Dokážete si představit, že si koupíte starého Trabanta a objedete s ním svět? Dnes už možná ano, protože víte, že už to někdo dokázal, ale byli byste si tak jistí, kdyby před Vámi nikdo stejnou cestu nepodnikl? Když se Dan Přibáň rozhodl, že učiní svou první cestu a projede hedvábnou stezku s Trabantem, tak jediné, co slyšel od lidí, bylo: „To nejde“ nebo „s takovým autem nemáš šanci“ a v neposlední řadě také „na to nebudeš mít peníze“. Ale znáte to, pokud člověk má sen, kterému věří, jde si za ním a nezaměřuje se na frázi „to nejde“, tak to dokáže. V prvním díle rozhovoru se Dan Přibáň vyjádřil hlavně k motivům, co člověka vede k tomu, aby realizoval pro mnohé nepředstavitelný plán. Na poslední projekt „Trabantem Tichomořím“ byly vybrány v rámci crowdfundingu téměř tři miliony korun. Jsou to peníze zadarmo, kterých si užijí, nebo skýtají nějaká úskalí? Vrací se s crowdfundingem jistá lidskost a solidarita? A kdo ve finále na crowdfundingu nejvíce vydělá?
R24: Vy jste teďka vybrali v rámci crowdfundingu 2,8 miliónu. Jak je to z hlediska nákladů? Budou Vám peníze stačit i na závěrečnou etapu Bangkok – Praha? Nebo Vám ještě peníze zbudou? A co uděláte, když zbudou, necháte si je?
My jsme chtěli původně půl miliónu korun. Všechno, co je nad tuto částku, je už vlastně „dobrovolný příspěvek“, který těžko může chtít někdo vrátit, protože my jsme ho nechtěli, i když nás samozřejmě těší, že ty peníze máme. Když se částka vyšplhala nad milion, tak jsme přišli s tím, že z Bangkoku dojedeme až domů, tzn., že všechny peníze, co jsme vybrali navíc, použijeme na tuto závěrečnou etapu. Peníze nejsou jen na to, abychom projeli tu trasu, ale také na to, abychom vytvořili film a seriál. Takže my teď uděláme film o Tichomoří a pak nám zbude nějaká částka, která se použije jako základ pro další cestu z Bangkoku.
R24: Takže teďka budete připravovat film o Tichomoří….
Ano o cestě do Bangkoku, kdy film bude mít premiéru v půlce března a ještě na to bude navazovat seriál, který se začne vysílat další rok v září.
R24: A s Vámi jela zase Česká televize?
Ne s námi nikdy nikdo ze štábu ČT nejel, my si to celé děláme sami. My jsme normální externí dodavatel. U Ameriky jsme dokonce jednali i s Primou, ale když jsme se vrátili, tak se podařilo uzavřít lepší dohodu s ČT. My jsme si celou cestu natočili s vlastní technikou, pak jsme si film zpracovali. ČT poskytuje určité prostředky, knowhow a také vysílací čas. Afriku jsme si dělali čistě in-house, ale teď je dobré, že si již můžeme zaplatit profesionální produkci, třeba střihače apod. Máme v projektu opravdu profíky, kteří jsou navíc zaplacení, takže nemají takový ten pocit, že jsou zneužití.
Tip: To nejlepší z Roklenu – Zaregistrujte si zasílání RoklenLetteru zde
R24: Proč jste se rozhodli zrovna pro crowdfunding? Protože vzhledem k tomu, že jste vybrali 2,8 miliónů Kč v rámci Startovače, se dáte považovat za určité „průkopníky“ tohoto způsobu financování v ČR. Co vás k tomu vedlo?
Protože se mně to hrozně líbí. My jsme třeba v době, kdy u nás crowdfunding nikdo neznal a ve světě už dávno letěl Kickstarter, přemýšleli o tom, že bychom založili vlastní český server na podobné bázi. Měl jsem několik schůzek na toto téma, ale pak jsem z toho vycouval, protože jsem si řekl, že to přeci jenom není můj obor a budu se držet svého. V Česku je blbé, že tato platforma nemá český název. Skoro lepší by bylo, kdyby se místo crowdfunding říkalo Startovač nebo něco podobného. Crowdfunding mě hrozně baví a myslím si, že je to krásný způsob financování, ale spousta lidí si neuvědomuje, jak je strašně (typ „darovacího“ crowdfundingu) náročný, protože je to obrovský závazek vůči velkému množství lidí, který musí být splněný, kdež to v případě sponzoringu je to závazek k relativně malému množství lidí. Většinou máte tak deset, dvacet sponzorů a jednáte s odpovídajícím počtem lidí, kterým jste něco slíbil. My teďka máme čtyři tisíce lidí a právě každý říká: „vy máte tři milióny“, jenže my nemáme tři miliony. Spočítali jsme, že jen na realizování a hlavně odesílání těch odměn, které obdrží naši podporovatele, padne téměř milión. Takže třetina peněz zmizí a někdo dokonce říká, že polovina, ale my předpokládáme, že ne.
