ČNB včera oznámila plán odprodeje výnosů z devizových rezerv. Koruna na oznámení nereagovala, naopak pod tíhou zahraničních faktorů oslabila nad 25,60 za euro. Americké trhy začaly zaceňovat třetí zvýšení sazeb Fedu v roce 2022. Dolar zpevnil pod 1,1640 EURUSD.

Jak zvýšit světové HDP? Pošlete chudé Afričany do Evropy!

Uprchlická krize oživila (nejen) mezi ekonomy debaty o tom, zda přísun nekvalifikovaných pracovníků do vyspělých zemí prospívá, anebo naopak škodí cílové ekonomice. Článek, který nedávno vydal oblíbený ekonomický magazín The Economist, se staví na první stranu barikády. Proč by tomu tak mělo být? A proč tomu tak není?

Profesor Bryan Caplan razí tezi, že práce je nejhodnotnější komodita na světě, avšak její hodnota velmi závisí na tom, kde je právě umístěna, a tedy využívána. Hodnota mexického dělníka je v USA vyšší než v Mexiku, jelikož zde může vyrobit o 150 % více. A stejně tak hodnota nekvalifikovaného nigerijského pracovníka je v Německu mnohem vyšší než v Nigérii, jelikož v německém podniku může vyrobit klidně o 1 000 % více než v tom domácím.

Ruská ekonomika spoléhá na imigranty. Spasí trh práce?

Jinými slovy, přesunem pracovníka z chudší do bohatší země závratně roste jeho produktivita. Tento argument naráží na fakt, že v bohatších zemích mohou pracovníci použít lepší technologie, a vyrábět tak rychleji či kvalitněji. Avšak podle The Economist to platí dokonce i v případě, kdy pracovník v obou zemích vykonává v podstatě tu samou práci. Například taxikaření – taxi jízda v centru Berlína je mnohem lépe hodnocena než v Lagosu, i když množství vložené práce je stejné.

Jak uvádí The Economist, pokud by tedy hranice byly otevřené a byl by dán prostor volnému pohybu pracovních sil v rámci celého světa, světová ekonomika by byla o 78 bilionů dolarů bohatší. Avšak pokud The Economist vysvětluje argument profesora Caplana, podle serveru Gefira je jednoduše „idiotský“. The Economist pohlíží na země jako na firmy, které se snaží maximalizovat zisk. Ve skutečnosti však občané a ani vlády netouží po maximalizaci HDP, ať to stojí, co to stojí. Historie nás učí, že migrace způsobuje sociální nepokoje, narušuje sociální soudržnost a nakonec stabilitu přijímající země.

 

A i kdybychom odhlédli od těchto společenských úvah, stále se zdá být prezentovaný argument falešný. Jak uvádí server Gefira, problém, kvůli kterému mechanismus popsaný na stránkách The Economist nefunguje, je sociální zabezpečení, a to spolu s nadměrnou zásobárnou nekvalifikované pracovní síly. Ve vyspělém světě nyní chybí kvalifikovaní pracovníci, avšak těch nekvalifikovaných se zdá být dostatek, což ústí ve fakt, že tato skupina (nekvalifikovaní) zřídkakdy dosáhne na slušnou mzdu, za kterou se jí vyplatí pracovat.

A to, zda se jim vyplatí pracovat, závisí na sociální politice v daném státě, která je zejména ve vyspělých evropských zemích velmi štědrá. Výše podpory v nezaměstnanosti a dalších sociálních příspěvků, na které mohou nepracující dosáhnout, tak vlastně určuje minimální cenu práce. A ve skutečnosti to ještě není dostatečně přesné – nepracující člověk se může spokojit s nižším příjmem, jelikož má ještě benefit v podobě volného času, případně přivýdělku na černém trhu. Minimální mzda, kterou musí pracovník dostat, aby se mu vyplatilo pracovat, tak může být ještě mnohem výše.

Na závěr předkládá server Gefira výmluvné statistiky. V Nizozemsku je spousta migrantů z Turecka a z Maroka. V nejproduktivnější skupině ve věku 30-35 let pobírá dávky sociálního zabezpečení více než 30 % Maročanů a 22 % Turků, avšak pouze 11 % Holanďanů. Ve věkové skupině 50-55 let čerpá dávky téměř 50 % Maročanů a Turků, z Holanďanů pak pouze 16 %. Podobně je to i s participací na trhu práce. Například účast marockých mužů ve věku 25-35 let je pouhých zhruba 60 %, u rodilých Nizozemců je to přitom kolem 90 %.

Pracovní doba vs. produktivita: Víme, co říkají data

Newsletter