Jak učit ekonomii? Odpověď na tuto otázku závisí zásadně od úrovně výuky a od zaměření studenta – zda studuje ekonomii, finance či veřejnou politiku jako svůj hlavní obor, nebo je pro něj ekonomie jen doplňkovým tématem k byznysu či právu. Na bakalářském stupni by mělo být prioritou, aby studenti pochopili hlavní myšlenkové koncepty (typu komparativní výhoda), uměli s nimi skutečně pracovat a zejména viděli, že dokáží vysvětlit řadu ekonomických jevů kolem nás.
K tomu by měl patřit i jistý širší rozhled (instituce, dějiny, rozdílné myšlenkové školy v ekonomii). Na magisterském stupni lze logicky přidat na technické náročnosti a prioritou by měla být výuka empirických technik. A smyslem doktorského studia je vychovat novou generaci akademiků, kteří vědu budou posouvat dál. Na nejlepších světových univerzitách je doktorát z ekonomie tvrdým bootcampem – drilem matematických a ekonometrických modelů, které zkrátka jsou hlavním nástrojem současné ekonomie, a to v módních ‚alternativních‘ proudech á la behaviorální ekonomie. (Sám jsem takový pětiletý bootcamp absolvoval.)
Ekonomie se v posledních dvou desetiletích stala empirickou vědou. Ve výuce se to ne vždy a všude projevilo. Už od bakalářské úrovně by po představení každého modelu či konceptu měla následovat odpověď na otázku: A co říkají data? A následně kritické shrnutí poznání z empirických studií (např. učebnice Women and the Economy od S. Hoffmana a S. Averett je dobrým příkladem). A absolventi magisterských programů musí být s to vzít data ve své firmě, radnici či ministerstvu do ruky a empiricky vyhodnotit, zda určité opatření, které zavedla jejich firma, radnice či ministerstvo, skutečně mělo kýžené měřitelné výsledky.
Obecně problémem výuky ekonomie v Česku rozhodně není, že by studenti byli zahlceni matematickými modely či statistikou. Právě naopak, ve srovnání se zahraničím v řadě programů převažuje „povídací“ obsah a jejich absolventi si dostatečně neosahají práci s daty. Pak mohou praktikům z řad zaměstnavatelů připadat nepříliš užiteční. A konečně, podle průzkumů šetření Eurostudent tráví studenti v Česku studiem (na přednáškách či vlastním studiem) jen 25 hodin týdně, což je NEJMÉNĚ z evropských zemí. (Evropský průměr je 33 hodin.) Takže cestou k lepší výuce ekonomie (i jiných oborů) zjevně je i docela prosté zvyšování objemu probrané látky, povinné četby, domácích úkolů atd.
Autorem textu je Libor Dušek, docent na VŠE