R24: Z jakého důvodu podle Vás vám lidé peníze dávají? Co je k tomu podle Vás motivuje? Myslíte si, že se chtějí zviditelnit, dostat své logo do televize nebo to dělají proto, že třeba sami nemají odvahu vycestovat, tak aspoň podpoří ty, co odvahu mají, a budou vaši cestu sledovat?
Podle mě je většina crowdfundingových projektů o prodeji „dobrého pocitu“. Je to mecenášství v malém, taková miniaturní filantropie, kdy mně je umožněno, jako normálnímu člověku, který nemá příjmy „iron mana“, podpořit něco, co se mi líbí a také něco současně získat. My jsme spíš ten umělecký typ crowdfundingu, kdy člověk získává právě zmíněný dobrý pocit, či umělecký zážitek. No, ale pak jsou samozřejmě i jiné typy crowdfundingů na jiné věci, předměty a vychytávky, ale u těch se často setkáváme s problémem, že autoři často mají skvělou myšlenku, kterou ovšem nakonec nedotáhnou dokonce, projekt nezrealizují a neví co s těmi penězi. Podle mě je crowdfunding trochu návrat k normálním hodnotám. Dřív lidé také dělali věci, co je těší. My jsme se v devadesátých letech dostali do fáze, kdy si říkáme, že když nám projekt něco hned nepřinese, tak je to na prd. Dám příklad – třeba tovární haly dnes. Podívejte se na to, jak vypadají fabriky dneska a jak vypadaly před sto lety. Dříve to byla krásná stavba a přitom právě to, že dobře vypadala, nemělo pro provoz fabriky žádný význam. Takže crowdfunding znova vrací možnost dělat hezké věci, které se třeba úplně nevyplácí. I když samozřejmě skýtá to i věci, ze kterých jsem byl trochu smutný, a to byly některé reakce podporovatelů, co měli pocit, že si to koupili. Z celkové částky, kterou jsme vybrali, devadesát procent lidí přispělo tisícovku nebo pětistovku a pak je tam asi dvě stě lidí, kteří poslali víc, většinou dva tisíce. No a ještě opravdu pár extrémních, co poslali deset tisíc a jeden dokonce sto tisíc korun, ale tam už se samozřejmě jednalo o to, že jsme prodávali logo na autě. Paradoxní bylo, že čím lidi dali míň, tak tím více „prudili“. My jsme v průběhu poslední cesty museli několikrát měnit trasu, ale to jsme dělali vždycky a nikdo s tím nikdy neměl problém. Najednou se ozývali lidi s tím, že jsme slíbili, že pojedeme tudy a najednou to neplníme. Na to jsem říkal: „vy jste naši partneři, ne akcionáři“.
R24: No, ale na to jsem tak trochu narážel. Lidé vás na jednu stranu podpoří, ale na druhou stranu to není úplně „čisté dobro“.
To je hrozně těžké. Altruismus neexistuje, kromě dětí v podstatě člověk vždycky dělá nějaký dobrý skutek hlavně sám pro sebe. Těch lidí, „prudičů“, je zlomek, ale jsou. Je to stejné jako třeba s internetovým pirátstvím. Nám se ustavičným vysvětlováním podařilo lidem vysvětlit, že to, že když si koupí naše DVD, je věc, která nám pomůže a také slušnost. Snažili jsme se lidem vysvětlovat důvody, proč se musí trasa měnit a většina lidí to nakonec pochopila a ve finále se ukázalo, že většina lidí, kteří si nejvíce stěžovali na FB, neposlala vůbec nic. Plnění těch závazků v rámci crowdfundingu je věc druhá. Docela by mě zajímalo, jak dopadl projekt „Vařím bramborový salát“, který jeden kluk umístil na Kickstarter a vybral na salát padesát pět tisíc dolarů. Spousta lidí, kteří udělali velký a úspěšný crowdfunding říkají, že už to opakovat nebudou. Hodně uvažujeme, jak to postavit jinak, aby to nebyla tak velká zátěž, protože už jsme museli zahájit spolupráci firmou, která nám právě odesílání odměny řeší a dělá to pro nás jen za režijní náklady, jinak bychom to v tomhle tempu už asi nedali a odstřelili se. Taky jsem musel najmout kamarádku, která zpracovává všechny ty kvanta údajů ze Startovače a také se tomu musela půl roku věnovat a komunikovat s těmi lidmi, když jsme byli pryč. No ale ve finále největší byznys z našeho crowdfundingu má Česká pošta, protože největší peníze šly na posílání zásilek. Takže abych to shrnul, tak výdaje jsou velké a bez celkem obsáhlé logistiky to prostě nejde. Crowdfunding je v tomto dvousečný a jeden velký investor dokáže často udělat víc práce, ale zase je to hrozně hezké a má to sympatický podtext. Jen člověk musí občas zatnout zuby.
Tip: Hledáte místo „dárce“ investora? Fundlift.cz – první equity crowdfundingová platforma v Česku
