Silná poptávka na trhu státních dluhopisů způsobila, že se výnosy některých z nich přehouply do záporných hodnot. Investoři v těchto případech de facto platí za možnost půjčit své volné prostředky konkrétnímu státu. V tuto chvíli je pak na místě otázka, proč by měl investor někomu půjčit své volné prostředky, aniž by z toho sám měl nějaký prospěch? A dá se na tom vůbec nějak vydělat?
Každá plánovaná investice má vždy nějakou alternativu, se kterou je možné ji srovnávat. Státní dluhopisy jakožto nízkoriziková aktiva bývají často srovnávány s držením hotovosti. Pokud bude investor držet cash, zůstane mu vždy jedna a ta samá částka. Pokud se však rozhodne investovat do dluhopisu se záporným výnosem, zavazuje se tak, že kromě jeho nominální hodnoty na začátku zaplatí i úrok za to, že po určité době, vzhledem ke splatnosti bondu, mu vláda investovanou částku vrátí zpět.
Představme si například investora, který investuje 1 mld. eur do 6měsíčního německého dluhopisu. Ten podle dnešních dat serveru investing.com nese záporný úrok o velikosti 0,114 %. Investor tedy vládě poskytne miliardu eur plus úrok 570 000 eur a to de facto za slib, že mu německá vláda za šest měsíců vrátí zpět zmiňovanou miliardu, resp. pouze 999 430 000 eur. Proč si ale raději nenechá celou miliardu eur v hotovosti a neušetří oněch 570 000? Jednoduše je pro něj držení hotovosti pravděpodobně nákladnější než investice do dluhopisu se záporným úrokem.
Na takové investici se dá ale i vydělat, je však potřeba vzít v potaz pohyb měnových kurzů. Server CNBC tuto možnost zmiňuje v souvislosti s nedávným uvolněním kurzu švýcarskou centrální bankou. Pokud jste na konci minulého roku nakoupili švýcarské státní dluhopisy, zaplatili byste záporný výnos. Předminulý týden však švýcarská centrální banka náhle ukončila intervenční režim a frank ještě ten den posílil vůči euru o více jak 30 %. Toto výrazné posílení tak mohlo investorům držícím švýcarské bondy přinést zajímavé zisky. Stačilo je pouze prodat a franky poté vyměnit za euro.
Jsou dluhopisy opravdu méně rizikové?
Obdobná situace dnes panuje i na dánském trhu. Dánská centrální banka je od roku 1999 zapojena do evropského mechanismu ERM II, kde udržuje kurz centrální paritou 7,46 EUR/DKK. Dánské státní dluhopisy jsou obdobně jako ty švýcarské považovány za bezpečný přístav. Díky tomu se jejich výnos taktéž pohybuje v záporných hodnotách. „Pokud očekáváte, že dánská centrální banka opustí režim pevného kurzu, tak by mělo smysl investovat do dánských dluhopisů,“ řekl pro server CNBC Nizam Idris, šéf oddělení fixních příjmů investiční společnosti Macquarie Group.
Zájem spekulantů o dánskou korunu se projevil ihned po švýcarské kauze. Investoři v dánské měně vycítili zajímavou příležitost, která je fundamentálně podložena dobrou výkonností dánské ekonomiky. Centrální banka na to okamžitě zareagovala tím, že ještě více prohloubila záporné depozitní sazby z -0,2 % na -0,35 %. Pokud by však neudržela nápor přílivu zahraničních devizových rezerv a byla by nucena uvolnit kurz dánské koruny, vlastníci dánských dluhopisů by se zcela jistě zaradovali.
Se zápornými výnosy bondů se setkáme i v jiných zemích. V rámci zemí eurozóny můžeme jmenovat Francii či Německo. V jejich případě však chybí klíčový spekulační aspekt. Vzhledem k dlouhodobému oslabování eura, které bylo ještě více podpořeno Evropskou centrální bankou a jejím programem kvantitativního uvolňování, vůbec nikdo nečeká, že by došlo k jakémukoliv razantnímu posílení, ze kterého by vlastníci dluhopisů mohli profitovat.
