Řešení „win-win-win“ pro časy hospodářského útlumu. Tak hovoří o kurzarbeitu americká právnička Megan Felterová. Před dvěma lety publikovala studii, v níž argumentovala, že „krátká práce“ by se po vzoru Německa měla zavést i ve Spojených státech, a pomoci tak tamnímu trhu práce. Proč „win-win-win“? Zaměstnanci díky kurzarbeitu nepřicházejí o flek, zůstává jim ucházející příjem. Zaměstnavatelé si zase pracovníky mohou „podržet“ do období ekonomického oživení, nejsou zatíženi náklady spjatými s propouštěním a pak opět s hledáním a zaškolováním nových zaměstnanců. A stát? Ten je také zatížen jen relativně nižšími náklady, jelikož je z jeho hlediska levnější dotovat „zkrácenou práci“ než vyplácet dávky v nezaměstnanosti.
Od příštího roku se zjednodušený kurzarbeit nejspíše objeví v České republice. Je ovšem trochu matoucí, že za návrhem stojí pracovní skupina zabývající se dopady sankcí souvisejících s ukrajinským konfliktem. Zrovna v rámci boje proti dopadům sankcí by totiž „krátká práce“ aplikována být nejspíše neměla.
Německý kurzarbeit, uvedený v době vrcholící finanční krize, byl tehdy „nejrozsáhlejším programem sdílení práce na světě“, praví Felterová (při takzvaném sdílení práce, jehož jedním z příkladů kurzarbeit je, daná firma raději sníží počet odpracovaných hodin všem pracovníkům, než aby propustila jejich určitý menší počet). V polovině roku 2009 v něm participovalo 1,4 milionu pracovníku a 63tisíc zaměstnavatelů. Dopady krize představovaly cyklický útlum, jenž tak či onak zasáhl v podstatě celou německou ekonomiku. V případě cyklických útlumů, u nichž je zřejmé, že dříve či později skončí, kurzarbeit opravdu může nést ovoce.
Dopady sankcí ovšem mají spíše strukturální, nikoli cyklický ráz. Zasaženy jimi budou spíše jen ty firmy, které jsou tak či onak obchodně exponovány vůči ohniskům ukrajinského konfliktu a vůči sankcionovaným trhům a odvětvím. To ale platí pro určitou část tuzemských firem. Lze samozřejmě argumentovat, že skrze problémy těchto firem se dopady sankcí druhotně promítnou do širší ekonomiky. Ovšem tento dopad už může být značně rozptýlený a tedy nikterak hluboký a jeho zdroj nemusí být časově vůbec limitovaný. Vždyť třeba sankce proti Kubě uplatňují Spojené státy již několik desetiletí. Apriori tedy rozhodně nelze sázet na cyklický charakter dopadů sankcí. Postiženy v dlouhém horizontu mohou být ve skutečnosti třeba jen ty firmy, které přijdou o ruské odběratele, ale nedokáží se přeorientovat na nové trhy. Má pak stát dotovat chod těchto společností (třeba na úkor těch, co se přeorientují), o jejichž zboží už vlastně nikde ve světě není zájem? To je mrhání veřejnými penězi.
Z hlediska praktické aplikace kurzarbeitu v ČR je tedy zásadní, aby došlo k odlišení (spíše) cyklického a (spíše) strukturálního útlumu. To může být v řadě případů obtížné a sporné. Do hry proto také mohou vstupovat lobbistické síly, které například budou obhajovat možnost uplatnění „krátké práce“ v dané firmě cyklickým útlumem ekonomiky, ačkoli ve skutečnosti bude ona firma čelit strukturálním potížím. Tedy takovým, jimž efektivně zamezí pouze rapidní změna jejího byznys plánu (kterou však bude kurzarbeit plýtvavě oddalovat). Takže ano, kurzarbeit je „win-win-win“. Ale zdaleka ne vždy.
Text vyšel v deníku E15 dne 21. srpna 2014.
