Jaroslav Svoboda (CZECH INN HOTELS): Nebojme se turistů, máme díky nim lepší život

Pandemie poslala český hotelový sektor do druhé ligy. Počet turistů sice zase roste, ale srovnání se zahraničím nepřináší zrovna lichotivý obrázek. Například Praha už se dnes nemůže poměřovat s Paříží nebo Londýnem jako před covidem. Tito premianti nám utekli a dnes jsou pro nás měřítkem spíše Varšava nebo Budapešť, které i tak vykazují vyšší dynamiku růstu návštěvníků než naše metropole.

Podle Jaroslava Svobody, šéfa a majitele hotelové sítě CZECH INN HOTELS, nám ujíždí vlak. Mizerná infrastruktura a chabá nabídka akcí vedou k tomu, že naše země začíná zaostávat. Meziročně sice počet turistů i tržby rostou, ale vysoká inflace tento trend znehodnocuje. Dle dat za druhý kvartál tohoto roku převažují Češi (56 procent), další známka toho, že zájem ze zahraničí ochabl. Která evropská města přistupují k turismu správně? Co bychom se od nich mohli naučit? Přečtěte si rozhovor s Jaroslavem Svobodou.

Co aktuálně nejvíc pálí český turismus?

Česká republika je turisticky významná destinace. Praha je unikátní historické město a před covidem patřila mezi TOP města v Evropě, do kterého jezdili turisté z celého světa.

Covid toto přerušil a pak začala válka na Ukrajině. Ta výrazným způsobem omezuje cestovní ruch. V takové situaci se vždy ukážou slabiny, které dříve nebyly vidět. Pro nás jsou hlavním měřítkem obsazenost pokojů a cena za pokoj a noc. Před covidem jsme se srovnávali s evropskými premianty jako Paříž, Řím, Londýn nebo Vídeň. Ti nám však už utekli a teď se poměřujeme s Bratislavou, Varšavou a Budapeští.

Srovnání s těmito středoevropskými městy je zajímavé proto, že dosahují stejné obsazenosti jako my, ale vyšší ceny, a to i třeba v absolutní hodnotě. Teď do nich jezdí až o 40 procent návštěvníků více než před covidem. Dokonce i Vídeň, která byla před covidem s Prahou srovnatelná, zvyšuje cenu za pokoj o 30 procent.

Naopak, Praha a Česká republika, které se chovají přibližně stejně, mají zhruba o 10 procent méně hostů než v roce 2019 a zhruba o 12 až 13 procent vyšší cenu.

Co Česká republika ve srovnání s těmito zeměmi nedělá, i když by měla?

Sám jsem si kladl otázku, kde je problém. Udělal jsme si s kolegy analýzu a došli jsme k názoru, že naším problémem je absence kvalitní dopravní sítě. Chybí nám silnice, dálnice, rychlovlaky a spojení pražského letiště s centrem města. Nemáme dokonce ani obchvat Prahy. Jednoznačně tedy máme problém v infrastruktuře. Vždy v historii platilo, že kdo měl dobré obchodní cesty, byl bohatší a všichni z toho profitovali.

Často jezdím vlakem do Vídně, kde právě zakládáme pobočku. Cesta mi zabere čtyři a půl hodiny a ve vlaku vidím stát lidi v uličce. Připomíná mi to cestování za socialismu v osmdesátých letech.

Stát tedy selhává ve stavbě infrastruktury?

Na rozdíl od ostatních zemí jsme promrhali příležitost. V Polsku jezdí vlaky rychleji a mají tam perfektní dálnice. Každý den létá letadlo z Varšavy do deseti polských měst. Podobně to mají Rakousko i Maďarsko.

V CZECH INN HOTELS teď máme nejvíc hostů od nás, ze Slovenska a Německa, přičemž Češi a Slováci tvoří polovinu. Ale například Rakušanů máme jen asi tři procenta. Zarazilo mě, proč k nám jezdí tak málo, když jsou naši sousedé. Zajel jsem si proto do některých rakouských měst jako Graz, Salzburg nebo Linz.

