Evropské i americké výnosy klesají. Dolar ve ztrátě nad 1,0730 za euro. Koruna krátce zpevnila pod 25,10 za euro, následně obrátila do ztráty nad 25,15 za euro.

Je dolarový býk zralý na odstřel?

Dolarová houpačka. Přesně tak by se daly popsat první dva týdny vývoje americké měny. Prvotní posílení vystřídal pád, na který tzv. greenback odpověděl kontrem, který však neměl dlouhého trvání. Dolar aktuálně vůči euru poměrně výrazně oslabuje, a to až nad hranici 1,090 EURUSD.

Americká měna trpí pod vahou několika fundamentů. Byť byl zpomalen, alespoň částečně, silný propad čínských akciových trhů, kterého jsme byli svědky během minulého týdne, nervozita ohledně dalšího vývoje je stále patrná. Silný vliv má i dění na ropě, která se stále potýká s intenzivním poklesem, jenž například Brent dostal, byť jen na pár chvil, pod hranici 30 dolarů za barel.

I přesto, že mnozí analytici sázeli a stále sázejí na boom americké měny, banka HSBC dělá přesný opak. Dle jejího analytického týmu se blíží skon dolarového býka, který se na trhu proháněl po většinu posledních dvou let.

Výhled banky je takový, že americká měna oslabí především vůči euru a japonskému jenu. Přispět by k tomu měl především fakt, že jak Evropská centrální banka, tak i její japonská kolegyně již pravděpodobně nebudou provádět výraznější změny své aktuální měnové politiky. Zjednodušeně řečeno, další měnovou stimulaci již nečekejte.

„Velká dolarová rally je u konce,“ řekl pro agenturu Bloomberg David Bloom, šéf oddělení obchodování s měnami v HSBC. „To, čeho jsme momentálně svědky, je postupné přebírání otěží Federálním rezervním systémem, zatímco všechny ostatní banky jsou na svých limitech, které s velkou pravděpodobností neprolomí.“

Dosavadní vývoj na obou zmiňovaných párech vyznívá v neprospěch dolaru. Na páru s eurem americká měna oslabila o více jak 0,5 %  nad aktuálních 1,0900 EURUSD, v případě jenu pak spadla dokonce o více jak 2,5 %, což odpovídá 116,8 USDJPY.

Konec evropské a japonské stimulace?

Když analytický tým HSBC v čele s Bloomem tvrdí, že se blíží konec měnové stimulace, vychází z následujících faktů.

Vedení japonské centrální banky ponechalo na svém posledním zasedání, které proběhlo 18. prosince, program nákupu vybraných aktiv beze změny, což je stále stejný scénář opakující se už od října 2014. Agentura Bloomberg v tomto směru provedla průzkum mezi několika analytiky, aby nakonec vyšlo najevo, že naprostá většina z dotázaných již v další stimul vůbec nevěří (viz graf).

Podobná situace panuje i v případě Evropské centrální banky. Agentura Reuters dnes uvedla informaci o tom, že mnoho členů vedení evropské měnové autority je silně skeptických ohledně dalších zásahů banky na trzích. Tato zpráva přišla poté, co prezident ECB Mario Draghi zklamal evropské trhy, když během prosincového zasedání oznámil „pouhé“ prodloužení programu kvantitativního uvolňování společně s prohloubením depozitní sazby o deset bazických bodů z předešlých -0,2 % až na -0,3 %.

Obě země se dlouhodobě potýkají s problém nevalného hospodářského růstu, který je doplněn o nežádoucí průběh tempa růstu cenové hladiny. I přesto, že taková situace doslova volá po další expanzi, Bloom je přesvědčen, že obě banky už dále jít nemohou. Jejich schopnost manipulovat měnami tak zůstává omezená.

Dlouhodobý výhled

Co se týče vývoje eura, jeho propad vůči dolaru za minulý rok zpomalil na 10 % oproti předloňským 12 %. Byť je předpověď HSBC negativní pro dolar, většina analytiků dotázaných Bloombergem sází na jeho neutuchající sílu. Ta by dle odhadů mohla eurodolar na konci tohoto roku dostat až na úroveň 1,060 EURUSD (viz tabulka č.1).

Přispět by k těmto predikcím mohla americká centrální banky, jež v prosinci zvýšila po téměř deseti letech své hlavní úrokové sazby z tzv. technické nuly do pásma 0,25 až 0,5 %. Letos se očekává, že by mělo přijít další, nejen jedno, kolo úrokové normalizace, přičemž s největší pravděpodobností se tak dle expertů stane v červnu (viz tabulka č.2).

Evropská centrální banka v boji s inflací zvýšila své sazby v roce 2008 a dvakrát pak v roce 2011. Úspěšně tak zopakovala chybu Bank of Japan z roku 2000, kdy její vedení zvýšilo klíčové sazby, aby je po šesti měsících opět snížilo, jakmile se ekonomika ponořila do deflace.

Bloom je přesvědčen, že Fed svým přístupem k úrokové politice celou situaci předimenzoval. To ve výsledku vedlo k tomu, že mnohá očekávání byla již dávno součástí ceny dolaru vůči dalším měnám. Ostatní centrální banky se rovněž pokusily zvýšit sazby, ovšem totálně selhaly. To je podle Blooma důvod, proč jejich měny doslova padaly jako kameny do vody.

Newsletter