Politika je, jak známo, uměním možného. Střet s politickou realitou nyní prožívá Janis Varufakis, jistě originální levicový myslitel a novopečený řecký ministr financí.
Zatímco během své akademické kariéry s přehledem citoval Marxe (toho obzvlášť), Keynese či Hayeka, nyní – mimo svoji slonovinou věž – musí komunikovat s jinými povahami, namátkou Mariem Draghim, šéfem Evropské centrální banky, nebo Wolfgangem Schäubleem, svým německým protějškem. Z akademického světa rozvláčných debat zkrátka Varufakis skočil rovnou do praxe politických „dealů“. A jaksi pozapomněl na svůj někdejší radikalismus. Přitom ještě v roce 2013 v knize Globální minotaurus jasně vyzdvihoval opuštění eurozóny jako řešení řecké krize.
Varufakis není prvním ani posledním, koho potkal střet s politickou realitou. Zhruba rok před ním jej zažil Andrej Babiš. Také předvolební teze tuzemského oligarchy byly minimálně svým tónem zřetelně radikálnější než to, co ve skutečnosti předvádí v ministerském křesle. Vždyť Babišovým posledním opravdu kontroverzním výrokem byl snad ten, který pronesl jen pár dní poté, co do ministerského křesla usedl. Ten o tom, že se v České národní bance povalují stamiliardy korun. Od té doby je celkem konvenčním ministrem financí. Zdá se, že Varufakise čeká podobný vývoj. Opravdu radikální teze ponechá ve svých knihách.
Jednu výhodu to ale nyní pro něj jistě má. Nemusí se ideologicky zabývat globálními tématy jako v Globálním minotaurovi. Úplně postačí, když zvládne realisticky – a s opravdovou a bezprostřední znalostí věci – uspořádat alespoň řeckou ekonomiku. Až to zvládne, ať o tom klidně napíše další knihu. Tu si jistě rádi přečteme.