Problém je v tom, že tam prostě nedojedete normálně. Samotná cesta na rakouské hranice je otravná a trvá tři hodiny. Ptal jsem se proto i Rakušanů a jeden z nich, v Grazu, mi odpověděl, že si raději dojede do Košic, které jsou sice dál, ale cesta zabere méně času, o kvalitě dálnic ani nemluvě. Toto je úplně postavené na hlavu.

Tady jsme bohužel zaspali. Potřebujeme více rychlých silnic a rychlovlaky. A na tom je potřeba hned začít pracovat. Lepší infrastruktura samozřejmě nepomůže jen turismu, ale i průmyslu a dalším sektorům.

Druhá věc, která podporuje turismus, jsou kulturní, sportovní, společenské nebo obchodní akce. Ty my nemáme, případně je jich málo. Už několik lidí mi řeklo, že na koncert do Prahy nepojedou. Raději si skočí na nějakou kapelu do zahraničí, protože tady nechtějí stát v Letňanech po kotníky ve vodě.

Máme zde O2 Arenu, která funguje výborně, ale má omezenou kapacitu. Ale to je jen jedna aréna. Proč nemáme národní fotbalový stadion jako ten varšavský pro padesát tisíc lidí? Na něm se koná mnoho akcí různého charakteru, na které přijedou nejen Poláci, ale i zahraniční návštěvníci. Ubytují se tam, utrácejí v restauracích, státní rozpočet má díky tomu příjem a všichni z toho mají prospěch.

Nebojme se turismu. Mám pocit, že tu pro něj neděláme nic, protože to doteď šlo automaticky samo. Když sem přijede víc turistů nebo obchodníků, tak u nás nechají peníze a my tady díky tomu budeme mít lepší život.

Pocovidová doba tedy obnažila, že turismus není pro náš stát priorita?

Není. Je součástí ministerstva pro místní rozvoj, kde se řeší v nějakém odboru, a celé to je pasivní činnost. Tady máme obrovský problém. Každý čeká, že po skončení války na Ukrajině to sem zase začne jezdit. Jenže ta válka třeba jen tak neskončí.

Stát taky může pomoci sobě i našemu sektoru férovým nastavením pravidel pro ubytování typu Airbnb. V Praze tuto službu využívá mnoho cestovatelů a z mého pohledu je naprosto nepochopitelné, proč tento problém stát a město neřeší. Přece bychom měli chtít, aby turisté platili normální tržní ceny, ze kterých se odvádějí daně a poplatky. Nehledě na to, že se zde často porušují bezpečnostní, požární a hygienické normy.

Airbnb už je dávno normální komerční ubytování. Proč si tedy neřekneme, že zde mají být běžné komerční podmínky a že se z něj mají platit daně a poplatky jako to dělají hotely?

Reguluje nějaký stát ubytování typu Airbnb správně? Můžeme se nějak inspirovat?

Bohužel je to záležitost jednotlivých měst. V České hotelové asociaci si děláme analýzu, jak k této problematice přistupují různá města a jaký dopad má Airbnb na příjezdovou turistiku. Report budeme mít docela rychle a pak se rozhodneme o dalším postupu.

Ale už teď víme, že se v Praze využívá až třicet tisíc bytů pro Airbnb. Obvykle v jednom bytě přebývají dva až čtyři hosté. To je obrovské číslo a podstatná část domácí hotelové kapacity. Tito lidé se nezřízeně ubytují, udělají velkou party, způsobí nepořádek a je jim to úplně jedno. Místní lidi to akorát štve a stát z toho nemá vůbec nic, protože nedostane DPH, daň z příjmu a nevybere městský poplatek. Navíc se zde často nedodržují žádné hygienické, bezpečnostní nebo požární normy. A to jsem jen vyjmenoval základ, které musí hotel splňovat pro to, aby mohl podnikat.

Nerovné podmínky tlačí cenu i v hotelech dolů. Ty potom taky musejí prodávat levněji, a proto pak zaplatí méně na daních. Airbnb je jeden z důvodů, proč u nás turismus nefunguje líp a proč z něj stát nemá větší užitek.

Co by naopak měly hotely dělat lépe, aby přitáhly turisty?

Hotely mají mezi sebou bojovat kvalitou služeb o zákazníka, aby se v nich ubytoval a vracel. My to tak v CZECH INN HOTELS děláme. Neustále investujeme do našich služeb. Platíme daně a poplatky a motivujeme zaměstnance, aby zůstali v našem oboru a dále ho povznášeli.

