s energetikou získal v oblasti obnovitelných zdrojů a v roce 2011 založil obchodníka s elektřinou a plynem Amper Market, který se postupně zařadil až na 5. příčku mezi dodavateli elektřiny českým zákazníkům. Jako první v Česku také přišel s konceptem komerční virtuální elektrárny. V roce 2018 prodal Amper Market a.s. s obratem cca 4 mld. Kč a nyní pokračuje v podnikání v decentralizované energetice pod hlavičkou společnosti Amper. Mezi jí poskytované služby patří například energetické úspory či profesionální meteorologie, reprezentované firmami Amper Savings a Amper Meteo. Jan Palaščák je navíc duchovním otcem unikátní virtuální měny CO2IN založené na obchodu s emisními povolenkami EU.
Autoři rozhovoru jsou Lenka Dvořáková a Pavel Peterka.
