Evropští politici byli sami sobě nejhorším nepřítelem v boji proti recesi a deflaci. Rozhodnutí švédských centrálních bankéřů snížit referenční úrokové sazby na nulu pak budiž poslední známkou toho, že postupovat příliš rychle s odstraňováním záchranných stimulů je velmi riskantní, píše agentura Bloomberg.
„Zkazili to,“ shrnul lakonicky Nariman Behravesh, hlavní ekonom u IHS s odkazem na evropské politiky. „Důraz je kladen výhradně na deficit, na dluh, na kontrolu inflace. Ignorovali hrozbu deflace a recese,“ dodává.
Švédsko není s tímto problémem jediné. Evropská centrální banka zvýšila sazby v roce 2008 a dvakrát v roce 2011 v boji proti inflaci, která se rychle vypařila a eurozóna nyní čelí třetí recesi za posledních šest let. Opakují chyby Bank of Japan z roku 2000, kdy politici zvýšili pouze klíčové sazby, aby je o šest měsíců později, pod tlakem deflace, je opětovně snížili, komentuje Bloomberg s tím, že všichni si jistě pamatují kořeny hrubých chyb centrálních bank – utahování měnové politiky v USA – které mnozí, včetně bývalého předsedy Fedu Bena Bernanke, viní z prohloubení Velké hospodářské krize 30. let.
„Musíte se ujistit, než začnete zvyšovat úrokové sazby, že ekonomika je skutečně schopna je pojmout,“ říká prezident Fedu v New Yorku William Dudley. „To je to, co se snažíme vyhodnotit na každém zasedání. Existuje mnoho důvodů, proč se snažit být trpělivý,“ říká.
Politické chyby
Politikům se nepodařilo využít období nízkých úrokových sazeb k tomu, aby dodali šťávu svým ekonomikám. Německo vzdorovalo fiskálním stimulům a zároveň odmítalo agresivní opatření ECB téměř na každém kroku. V USA a Velké Británii byla přísnost hlavním politickým argumentem, omezili kapacity svých ekonomik, aby se dostali z nejhorší globální recese od roku 1930. Plán japonského premiéra Shinzo Abého znovu zvýšit daň z obratu vyvolal vášnivou debatu o tom, zda může ekonomika takový krok vůbec vydržet.
„Fiskální politika spíše než měnová politika je to, kam můžete ukázat prstem,“ řekl Steven Bell, ekonom F & C Management Ltd. v Londýně. „Země, které mají prostor pro fiskální expanzi, ji nechtějí provést.“
Christine Lagardeová, výkonná šéfkal MMF, varovala před „novým podprůměrem“ ve světové ekonomice při zhoršení prognózy MMF. Olivier Blanchard, hlavní ekonom MMF, vidí „významné riziko v zablokování v eurozóny“ a vyzval ke zvýšení výdajů na infrastrukturu s cílem podpořit poptávku.
Kohouty zůstávají zavřené
Německá kancléřka Angela Merkelová slíbila, že rozpočet bude držet vyrovnaný kurz a odmítla zvýšení výdajů. Francie oproti Německu čelí kritice za neplnění slibů kolem rozpočtového schodku.
„V Německu ukazujeme, že růst i investice mohou být posíleny, aniž bychom opustili cestu konsolidace,“ řekla Merkelová. „Pokud chceme růst v celé Evropě, musíme se nejprve zaměřit na mobilizaci soukromého kapitálu.“
Nejnovější snížení úrokových sazeb ve Švédsku následovalo obnovení oslabení eurozóny, což podnítilo další stimuly, včetně nákupů aktiv ze strany ECB. Velká Británie měla letos nakročeno k tomu být nejrychleji rostoucí ekonomikou sedmičky. Guvernér Bank of England Mark Carney ale nyní hovoří o tom, že dokud si BoE nebude jista oživením ekonomiky, žádné utahování měnové politiky nebude. Andy Haldane, hlavní ekonom BoE, přitom tvrdí, že aktualizovaný výhled bude chmurnější.
Proti větru
V červenci 2010 se začali Švédové zlobit, že rostoucí zadlužení domácností je třeba kontrolovat i když byla inflace na polovině jejich cíle. Rozhodli se tedy „jít proti větru“ a zvedli repo sazbu z 0,25 procenta až na 2 procenta. To vedlo ke kritice, že až příliš rychle zvyšují sazby s tím, jak se finanční krize mírnila a naopak čekali až příliš dlouho v boji s deflací, která následovala.
„Byli docela pomalí v reakci na zpomalení v Evropě, pro jejich klíčový export,“ uvedl Azad Zangana, ekonom Schroders. „Švédské hospodářství nikdy nevzlétlo. To byla ta chyba, věřili, že jsou v rozmachu, že je čeká oživení, i když ve skutečnosti byli stále závislí na Evropě,“ hodnotí.
Zatímco švédská inflace stoupala – dosáhla 3 procenta v dubnu 2011 – nezůstalo tomu napořád. V prosinci téhož roku, když dluhová krize v eurozóně vyvolala uvolnění měnové politiky ze strany ECB, Riksbank přepnula na zpětný chod. Referenční sazba byla v červenci letošního roku zpět na 0,25 procenta.
V mezidobí: inflace zmizela, zanikla pracovní místa a dluh vyšplhal ještě vyš. Jediná osoba, která měla námitky proti zpřísnění měnové politiky, byla Lars Svensson, který opustil šestku členů Riksbank v loňském roce. Teď říká: Švédsko ukazuje, že předčasné zvyšování sazeb může nechat ekonomiku v ještě horším stavu. „Poučení pro ostatní centrálních banky je zřejmé,“ vzkazuje.