I hotely samozřejmě můžou lákat hosty na akce. Pozvali jsme například italského kuchaře s michelinskou hvězdou, se kterým jsme oslavili třicet let Bobycentra v Brně.

Naše možnosti jsou ale omezené. My opravdu nepotřebujeme podporu od státu. Potřebujeme ale, aby podporoval cestovní ruch. Aby stát chápal, že turismus je důležitá součást ekonomiky.

Jaké pozitivní asociace vyvolává v mezinárodním turismu naše země? Je naopak něco, čím si škodíme?

Česká republika má výbornou polohu a nízkou kriminalitu. Bezpečnost je důležitá pro rozhodnutí cestovat do dané destinace. Když máte z nějaké země obavy, nebudete do ní chtít jet.

Máme taky úžasnou historii a reputaci. Až válka skončí, zase sem bude jezdit hodně lidí z různých částí světa. My ale potřebujeme, aby se vraceli opakovaně. Což se však neděje, protože je nedokážeme přitáhnout na akce. Nemůžeme se spokojit s tím, že náš sektor funguje a každý rok roste. Musíme jít pořád dopředu a zlepšovat se.

Takto to děláme v CZECH INN HOTELS už 20 let. Na začátku jsme si pronajali malý hotel v Krkonoších a dnes jsme největší česká hotelová síť s téměř třiceti hotely a rozrůstáme se do dalších evropských zemí.

Jaká byla před válkou a covidem motivace zahraničních turistů sem jezdit?

Praha láká turisty svou atraktivitou, je to prostě muzeum pod širým nebem. Cestovatelé z vyspělých zemí u nás taky najdou levnější služby než v západní Evropě nebo Americe. I to se ale částečně mění kvůli posilující koruně, která turistům prodražuje pobyt.

Uvádíte, že nákladová inflace ve vašem sektoru dosahuje meziročně 40 procent. ČSÚ uvádí červencovou meziroční míru inflace 8,8 procent. Proč v hotelnictví rostou ceny výrazně rychleji než v celé ekonomice?

Velmi silně na nás dopadl nárůst cen energií a potravin. Částečně se na tom podílel i růst mezd, protože potřebujeme více zaměstnanců než v předcovidové době. Objem peněz vyplácených našim zaměstnancům se tedy zvýšil. Více taky musíme platit za pronájmy.

Jediná cesta, jak z toho ven, je zvyšovat tržby. Podle statistik to hotelnictví u nás neumí, a proto jsou hotely „na svém“. Nám se daří ceny zvyšovat, protože jsme masivně investovali do našich služeb. V investicích neustáváme, snažíme se rozšiřovat nabídku našich služeb, zlepšovat naše pokoje, abychom si mohli říct o víc peněz. Díky tomu dokážeme krýt inflační navýšení nákladů.

Které země v Evropě nám můžou být vzorem, co se přístupu k turismu týče?

My jsme si vždy brali vzor ze západních zemí. Inspirací nám například byla Vídeň. Rakouský cestovní ruch nebyl přetržený socialismem, a proto se mohl přirozeně vyvíjet. Díky tomu má Rakousko před námi stále velký náskok.

Inspiruje nás i Paříž. Francouzská metropole drží v počtu turistů první místo v Evropě. Toto město dokázalo zvýšit ceny pokojů oproti době před covidem až o 70 procent.

Vzorem by nám tedy měly být tyto stabilně fungující destinace, případně Barcelona, i když se v nich v poslední době objevily problémy s bezpečností. Paradoxně jim to až tolik neškodí. Výhody zjevně převažují, zejména díky kvalitní infrastruktuře. Z pařížského letiště se rychlovlakem pohodlně dostanete do jiného francouzského města. V Římě vás vlak doveze z letiště až do centra, z něhož cesta do Neapole trvá jen jednu hodinu a deset minut. Pro srovnání, podobná vzdálenost Praha-Brno u nás zabere tři hodiny.

V Praze máme mnoho lepších hotelů než v Paříži. Máme i další výhody, ale nemůžeme jich využít, protože nemáme kvalitní infrastrukturu a propagaci.